High Five s Green Scumem: Vinnetou, Tři mušketýři a jiná dobrodružství

Karel May – Vinnetou
Indiánky jsem četl už dřív, ale May na mě působil jako zjevení. Tehdy měl Vinnetoua bratranec, u nás vyšel někdy v 60., v 70. letech, měl tři díly a v prvním měl nalepenou fotku Vinnetoua a Old Shatterhanda. Takže Vinnetoua jsem hltal moc.

Alexandre Dumas – Tři mušketýři
Ta kniha má dobře zmatený název, protože nakonec přece byli čtyři. Dumas se mi líbil hodně, navíc to byly obrovské knihy s černobílými kresbami přes celou stránku. Bylo to psáno ve dvou sloupcích, tuším, k tomu spousta děje a reálií. Děj byl hodně dobrodružný, postavy ušlechtilé nebo zase hodně špatné. Tři mušketýři – paráda!

Čtěte také

Dorothy Sayersová – Vražda potřebuje reklamu
Hodně jsem četl a čtu pořád detektivky. Samozřejmě se mi líbil Doyle s Sherlockem, ale měl jsem rád anglickou školu – Agathu Christie a Dorothy Sayersovou. Třeba Hercula Poirota od Christie mám rád, ale Sayersová byla výborná s lordem Petrem. S ním se mi hodně líbila Vražda potřebuje reklamu, klasická detektivka, skvěle postavená, vypointovaná, nádhera.

Victor Hugo – Dělníci moře
Kdysi jsem hodně četl klasiku, Dickense a podobně, ale mám strašně rád Huga. Vím, že napsal spoustu básní, ty jsem nečetl, s poezií mám docela problém, neumím ji číst… Ale jeho próza je skvělá, Chrám Matky Boží a tak, ale nejvíc se mi líbili Dělníci moře. On to tehdy psal, když byl 15 let ve vyhnanství někde na ostrově u Normandie. Tam posadil i příběh se skvělým jazykem, který se moc dobře čte. I když tam nejsou honičky v autech, tak mně to tehdy přišlo hodně akční, odsýpalo to.

Charles Bukowski|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Charles Bukowski
K Bukowskému jsem se dostal dost pozdě, pět, osm let zpátky. Četl jsem samozřejmě Poštovní úřad, Faktótum, těch knih zas tolik není… Ale u něj se mi moc líbí úsporný styl, který mi sedí, žádná vata, píše o obyčejných věcech, jednoduše, přitom jde o silné příběhy. Obdivuju ho, je to můj literární guru.