Hergot!: Arcibiskupská politika

Katolický teolog a historik Martin Vaňáč, který působí na Ekumenickém institutu ETF UK, dlouhodobě a podrobně sleduje mimo jiné také českou církevní politiku. Nás v Hergot!u zajímá veřejné působení kardinála Duky, potažmo Arcibiskupství pražského jako takového. Je totiž zajímavé, že zatímco Dukovo kázání ve Staré Boleslavi působí v jistém smyslu až radikálně a dá se říct, že primas český vyzývá ke změně – umlčovaná většina se má konečně ozvat – vyznívá oficiální předvolební prohlášení z arcibiskupského paláce podstatně jinak: „Nebuďme ukvapení a nepodléhejme laciným slibům rychlých změn. Někdy se zdá, že je naší přirozeností doufat v nebe na zemi a být věčně nespokojení. Často voláme po změně a hlasujeme spíš PROTI něčemu než PRO něco.“

Sám Dominik Duka říká, že jeho důrazy ze Staré Boleslavi se s poselstvím ze Staré Boleslavi nevylučují. Martin Vaňáč k tomu podotýká, že jedním z výrazných rysů výroků Dominika Duky a jeho sekretáře Milana Badala je nejednoznačnost a obtížná srozumitelnost, nenápadné narážky a odkazy, které zasvěcený pochopí, ale nezasvěcený ne. Bez širšího kontextu je tedy význam Dukových slov nejasný.

Martin Vaňáč proto upozorňuje na vývoj veřejných projevů Duky i Badala, které se prý v posledních letech – a zvlášť v posledních měsících – vyostřily. Připomíná například Badalovy výroky na adresu islámu v souvislosti s vraždou kněze Jacquese Hamela loni v létě. Když Duka a Badal hovoří o islámu a migraci, sklouzávají podle Vaňáče dokonce až k hysterii. Vaňáč tvrdí, že v jejich jazyce rozeznává rétoriku fake news spíš než Písmo.

Co je na tom pravdy? A co si o tom myslíte vy? Napište nám do komentářů.

Každopádně si pusťte celý pořad.