František Skála: Negooglím. Inspiraci hledám v podstatě svého já

Od Chalupeckého ceny se v nedávné době poněkud distancoval, i když právě on byl v roce 1991 jejím druhým laureátem. „Z toho, kam se současné umění ubírá, jsem poněkud deprimován,“ říká Skála. „Na letošní výstavě finalistů mě nicméně velice potěšila sochařka Anna Hulačová, která předvedla něco, co tady dlouho nebylo.“

I když Skála vyrůstal a studoval za komunismu, cítí se podle svých slov svobodnější než současní mladí umělci. „Vůbec jim nezávidím,“ říká. „Jsou totiž současným výtvarným provozem dotlačeni k tomu, aby dělali jistý druh umění, a málokdy z toho je cítit skutečná vnitřní autentická potřeba tvorby. Angažovanost je v umění žádána.“ Zní to trochu paradoxně, ale politická angažovanost je podle Františka Skály po dnešních umělcích požadována podobně jako za minulého režimu. „Současný režim jako by si kritiku na sebe sama záměrně instaloval,“ říká. „Jako by právě tím chtěl vytvořit iluzi svobody. Ale je to vážně jen iluze.“

František Skála: Jízdárna|foto: Národní galerie

Na umělecké škole Skála nevyučuje. „Tamní poměry bych asi nesnesl,“ říká. „Na vysokých uměleckých školách je tendence všechno, co se studenti mohou skutečně naučit, odbourat. Mám na mysli například kreslení, modelování a další základní věci.“ Sám se nicméně pohybuje často a rád za hranicemi výtvarného oboru. Zpívá, tančí, performuje, hraje. „Všechno beru zcela intuitivně podle potřeby. Ponechávám si naprostou svobodu,“ říká k tomu. „Nejdůležitější je udržet si otevřenou a nezakalenou mysl. Snažím se nezanášet různými informacemi. Negooglím! Inspiraci hledám v podstatě své bytosti, ve svém dětství. Možná proto má tvorba lidi tolik zajímá.“

Výstavu můžete ve Valdštejnské jízdárně vidět až do 3. září 2017. Je možné zúčastnit se také komentovaných prohlídek s autorem nebo s kurátorem Tomáše Pospiszylem.