„Fotodomky“ by mohly být místem k prohlížení krajiny vzhůru nohama
Kameraman a fotograf David Cysař se rád pouští do klasické analogové zobrazovací technologie, konstruuje naddimenzované fotoaparáty a je pro něj důležité všechno v procesu fotografování vyrobit svépomocí. Jeho fotodomek je stavba osazená objektivem, který dovnitř projektuje obraz okolí, barevný, živý, hlavou dolů.
„Když jsme studovali FAMU, tak jsme s Pavlem Berkovičem vymysleli projekt, který se jmenoval ‚Labyrintem‘, prostě jsme z auta udělali foťák. Vzali jsme dodávku, z ní jsme vykutali vnitřek, zadní dveře jsme osadili objektivem a jezdili jsme po krajině. Dovnitř jsme dali pojízdné kolejnice na zaostřování, komponovali jsme jedničkou a zpátečkou. Jeden z nás seděl ve foťáku, druhý za volantem a vzájemně jsme na sebe hulákali. Takhle jsme začínali spolupráci, která trvá až dodnes,“ říká David Cysař, který kromě fotografující dodávky zkonstruoval hned několik velkoformátových přístrojů.
„Teď nedávno jsme postavili největší foťák. Budka stála u obce Klokočná, měla rozměry 5 x 5 metrů, vysoká byla 3 metry. Chtěli jsme zprostředkovat ten vjem z našich cest ve fotografujícím autě. Paprsky světla dopadající na emulzi vevnitř pojízdného foťáku, to je něco nádherného. Během expozice jsme mohli být uvnitř foťáku, to se stane málokomu,“ popisuje David impulz, který ho přiměl ke konstrukci obrovské kamery v krajině.
Pro Českou televizi pracuje David Cysař s kolegou Pavlem Berkovičem na jedné části 13dílného dokumentu V zajetí fotoaparátu, kde trochu předstírají, že nevědí, o čem fotka je, a snaží se celému procesu přijít na kloub.
„Celý foťák je náš vlastní výtvor. Vzali jsme dřevo, truhláři nám postavili boudu, nechali jsme si vybrousit čočku podle našich propočtů. Zajeli jsme za naším kamarádem Jakubem Halouzkem, který uvařil negativní emulzi, kterou jsme společně za dlouhých večerů nanesli na desky, a sami si je vyvolali,“ říká David.
Bylo by samozřejmě mnohem snazší použít prefabrikované chemikálie i fotoaparáty, ale cílem je zde právě rukodělnost a osahání si celého postupu. Analogový proces je v podstatě překonaný a také sami autoři běžně pracují s digitálními přístroji. Návrat k technice, která je dnes často spíš archaickou manýrou, je pro Davida a jeho kolegy cesta, na které se učí spoustu věcí nejen o práci jako takové, ale i o sobě sama. Bariéru v podobě technologických komplikací vnímají jako pomoc, která je nutí se na práci s médiem fotografie dívat jinak, pomaleji, důkladně a tak nějak s rozmyslem.
Původní budku u Klokočné už nenajdeme, ale možná nás čeká série fotografických výletních altánků. Po deinstalaci původního fotodomku teď David nahlas přemýšlí nad projektem podobných malých staveb, které by sloužily jako místa k zastavení a prohlížení si okolní krajiny vzhůru nohama. Meditační místa osazená objektivem by rád umístil třeba do parku nebo volné krajiny, uvažuje také o různorodém zpracování exteriéru samotných fotobudek, od dřeva až po zrcadla.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
