Futuretro, album, které přežilo všechny konce světa

26. září 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03711738.jpeg

„Futuretro jsme začali točit, když v srpnu 1999 přišlo zatmění slunce. Měl to být konec světa, hodně lidí to říkalo. 99, konec éry, někdo vytáhl Nostradama, že to přesně sedí. Chvilku bylo šero a pak nic,“ vypráví Mardoša z Tata Bojs. Futuretro vyšlo o rok později, v době, kdy se lidé začínali obávat konce světa v podobě Y2K. Všechny další katastrofické scénáře kultovní album přežilo.

Všechno bude jinak

Futuretro je deska o nenaplněných vizích budoucnosti. Nejde přitom zdaleka jen o vize konců světa, ale i o dětské sny o digitálním ráji. „Každý z naší generace si představoval rok 2000. Když jsme chodili do školy, mysleli jsme, že tady budou vznášedla, všechno bude stříbrný a automatický,“ vzpomíná Mardoša, už v době základní školy člen uskupení Tata Bojs. Přelom století a tisíciletí žádná vznášedla nepřinesl. V hudební sféře se ale budoucnost odvíjela radikálním způsobem.

Chvíli poté, co už v té době kultovní dejvická kapela vydala zničující crossoverovou desku Ukončete nás, začala v Česku vymírat kytarová scéna. Mladí lidé si navzájem citovali hlášky z filmu Samotáři a propadávali elektronické hudbě – ať už na večírcích v čím dál oblíbenějším klubu Roxy, nebo s alby avantgardních Ecstasy of Saint Theresa a Ohm Square. Ostrovní scéně dominovali Chemical Brothers s deskou, jejíž název působil jako nekompromisní vzkaz posledním rockerům: Surrender. „Koncem devadesátek a začátkem nového tisíciletí to jelo všude. Chvilku to vypadalo, že bude všechno jinak. Že kapely a rock’n’roll už jsou staré, že bude stačit DJ. Nějakým způsobem jsme to vnímali. Něčím nás to přitahovalo, zároveň jsme z toho měli legraci,“ vzpomíná Mardoša.

03711749.png

Býk, či nebýk

Tata Bojs si v předtuše hegemonie elektronické hudby pořídili v roce 1999 sampler. „Já jsem v té době neměl ani počítač, nikdo z nás. Byli jsme technologicky netknutí. Byl k tomu manuál v angličtině, kterou jsem ovládal jenom já. Jeli jsme od nuly.“ Když se se samplerem naučili, přidali Tata Bojs k neutuchající punkové energii také syntetickou extázi tanečních parties a zároveň nijak neubrali na své konstantní potřebě všechno trochu odlehčit, nebo dokonce zesměšnit. Co z toho vzešlo, je dobře slyšet třeba ve skladbě Toreadorská otázka, gradující hitovce stojící na deklamaci „býk, či nebýk“. Filtrované androidí vokály v tracku Geometrická vyjmenovávaly strany trojúhelníku do rytmu kopáku, za který by se nestyděli ani Underworld. Antiklimax skladby přišel v podobě samplu nejoblíbenějšího hosta Tata Bojs – Louise de Funèse.

Možná to byla právě pomatená intermezza a vtipné, často sebeshazující texty, co poslalo Tata Bojs do nové dekády jako nejznámější tuzemskou kapelu na pomezí alternativy a mainstreamu. Podle Jiřího Špičáka není humor na domácí hudební scéně ničím novým, ale Tata Bojs v textařině nastavili nový standard. „Dneska už dvojsmyslné texty nebo slovní humor nikomu tak zvláštní nepřijdou, protože Tata Bojs to na své scéně zakotvili. Futuretro ale byla první deska postavená kompletně na slovních hříčkách, tenkrát to asi bylo dost čerstvé. A musím říct, že to nijak hrozně nezestárlo,“ myslí si Špičák. Zatímco o dekádu a půl později se v českém popu hříčky vyprázdnily, na Futuretru mají ještě silné sdělení. „Spousta skladeb, jako Lasičky nebo Duševní, má jasný vzkaz a ty hříčky mu slouží. Duševní je melancholická písnička, přestože ty slovní hříčky jsou vtipné, což je něco, co od té doby nikdo moc nezopakoval. Ani Tata Bojs už to na posledních deskách moc neumí.“ Textařské odkazy Tata Bojs by člověk mohl hledat třeba u Midi Lidi.

Zahrajte v pořadu Rande

Veliký vliv na to, že se Futuretro stalo jedním z prvních velkých českých alb nového tisíciletí, měl i label Warner Music. „Stihli jsme konec éry, kdy ta firma ještě něco znamenala,“ vzpomíná Mardoša na dohodu s důležitým vydavatelstvím, které si Tata Bojs vybralo jako své reprezentanty alternativní scény. Producenti z Warneru tušili, že dejvická kapela dokáže zaujmout i mainstream. Tata Bojs se nenechali přemluvit k účasti v dopolední televizní eskapádě Rande, jinak se ale o Futuretru mluvilo hojně a na všech frontách. Jiří Špičák podotýká, že veliké labely spolupracovaly s velikými časopisy, právě skrze ně se rozvíjela šuškanda. „Spousta lidí, nejen já, si Futuretro koupila proto, že slyšeli nebo četli, že je ta deska fakt dobrá. Tenkrát to ještě mohlo fungovat. Dneska mají časopisy i labely násobně menší sílu.“

03711725.jpeg

Futuretro ukazuje Tata Bojs, muzikanty z generace snílků o novém tisíciletí, jako zdatné vizionáře. Zatímco hudební trendy zažívaly slávu a vzápětí rychle upadaly v zapomnění, velká vydavatelství prožívala poslední smrtelné křeče spolu s hudebními časopisy, Futuretro mobilizovalo celou generaci nových posluchačů. Tata Bojs se zasloužili o to, že domácí kytarová scéna neumřela hlady.

03711750.png
Spustit audio