Franz Ferdinand - po chvále přichází kritika
Skotští dance-rockoví hitmakeři se po dlouhých čtyřech letech vracejí s třetím albem, které zpravidla určuje životaschopnost kapely. Věčná otázka zní: za jakých okolností nás rozčílí fakt, že skupina po delší pauze přichází s deskou, která je sice dobrá, ale v zásadě identická s těmi předchozími? Jiný úhel pohledu přináší v druhé recenzi Aleš Stuchlý.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Letošní leden přeje novinkám kapel, jež disponují ve svém žánru nezaměnitelným rukopisem a od nichž se přirozeně očekává jistý posun (opusy od Antony and The Johnsons, houslisty a zpěváka Andrewa Birda nebo avantgardních hiphoperů Dälek). Britská kytarová scéna je nyní navíc v takové krizi, že vyrobila hvězdy z tak příšerně šmíráckých kapel, jako jsou Kings of Leon nebo nejnověji pubertální zoufalci White Lies. Ukázkové případy nudných kapel bez identity, jejichž ambice jsou podstatně větší nežli jejich schopnosti.
I proto přitahuje takovou pozornost aktuální album čtveřice Franz Ferdinand, která před pěti lety svým nakažlivým mixem post-punkových kytar, dráždivých rytmů a sardonických komentářů v textech pobláznila nejen ostrovní fanoušky chytrého rocku, ale překvapivě i odtažitější americké publikum. PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Recenzi od tadeáše Haagera
Od dob Blur tu nebyla kytarová kapela, která by hrála tak zábavnou a přitom vynalézavou muziku, navíc opentlenou podvratným smyslem pro humor a sofistikovanými odkazy (obaly alb i singlů odkazující k sovětskému konstruktivismu). Jenže FF jsou zároveň klasickým případem souboru, pro něhož se stala dokonalost debutu nesnesitelným břemenem. Už samotný úvod desky, jež v souladu s názvem připomíná euforickou cestu nočními bary k ranní kocovině, zvěstuje, o co na albu Tonight půjde: o dosud nejkřiklavější pokus nahnat stádo rozdováděných posluchačů na taneční parket. První singl Ulysses, jímž uctívači rakouského arcivévody odkazují k slavné řecké báji i Joyceovu monumentálnímu románu, zahajuje večírek chytlavým disko tepem a odhaluje, že jedinou zaznamenatelnou inovací tu bude výraznější využití syntezátorů a poněkud schizofreničtější nálada.
Nejen v tomto už trochu stereotypním hitu, ale vlastně na celé ploše alba (vyjma poslední čtvrtiny) třicátníci v kravatách neopustí svůj skladatelský trademark - inteligentní stavba písně, která působí dojmem tří skladeb zhuštěných do jedné, bombastické zpěvné refrény, adekvátně načasované změny temp a melodické háčky. Poslouchá se to velmi dobře, nahrávka zní suverénněji než dvě předchozí, kapela získala na instrumentální zručnosti; nicméně pocitu, že je nám sebevědomě nabízen materiál, jenž je z valné části plodem autorské rutiny, se zbavit nelze.
Výsledkem poslechu je to, co zůstává po většině nočních tahů - únava z přemíry poněkud chtěné, vydupané zábavy. Zemdlenost z toho, že jednotlivé písničky se i přes harmonickou nápaditost podobají svou strukturou i zvukem jako vejce vejci. Místo obohaceného soundu jsme však po dlouhých čtyřech letech vyfasovali jen další - byť stále obratnou - verzi toho, co už dobře známe z bezejmenného debutu.
Přesto by bylo nespravedlností pominout dvě skladby, které konzervativní sound alba úspěšně atakují. Nikoli náhodou mají obě ve svém názvu odkazy k vidinám a přeludům - takhle nějak by snad skutečně mohly znít písně, jež si náročnější fanoušci vysnili a na něž se vyplatí čekat třeba půl dekády. Vedle psychedelického pastiše Dream Again je to hlavně osmiminutová Lucid Dreams, která se z klasické rockové šablony zlomí do znamenitého acid-houseového výplachu, připomínajícího osmibitové řádění undergroundových tanečních ikon Crystal Castles.
To, co bylo řečeno o hudbě, do značné míry platí i o textech, jejichž dominantami jsou ale vedle utopického sexu a boje pohlaví tentokrát také možnosti soužití bez pohlavního styku. Což zdaleka není tak nudné téma, jak by se mohlo zdát, a navíc docela dobře vystihuje povahu alba Tonight. Šance, že podobně nastavený vztah vydrží, jsou totiž zhruba stejně velké, jako že Franz Ferdinand začnou hrát něco, čím by nás aspoň trochu překvapili.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
