Hergot!: Psychoterapie se šamanským bubnem

9. srpen 2015

Šamanismus je prastarý přístup ke světu, o kterém antropolog Michael Harner říká, že není náboženstvím ani magií – je to ještě jiná specifická cesta. I když samo slovo „šaman“ má svůj původ na Sibiři, označují se jím dnes všemožné světové tradice, které ale mají mnoho společného. Jedním z těchto společných prvků je šamanské bubnování.

S léčebnými účinky této metody se dá pracovat i v rámci západní psychoterapie. To alespoň tvrdí americká terapeutka Sandra Ingerman a její žákyně Pavla Štěpničková, která v rozhovoru pro Hergot! tento přístup přibližuje.

Celý přístup vychází z představy, že vlivem traumat, jako je týrání nebo ztráta blízkého člověka, můžeme přijít o část své duše. Můžeme ji získat zpět, pokud vykonáme cestu do „ne-všední reality“, respektive duchovního světa – nebo pokud se tam kvůli nám vydá šaman či šamanka. Taková ztracená část duše se nám pak podle Štěpničkové může vrátit třeba jako vzpomínka, která osvětluje, co konkrétně nás trápí nebo blokuje.

V určitém smyslu se tak „šamanská psychoterapie“ podobá jiným psychoterapeutickým metodám, které hledají cestu do hlubin lidského podvědomí, kde doufají nalézt klíč k vyřešení problémů. Rozdíl spočívá v tom, že pro ty, kdo berou vážně cestu šamanismu, je ne-všední realita, o které píše Sandra Ingerman, naprosto skutečná – nejde jen o obsahy mysli, ale o reálný duchovní svět, který se nám v metaforách našeho podvědomí ukazuje.

03445880.jpeg

Bubnování pak slouží jako stimul k cestě do tohoto světa. Má propojovat pravou a levou hemisféru lidského mozku a tím jej otevírat ne-všední realitě.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý šamanský pořad. A pak třeba nějaké bubny.

autoři: Petr Wagner , Jan Škrob , Dominik Čejka
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.