Hlavně nikoho nevyrušit z normalizační dřímoty. Mercury Prize si odnesli Wolf Alice

21. září 2018
Wolf Alice

Prestižní britskou Mercury Prize za rok 2018 mají Wolf Alice, kapela, která hraje indie rock tak nadčasový, že vůbec nic neříká o dnešní době. Má smysl upozorňovat na podobné kapely? Co nám stav Mercury Prize říká o současné hudbě? A lze brát vážně porotu, která nominuje Noela Gallaghera?

Potřebuju těch pětadvacet litrů daleko víc než většina ostatních. Buďme upřímní, Noel Gallagher by si za ně beztak koupil akorát nový kalhoty. Nominovaná zpěvačka a skladatelka s pákistánskými kořeny Nadine Shah, která na své desce Holiday Destination skvělým způsobem smíchala post-punkové vlivy s ostrými textovými sondami do života britské emigrantské rodiny v době brexitu, nakonec letošní Mercury Prize a s ní spojenou finanční odměnu nevyhrála. Nevyhrál ji ani Noel Gallagher. Při předávání ceny ale právě bývalý člen Oasis a aktuální frontman kapely Noel Gallaghers High Flying Birds tleskal nejvíc. A to je vždycky špatné znamení.

Mercury Prize 2018 putuje ke kapele Wolf Alice za jejich druhou desku Visions of a Life. O skupině v čele se zpěvačkou Ellie Rowsell se už od roku 2010 mluví jako o zachráncích britské kytarové hudby – jejich poslední deska ale zachraňuje jenom posluchače, kteří jsou zvyklí na svoje jistoty a potřebují si od hudby především odpočinout. Wolf Alice nabízejí přesně takový safe space. Brian Eno sice říkal, že útěk do fantazie nás nakonec může dobře připravit na boj s každodenní realitou, poslech Wolf Alice vás ale připraví maximálně na popíjení espressa se sójový mlékem. Je to hudba dokonale zbavená jakéhokoliv obsahu, s obroušenými hranami a seříznutými oběma konci myšlenkového spektra. Pokud nese nějakou zprávu, pak bohužel tu nejhorší – že cesta k úspěchu vede skrz nekonfliktnost, nevyčnívání, normalizování veškerého chování. Jednejte podle pravidel a odměnou vám kromě potlesku Noela Gallaghera bude i pětadvacet tisíc liber.

Wolf Alice nenabízí nic víc než kytarovou nudu

03419350.jpeg

Mluví o sobě jako o milovnících grunge, ale hrají kytarový pop. Hlásí se k riot grrrl a ve videoklipech vystavují vinyly Bikini Kill, ale jejich texty jsou emancipačním manifestům na míle vzdálené. Je opravdu těžké si kapelu nesplést s čímkoliv jiným, co nám najde internetový vyhledávač po zadání nadužívaného slovního spojení indie rock. Hudební publicisté o nich ale píší nadšeně. To je londýnská čtveřice Wolf Alice, které právě vychází debutové album My Love is Cool.

Finanční odměna a obrovská propagace jsou nakonec ten jediný důvod, proč je vůbec nutné brát Mercury Prize vážně. Podobná částka je v životě začínající kapely naprosto klíčová a může radikálně změnit celý její příběh. Výraznou roli totiž hraje i samotná nominace – zmíněná Nadine Shah se po zařazení mezi dvanáctku nejvýraznějších britských hudebníků, hudebnic a kapel okamžitě znovu rozjela na velké turné po celé Británii. O to smutnější je fakt, že mezi nejlepšími alby jsou jenom dva debuty a místa, která by mohly obsadit další progresivní skupiny, jako jsou jazzoví Sons of Kemet nebo právě Nadine Shah, zabírají buď zavedená jména (Noel Gallagher, Arctic Monkeys, Lily Allen, Florence + The Machine), nebo unylý showcaseový pop (Everything Everything, Everything Is Recorded, Jorja Smith). Pro objevování v letošních nominacích není prostor sedm nominovaných desek se objevilo v britské Top 10 albové hitparádě a například taková Jorja Smith vyhrála cenu kritiků za objev Brit Awards, tedy cenu, vůči které se Mercury vždy vymezovala.

Shodou okolností zrovna dnes vyšla deska, které by příští Mercury Prize určitě hodně slušela. Producentka a zpěvačka Gazelle Twin na albu Pastoral tematizuje rostoucí nacionalismus v britské společnosti, ptá se, jak je možné skloubit lásku k vlastní zemi s bojem proti rasismu, a využívá k tomu hluboké znalosti anglické folklorní hudby, obohacené o přesně zacílené projektily elektronických beatů. Ideální kandidát na album, které vyrůstá z undergroundu, ale je schopné promluvit k širokým vrstvám lidí – pokud by jej někdo dokázal nasvítit tak výrazně, jako to pořád ještě umí Mercury Prize. Místo toho se ale příští rok pravděpodobně dočkáme nominace sólové desky Petera Dohertyho, Mumford & Sons nebo Gorillaz. Pořád se samozřejmě může stát, že vyhraje výrazné album – ostatně Skepta si odnesl Mercury Prize teprve před dvěma lety. Ta šance se ale s každým rokem snižuje.

Jak zní letošní vítězové Mercury Prize a proč měla radši vyhrát Nadine Shah? Má cenu upozorňovat na Arctic Monkeys a Lily Allen? Poslechněte si celý příspěvek.