Houby jsou trochu jako pokémoni, musím je chytit všechny, říká nadšený fotograf a obdivovatel hub Vláďa Sojka

„Touha po poznání života, přírody a toho, co se na zeměkouli děje, to mám zakořeněno a myslím, že čím pokročilejší úroveň národa nebo země, tím jsou lidé odtrženější od přírody, a tím jim všechno ostatní na světě a v přírodě připadá zvláštní a vlastně ani nevědí, že by se tím měli zabývat.“ Svoje nadšení ventiluje prostřednictvím textů a obrázků jako mushroomhunter.cz a podobně jako další houbaři občas i tím, že podaruje košíkem svoje kamarády.

Pokud ale někoho nevychovali odmala jako Vláďu, může být sběr hub pro konzumaci poněkud stresující. Zatímco někdo má rodiče, který už v raném věku dítěti pomůže najít rozdíly mezi různými holubinkami a límcovkami, jiný svému okolí může poděkovat leda za poznání bedly nebo muchomůrky červené. Naštěstí, vzhledem k nadšení profesionálních mykologů i amatérských houbařů, funguje překvapivé množství možností, díky kterým se dá něco naučit.

Existují nejen skupiny na sociálních sítích, ale i skutečné oblastní spolky, pokud se houbař začátečník nechce spoléhat jen na atlasy nebo aplikace. „I v reálném světě se dá setkávat, kupodivu. V dnešní době je mnoho nadšených houbařů, amatérských mykologů, kteří se sdružují kolem České mykologické společnosti. Ta má odnože v různých městech a dá se k nim přidat – nabírat nové zkušenosti, chodit na vycházky a zažívat i společenské události,“ vysvětluje Sojka.

A pokud přece jen najdete něco zvláštního, co si netroufáte sníst, ale ohromně vás zajímá totožnost houby, pomůžou odborníci. „Se svými úlovky může sběrač dorazit mimo jiné i do mykologických poraden, najde je na stránkách České mykologické společnosti.“ Pokud potřebujete online pomoc, najdou se i internetové poradny, ale podobně jako v reálném životě je potřeba představit houbu celou, ideálně vyfocenou z více stran a nejlépe s určením místa a jeho charakteru, jako je třeba typ lesa a okolních stromů.

Sám Sojka příliš nesbírá hřiby, ale baví ho spíše houby žvýkavější struktury. „Na hřibech si nesmlsnu ani se jim neobdivuji. Mám rád lišky, hodně se přehlížejí muchomůrky růžovky, to jsou jedny z nejlepších hub. Tíhnu ke světlejším houbám, které mají tužší texturu a ne tak silnou aromatiku – na jaře třeba smrže, kačenky české a pak třeba takovou klasiku, holubinky, kotrče a podobně.“

Proč se neorientovat podle prastarých příruček a jaký atlas si pořídit? Jak funguje mapa růstu hub? Co mají společného muchomůrky a kukmáci? Co nastudovat do začátku? Proč vyrazit na houby, přestože je nejím? Poslechněte si celý rozhovor.