FLASHBACK: Vzpomínky na bezútěšná předměstí. The Lonesome Crowded West od Modest Mouse oslaví 20 let

Bezútěšnost života mládeže na předměstích amerických měst v devadesátých letech dokonale zachytil režisér Richard Linklater ve svých raných filmech Slacker nebo SubUrbia. Hlavními postavami jeho snímků jsou lidé po dvacítce, kteří svá zásadní životní rozhodnutí oddalují nekonečným filosofováním a stěžováním si na absurditu a nespravedlnost okolního světa. Přičemž u toho postávají na špinavých rozích nákupních center a do noci popíjí alkohol schovaný do papírových pytlíků. Když se majitel obchoďáku v závěru SubUrbie hlavní postavy ptá, proč se rozhodl svou budoucnost a potenciál jen tak zahodit, odpovědi se nedočká. Nejednoho diváka však napadne, že téhle ztracené mládeži kvůli boji o vlastní přítomnost už na budoucnost zkrátka nezbývají síly. The Lonesome Crowded West indierockerů Modest Mouse vypráví příběhy těch, kterým rostoucí síla konzumu a špatné sociální podmínky sebraly ideály o fungování světa už v útlém mládí.

Zpěvák a kytarista Isaac Brock život ve washingtonské Olympii shrnul termínem „mallf*cked“, který svérázně odkazuje na rostoucí zástavbu obchodních center, jež postupně zabírala všechny volné plochy a parky ve městě. „V podstatě jsme žili uprostřed jednoho velkého nákupního centra,“ vzpomíná bubeník Jeremiah Green. Už v úvodní písni alba Teeth Like God’s Shoeshine popisuje Brock bezmyšlenkovité nákupní rutiny a doufá, že z „obchodů nakonec zůstanou města duchů“. Píseň zároveň odkrývá obě tváře kapely – agresivní a disharmonické punkové riffy střídá klidná pasáž s kytarovou vyhrávkou a Brockovým nezaměnitelným vokálem. Sami Modest Mouse tvrdí, že je klíčovým songem celé nahrávky.

Brockovy texty jsou intimní a silně osobní poezie. V Heart Cooks Brain několika metaforami popisuje boj rozumu se srdcem a poukazuje na to, že základem přežití je především střet se sebou samým. Cowboy Dan zase vypráví příběh opilého kovboje, který se se slovy „Bože, jestli mám zemřít, zemřeš taky“ rozhodl puškou sestřelit z nebe samotného Boha. A protože Brock v Boha věřit přestal, je možné, že si s ním skrz písničky vyřizuje účty.

Modest Mouse sice nikdy nepatřili mezi politické či aktivistické kapely, ale podobně jako hrdinové Linklaterových filmů i Brock mluvil pouze o životě tak, jak ho sám zažil.
Stejně jako v nejslavnější písni desky Trail Trash. V ní Brock popisuje své vyrůstání v kolonii přívěsů, které jsou dodnes typické pro nejchudší třídu amerických obyvatel. Úvodní sloku Trail Trash otevírá slovy „Jím sněhové vločky plastovou vidličkou, samozřejmě, že z papírového tácku“ a pokračuje „Nic neznamenají, žijí v přívěsech a nikam nepatří. Já doufám, že zvládnu střední, i když to stejně nic neznamená“. Drsnou zpověď o životě na pokraji americké společnost umístil magazín Pitchfork na 63. příčku v žebříčku nejlepších písní dekády, celá deska se pak mezi alby devadesátých let umístila na 29. místě. Album se stalo mezníkem v kariéře Modest Mouse a udělalo z nich jedno z nejžhavějších jmen alternativního rocku druhé poloviny devadesátých let.

Modest Mouse – The Lonesome Crowded West|foto: Up Records

Status kultovní kapely si pomocí dalších výborných desek v diskografii Modest Mouse udrželi dodnes, nicméně The Lonesome Crowded West zachycuje kapelu v časech její největší drzosti a svobody. Poslední album před podepsáním s velkým labelem bylo poznamenáno minimem producentských zásahů, lo-fi přístupem k nahrávání a hlavně mladickým hněvem, vztekem a pesimismem, které jako zbraň obrátili proti všeobklopující prázdnotě a odcizení. The Lonesome Crowded West vypráví příběhy ztracenců amerických maloměst, na rozdíl od mnoha jejich vrstevníků měli tehdejší mladíci z Modest Mouse štěstí. Boj o svou budoucnost vyhráli.