Fungování po pětatřicítce je fajn –⁠ člověk už ví, co mu v bufetu života chutná

Ivanka ve skrytu duše doufala, že se Matěj tak trochu odkope a bude vyprávět o traumatech z dětství, což se ale nestalo. Host naopak konstatoval, že měl dětství pěkné a jeho život se vyvíjí k čím dál většímu klidu a pohodě a nemá žádné větší stresy.

Buchty si pak maličko stěžovaly, že o uzavřeném Matějovi nic moc neví. Ten pouze zaflexil, že část dětství prožil jako syn diplomata v Izraeli a že s přítelkyní jede tamtéž na dovolenou. Toho se zas chytla Ivana, která sondovala, zda má v plánu se na dovolené hádat, což opět popřel a pokračovalo se ve vydefinování toho, co vlastně znamená mít dovolenou a jak je ideální rekreace dlouhá.

Zuzaně se ale přece jen nezdálo, že Matěje všechno nechá chladným, tak se ho doptávala na hypotetickou situaci, že by někdo skočil pod metro a jemu z toho plynoucí zpoždění zkomplikovalo život. Matějem ale ani tato hypotéza neotřásla –⁠ prý by v takovém případě prostě jen déle četl knihu.

Nebyly by to Buchty, kdyby se nedotkly i úplně jiných témat –⁠ probralo se, jak se jmenuje kabinka strojvedoucího ve vlaku, jestli je knír překročením komfortní zóny, kdo Zuzanu obtěžoval v dětském kupé, zda jsou tepláky sexy a jestli je OK jíst puding rukama nebo dokonce lžící z vany.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že být plnoletý nebo zkrátka dospělý nemusí znamenat vstup do života plného opruzu a povinností.