Hella: Pekelně rajská hudba
V pauze od poslední, čtvrté řadovky kalifornských běsů Hella se oba protagonisté, tedy kytarista Spencer Seim a bubeník Zach Hill věnovali tak pilně svým dalším projektům, že než bychom si je tu všechny vyjmenovali, bylo by po recenzi.
Mělo by se ale připomenout, že právě předchozí album Hella, There´s No 666 in Outer Space, které vyšlo roku 2007 u vydavatelství Ipecac, znamenalo v jejich diskografii mimořádnou položku. Nukleární duo Seim a Hill se na něm totiž rozrostlo hned na pětici a jejich do té doby striktně instrumentální tracky dostaly do vínku i vokální linky. Tím se Hella poněkud přiblížili třeba trochu zrychleným The Mars Volta, se kterými se ostatně znají ze spolupráce v El Grupo Nuevo de Omar Rodriguez-Lopez. Aktuální pátá studiovka Tripper pak pro Hella znamená návrat ke kořenům. A nutno říct, že návrat triumfální.
Seim a Hill se opět představují jako extrémně talentovaná dvojice instrumentalistů, jejíž mimořádná souhra je zcela neprůstřelná. Při poslechu vás ani nenapadne, že by tu nějak „chyběli" další muzikanti, nicméně o záviděníhodných hráčských schopnostech těchto dvou je zbytečné se šířit. Zajímavější je fakt, že se jim albem Tripper suverénně podařilo překročit hrozící škatulku „hudba pro hudebníky", kterou vychutnají jen zapálení studenti akademií, kteří budou do noci rozebírat unikátní harmonické postupy a polyrytmické finesy. Hella tentokrát důraz kladou právě na (relativní) přístupnost; jakkoli komplikované, jejich skladby jsou mnohem víc strhujícími písněmi než planými bezbřehými exhibicemi.
Celá kolekce je taky nečekaně pestrá, z chytrých a na chytlavé nápady bohatých kompozic vyčnívá tuhle třeba kus poctivé punkové melodiky, jinde ironicky vykoukne bluegrassová figura. Přestože většina desky profrčí v typickém ozlomkrk tempu, oba vražední hráči umí na správných místech i o něco zpomalit, aby do následného trysku vybuchli o to silněji.
Když se před několika dekádami hudebníci zahledění do svých instrumentálních schopností příliš vzdálili běžnému publiku, zákonitě přišla reakce v podobě důrazu na „nehledanou" syrovost a autenticitu. Tohle přetlačování je od té doby v rocku do jisté míry přítomné pořád. Hella si v postmoderním duchu berou z obou poloh to nejlepší. Svůj ambiciózní sonický projektil vypouštějí vlastně z napůl podzemního bunkru, a dávají tak indie scéně další zajímavý rozměr.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
