Francie zakáže plastové kelímky a nádobí

03705874.jpeg
03705874.jpeg

Ve Francii se ročně vyhodí 4,73 miliardy plastových kelímků. Už za necelé čtyři roky by ale všechno mělo být jinak. V srpnu totiž vešla v platnost část zákona o takzvaném zeleném růstu, která od roku 2020 zakáže prodej nešetrného plastového nádobí na jedno použití.

Zdá se, že na rozdíl od mnoha dalších zemí bere Francie problémy spojené s klimatickou změnou vážně. V poslední době se totiž vrhla do řady opatření, která mají za cíl omezit plýtvání surovinami a přispět k ochraně životního prostředí. Už na počátku letošního roku přišla s průlomovým zákonem, který větším supermarketům nařizuje darovat neprodané jídlo charitě namísto toho, aby skončilo v popelnicích. V červenci pak zákonodárci přišli se zákazem jednorázových nákupních tašek, který se od ledna příštího roku rozšíří i na mikrotenové sáčky. Francie si od toho slibuje omezení používání igelitových tašek, jejichž spotřeba je tam dvacetkrát vyšší než v Dánsku nebo Finsku. Ve srovnání s Českem je na tom Francie ale pořád více než třikrát lépe. Průměrný Francouz za rok spotřebuje 80 tašek, zatímco průměrný Čech 300.

Čtěte také

Došlápnutím si na igelitové tašky však letošní legislativní boj Francouzů za ekologickou udržitelnost neskončil. V srpnu vešel v platnost kontroverzní zákon o přechodu na zelenou energii, schválený loni v létě. Jeho nejkontroverznější součástí je zřejmě zákaz jednorázového plastového nádobí, který nabyde účinnosti v roce 2020. Zákaz je reakcí na neúnosnou spotřebu plastových kelímků, talířků a příborů, které po použití skončí v odpadkových koších a jen mizivá část z nich se dočká recyklace. Jen samotných kelímků se ve Francii ročně vyhodí 4,73 miliardy a pouze necelé procento z tohoto objemu je znovu použito k výrobě nových produktů. Z plastového nádobí, jehož výroba je energeticky dost náročná, ve výsledku vzniká obrovská masa odpadu, který končí na skládkách a ve spalovnách. Francouzští zelení, kteří původně přišli s návrhem zákona, chtějí tuto nelichotivou bilanci změnit. Zároveň chtějí přispět k dlouhodobému cíli, kterým je snížení objemu skládkovaného odpadu na polovinu do roku 2025. Smyslem zákona ale nemá být ani tak zákaz jednorázového nádobí jako takového, ale spíš pobídnutí jeho výrobců k přechodu na jiné, biologicky rozložitelné materiály. Proto také opatření nabyde účinnosti až v roce 2020. Výrobci by tak měli mít dostatek času na změnu technologie.

03705875.jpeg

Během projednávání zákona byl ve hře ještě jeden argument, který se týkal zdraví. Podle odpůrců umělé hmoty mohou vysoké teploty nápojů a jídla způsobovat uvolňování toxických látek z plastů. Zástupci výrobců obalů naopak argumentují tím, že biologicky rozložitelné obaly budou lidi svádět k tomu, vyhazovat je, kde se jim zlíbí. Budoucnost bez plastového nádobí tak zastánci plastů vykreslují v apokalyptických obrazech měst s ulicemi plnými použitých kompostovatelných kelímků. Navíc se dovolávají Evropské komise, aby zákon zrušila, protože prý porušuje pravidla volného trhu. Pokud Evropská komise volání obalové lobby nevyslyší, budeme už třeba za pár let moct sledovat návrat stereotypního obrazu Francouzů popíjejících víno ze skleniček na dlouhé nožce a usrkávajících kávu z keramického hrníčku.