Hra o trůny, Potvora a Černobyl posbíraly ceny Emmy 2019

Fantasy seriál Hra o trůny z produkce televize HBO počtvrté získal americkou televizní cenu Emmy v kategorii nejlepší dramatický seriál. Do letošního ročníku vstupoval s rekordními 32 nominacemi a kromě toho nejprestižnějšího získal i dvě další ocenění. Nejvíc hlavních cen, celkem čtyři, si odnesli tvůrci britské komediální série Potvora. Další tři hlavní ceny Emmy, včetně té za nejlepší minisérii, získal koprodukční seriál společností HBO a Sky Černobyl.

Stejně jako poslední ročník udílení Oscarů se i slavnostní večer cen Emmy obešel bez moderátora. Vítěze dvou desítek hlavních kategorií představovaly slavné osobnosti filmu i televize. Prvními oceněnými se dnes stali Alex Borstein a Tony Shalhoub, kteří dostali Emmy za nejlepší vedlejší roli v komediálním seriálu za sitcom The Marvelous Mrs. Maisel. Nejlepším hercem ve vedlejší roli v kategorii dramatického seriálu byl vyhlášen Peter Dinklage z Hry o trůny, která se v letošním ročníku stala celkovým vítězem se 12 Emmy po započtení cen za technické a kreativní kategorie udělovaných už před týdnem. Druhý v tomto celkovém hodnocení skončil s deseti cenami seriál Černobyl. Všechny držitele cen Emmy najdete tady.

Podívejte se taky na Hra o trůny je čím dál větší soap opera. Osmá série je předvídatelná, shodují se publicisté nebo Game of No's: Komu by železný trůn přiřkli panelisté v pořadu Kompot?.

Spustit audio
  • Vědci léta zkoumali více než tři sta mrtvol sobů. Zajímalo je, jak si s nimi příroda poradí

    9. červenec 2020
    Kostra soba

    Když v Norsku v srpnu 2016 zemřelo po zásahu bleskem 323 sobů, správa parku se rozhodla mrtvoly ponechat na místě svému osudu. Vědcům se tak naskytla jedinečná příležitost pozorovat, co se s mrtvolami a kolem nich bude dít.

    Správa národního parku Hardangervidda cíleně vytvořila „krajinu strachu“, píše britský deník The Guardian. Za mršinami se totiž stahovali obávaní vrcholoví predátoři, jako rosomáci, orli skalní a lišky polární. Vědci to zjistili díky fotopastím, vyloučeným exkrementům a pouhému pozorování zvířat, která putovala na vzdálenou vysočinu. Díky tomu věděli, že mrchožrouti, jako jsou krkavci, vrány a orli, směřovali za mrtvolami nejvíce v roce 2017. Rok nato už tam téměř nebyli. Přesný opak platí o hraboších či lumících.

    Právě hlodavci přišli až ve chvíli, co zmizeli ptáci. Vědci mají za to, že se báli, aby se sami nestali potravou, a raději počkali, až ptáci odejdou. Zajímavé zjištění, o němž výzkumníci referují ve vědeckém žurnále Ornis Norvegica, se týká ptáků, kteří nepatří mezi mrchožrouty. I ti se na pohřebišti sobů vyskytli, ale ne přímo kvůli mrtvolám. Zajímal je hmyz, který se v mršinách rozmnožil. Nejčastěji se jím živila linduška luční, v jednu chvíli jich bylo na místě až 80. Tato i další zjištění by tak mohla změnit vnímání mrtvých zvířat. Mrtvoly ponechané svému osudu totiž mohou přinést mnoho dobrého pro ekosystém, věří vědci.

     

  • Bosňané bojují proti hydroelektrárnám. Berou si až moc vody, která pak chybí nám i přírodě, tvrdí

    9. červenec 2020
    Neretva v Bosně

    Bosna a Hercegovina jsou protkány stovkami řek, říček i potoků. Není proto divu, že je tam hodně hydroelektráren. Spolu s výstavbou dalších a dalších ale roste i odpor místních obyvatel. Vadí jim, že si berou moc vody, která pak chybí jim i přírodě.

    Nejnověji se investor s místními a ochránci pře na řece Neretvice, píše vědecký server Psych.org. „Pro nás je řeka život. Je to tepna údolí,“ říká padesátiletý Safet Sarajlić. Spolu s ostatními se podílí na iniciativě Pusti me da tečem (Nechte mě téct), která bojuje za ochranu tamních vod. Neretvica je natolik čistá, že se z ní může pít. Navíc je oceňována pro svou biodiverzitu – žije v ní osm druhů ryb, včetně dvou ohrožených, a zároveň chráněný rak bledonohý. Podle ochránců by 15 elektráren, které jsou v plánu na toku řeky i jejích přítocích, ohrozilo křehký ekosystém i zemědělce.

    Minulý měsíc se několika místním podařilo zablokovat stavbu prvních dvou zařízení. Dělníkům jednoduše zatarasili cestu a donutili státní firmu k vyjednávání. Odpůrci tvrdí, že by nové elektrárny dělaly stejnou věc jako ty už postavené: braly by si z řeky tolik vody, že by v ní nic nepřežilo, nebo by ji prakticky vysušily. Minimální průtoky se prý často nedodržují a povolení pro elektrárny se údajně nezřídka vydávají na základě starých údajů ze 60. nebo 70. let, kdy bylo vody více než dnes a sucho trvalo kratší dobu, uvádí ekologický web Ekolist, který na zprávu upozornil.

  • Neomezujme svobodnou debatu v zájmu vyššího dobra, apelují Rowling, Kasparov či Rushdie

    9. červenec 2020
    Otevřený dopis podepsalo 150 osobností, například filozof Noam Chomsky, spisovatelka J. K. Rowling, šachový velmistr Garri Kasparov, spisovatel Salman Rushdie, publicistka Anne Applebaum či spisovatel Thomas Chatterton Williams

    Více než 150 osobností podepsalo otevřený dopis reagující na aktuální celospolečenské pnutí ve Spojených státech, Velké Británii i jinde ve světě. Nemají nic proti ideám Black Lives Matter a podporují nutnou reformu americké policie, ale kritizují údajné omezování svobodné debaty a tvorby.

    Pod textem, jenž vyšel na webu amerického Harper's Magazine, je podepsáno více než 150 osobností, hlavně spisovatelé, akademici a umělci. Patří mezi ně britská spisovatelka J. K. Rowling, americký filozof Noam Chomsky, britský spisovatel íránského původu Salman Rushdie, ruský šachový velmistr Garri Kasparov či americká publicistka Anne Applebaum.

    Autoři v něm tvrdí, že „neliberální síly jsou stále silnější a mají mocného spojence v Donaldu Trumpovi, který ztělesňuje skutečnou hrozbu pro demokracii“. Zároveň ale dodávají, že odpor vůči nim se nesmí přetavit v jiná dogmata a nátlak. Výměna informací a myšlenek, „krev svobodné společnosti“, je podle autorů každodenně více a více omezována. Na některé prohřešky se prý reaguje přehnaně, provinilci jsou veřejně zostuzováni či ostrakizováni a údajně malá pochybení končí (z pohledu signatářů) zbytečným koncem kariéry.

    Podle amerického spisovatele Thomase Chattertona Williamse, který otevřený dopis spoluorganizoval, se lidé zaobírají zbytečnostmi, místo toho, aby se pomohlo skutečným obětem. „Proto se snažíme zdůraznit, že lidem, kteří nemají moc, nepomáhá, když veškerou pozornost získává zužující se veřejná debata a poprask kvůli malým lingvistickým přešlapům. Nikomu, koho mlátí na ulici kvůli tomu, že se narodil s černou kůží, to nepomůže,“ říká Williams pro izraelský deník Haaretz.

    Přečtěte si také Noam Chomsky v Olomouci: Nestačí říct „To se mi nelíbí“.

  • Marek Holeček je na seznamu nejvýznamnějších horolezeckých výstupů za rok 2019. Hned dvakrát

    8. červenec 2020
    Mára Holeček na Gašerbrumu I

    Organizátoři prestižního mezinárodního horolezeckého ocenění Zlatý cepín vydali seznam nejhodnotnějších výstupů loňského roku. Výbor podle svých slov ohodnocuje „inovativní výstupy v alpském stylu, bez použití vrtaného vybavení“.

    Jak upozorňuje web Rock and Ice, mezi pěti desítkami expedic z celého světa, ze kterých s největší pravděpodobností vzejde i držitel Zlatého cepínu 2019, se dvakrát objevuje jméno Marka Holečka. Český horolezec a držitel Zlatého cepínu za rok 2018, který patří k nejlepším a nejzkušenějším na světě, s kolegou Zdeňkem Hákem loni v květnu jako první lidé prostoupili severozápadní stěnu himálajské sedmitisícovky Chamlang. O tři měsíce později se Holečkovi v Peru ve společnosti Radoslava Groha podařilo dokončit výstup, kterým vytyčil novou cestu na východní stěně šestitisícové Huandoy Norte v národním parku Huascarán.

    Holeček si místo pro výstup nevybral náhodou, letos v květnu uplynulo padesát let od osmistupňového zemětřesení a masivní laviny, při které zemřelo všech 14 členů československé horolezecké expedice, která se o výstup na vrchol Huandoy pokoušela. Právě na jejich počest pojmenoval Holeček svůj prvovýstup Boys 1970.

    Přečtěte si také 2000 metrů vysoká plisovaná sukně z ledu a sněhu. Mára Holeček o prvovýstupu na himálajský Chamlang a Mára Holeček vylezl na Gašerbrum. České horolezectví slaví historický úspěch.

  • David Lynch má další nový film, trvá devadesát vteřin a je dostupný online

    8. červenec 2020
    David Lynch

    Pro 74letého ikonického režiséra je pandemický rok 2020 bezesporu jedním z nejproduktivnějších v celé jeho kariéře. Spustil online projekt Divadlo Davida Lynche a na platformě YouTube vystupuje jako jeden z nejplodnějších tvůrců karanténní éry.

    Režisér tady každé ráno podává zprávy o aktuálním počasí, pořádá Q&A s fanoušky a pravidelně informuje o tom, na čem zrovna pracuje ve své truhlářské dílně. Kromě všech těchto libůstek ale dělá i nové krátké filmy. Ten nejnovější, 90sekundový snímek Dobrodružství Alana R. se skládá jen z jednoho výstřelu a hlavy ležící na koberci, informující matku o tom, že nepojede rybařit. Co Dobrodružství Alana R. vlastně znamená, není stejně jako u dalších Lynchových filmů úplně jasné. Podle filmového serveru IndieWire jde o odkaz na zvukového designéra Alana R. Spleta, který s Lynchem spolupracoval na Mazací hlavě, Sloním muži nebo Modrém sametu a který v roce 1994 zemřel.

    Dobrodružství Alana R. je druhou karanténní Lynchovou novinkou. Minulý měsíc na YouTube uvedl ve světové premiéře Příběh malé chyby a doplnil i starší krátké snímky Požár z roku 2015 a The 3Rs z roku 2011.

  • Milostné životy tučňáků připomínají telenovely, zjistili v Japonsku

    8. červenec 2020
    Milostné vztahy tučňáků jsou daleko komplikovanější, než by se mohlo zdát

    Tučňáci jsou neznalou veřejností považováni díky svému vzhledu, chůzi i způsobu, jak pečují o svá vejce, za roztomilá, ba dokonce romantická stvoření. Ti, kdo je znají osobně a zblízka, například ošetřovatelé ve dvou japonských akváriích, ale moc dobře vědí, že mají své temné stránky.

    Jejich vztahy jsou plné vášnivých vzplanutí, drsných odmítnutí i milostných trojúhelníků. Tučňáčí vrásky z lásky se rozhodli zmapovat podrobněji ošetřovatelé dvou akvárií v Japonsku – Kyoto Aquarium Sumida Aquarium.

    Své černobílé svěřence mají označené kartičkami a neustále aktualizují vývojový diagram, který vizualizuje jejich milostná dramata. Například samička Tera z kjótského akvária je známá jako lamačka srdcí, kopačky od ní dostalo už šest samečků. Jak na svém Twitteru poznamenal kjótský zoolog Oliver Jia, milostné pletky tučňáků není radno brát na lehkou váhu – zahrnují zlomená srdce, cizoložství i krádeže vajec. To všechno japonská akvária do svých grafů zaznamenávají a ve vysokém rozlišení zveřejňují, takže studiem milostného života tučňáků můžete trávit hodiny.

    Podle správců akvária jsou romantické eskapády tučňáků snadno pozorovatelné, například mávání křídel je jasnou známkou náklonnosti a páry, které spolu „chodí“, o sebe viditelně navzájem pečují. Tučňáci, kteří čerstvě absolvovali rozchod, zase prý odmítají potravu. Jak píše japonský web zabývající se uměním a designem Spoon & Tamago, tučňáčí komunita by si ve vlastní televizní reality show nezadala s tou lidskou.

    Přečtěte si také Tučňáci brýloví dodržují stejná jazyková pravidla jako lidé. Nejčastější „slova“ jsou nejkratší.

  • Vědci sledují neobvyklý jev, strnadci začali zpívat jinak

    7. červenec 2020
    Strnadec bělohrdlý

    Většina ptáků melodii svého zpěvu téměř nemění, drží se tónů, kterými si brání teritorium a lákají samičky. Studie, na které se pracovalo dvacet let, však odhalila, že jeden neobvyklý typ cvrlikání se rozšířil po Kanadě a USA do vzdálenosti téměř 3200 kilometrů.

    Analýza založená na záznamech shromážděných pozorovateli ptáků v letech 2000 až 2019 zjistila, že nová melodie zcela převálcovala původní zpěv. Strnadec bělohrdlý rozšířil z Britské Kolumbie až po centrální Ontario novou variantu zpěvu se dvěma tóny a tím tak zcela vymazal tradiční cvrlikání zakončené třemi jinými tóny.

    „Nevíme o žádné jiné studii, která by zachycovala šíření určitého typu ptačího zpěvu prostřednictvím kulturní evoluce,“ říká hlavní autor studie profesor Ken Otter. Je celkem běžné, že některé druhy ptáků časem mění svůj zpěv, ale tyto kulturní vývoje mají tendenci zůstat v určitě lokalitě. Jsou to regionální dialekty, nikoliv norma pro daný druh. U strnadce bělohrdlého se však začal nový typ cvrlikání šířit dál.

    Vědci analyzovali nahrávky zpěvu strnadců, ukládali je do online databází a zjistili, že nový zpěv není populární jen na západ od Skalistých hor, ale rychle se šíří také na východ. Domnívali se, že k rychlému šíření může docházet díky přezimování strnadce. Samci z různých oblastí přezimují na stejných místech a mohou od sebe dialekt přebírat. Po návratu na původní hnízdiště rozšíří zpěv mezi zbytek lokální populace. Domněnka se potvrdila, když se na některé ptáky připojily malé GPS lokátory. Samci ze západu opravdu přezimovali na stejném místě jako východní populace.

    Vědci však zjistili, že nová melodie samcům neusnadnila obranu teritoria. Přinesla jim tedy alespoň výhodu při páření? „U strnadce zřejmě samice preferují melodie netypické pro jejich prostředí, takže samec zpívající novou melodii má velkou výhodu,“ dodává Otter.

  • Tajemný růžový sníh v Alpách vyvolává obavy, taje rychleji a otepluje klima

    7. červenec 2020
    Odborník tvrdí, že řasa není nebezpečná. Jedná se o přírodní jev, který se vyskytuje během jarních a letních období ve středních zeměpisných šířkách, ale také u pólů

    Na italském ledovci (Presena Glacier) téměř padesát kilometrů od městečka Trento se zbarvil sníh na růžovo. Vědci jev momentálně zkoumají. Nejspíš ho způsobila řasa, která se běžně vyskytuje v Grónsku.

    Biagio Di Mauro z italské Národní rady pro výzkum podobný jev studoval už dříve na ledovci ve Švýcarsku a pravděpodobně jde o řasy Ancylonema nordenskioeldii. „Řasa není nebezpečná. Jedná se o přírodní jev, který se vyskytuje během jarních a letních období ve středních zeměpisných šířkách, ale také u pólů,“ říká Biagio Di Mauro zpravodajské službě Science X.

    Díky své bílé barvě odráží sníh většinu sluneční energie, pokud ho ale zbarví řasy do tmavšího odstínu, znamená to, že bude tát mnohem rychleji a dojde k oteplování. Teplejší klima a tající led a sníh pak vytváří lepší podmínky pro řasy, mají snadnější přístup k vodě a kyslíku. „Všechno, co sníh ztmaví, způsobuje jeho tání, protože se urychlí absorpce záření,“ vysvětluje Di Mauro.

    Podobné problémy byly v roce 2020 zaznamenány také na Antarktidě, řasy tedy sužují i oblasti na nejjižnějším kontinentu světa. V únoru vědci zveřejnili snímky krvavě rudého sněhu na Vernadsky Research Base a odborníci z Univerzity v Cambridgi pak v květnu odhalili obrovské oblasti zeleného sněhu poblíž kolonie tučňáků.

    Zpráva Organizace spojených národů z roku 2018 odhalila, že planeta se blíží ke globálnímu oteplení o 1,5 °C mezi roky 2030 a 2052, pokud teploty i nadále porostou stejně rychle, do konce století to bude o 3 °C. Jakmile se oteplí o dva stupně a více, stane se svět úplně jiným místem. Zmizí korálové útesy, arktické léto bude nejméně jednou za deset let bez sněhu a ledu a velké množství rostlin a zvířat zcela vyhyne, jejich přirozené prostředí se totiž bude stále zmenšovat.

  • Prodejce umění tvrdí, že našel dávno ztracenou malbu Fridy Kahlo

    7. červenec 2020
    Frida Kahlo

    Malbu Fridy Kahlo s názvem La Mesa Herida (The Wounded Table), která byla vystavena v roce 1940 a ztratila se o patnáct let později ve Varšavě, hledali od té doby sběratelé po celém světě. Španělský prodejce umění teď tvrdí, že ji našel.

    Olejomalba je autoportrétem Fridy Kahlo a zobrazuje umělkyni vyrovnávající se s bolestí po rozchodu s tvůrcem nástěnných maleb Diegem Riverou. Prodejce umění Cristian López, který ji údajně nalezl, je připraven dílo prodat komukoliv, kdo nabídne 40 milionů eur a více.
    Vědci jsou však přesvědčeni, že se jedná o falzifikát.

    Historička umění Helga Prignitz-Poda poukázala na jasné rozdíly mezi prací, která je aktuálně na prodej, a dochovanými fotografiemi originálu. Vidí zde naopak podobnosti s předchozími nepřesnými replikami. Susana Pliego, další historička umění, která roky spolupracovala na vytváření archivu děl Fridy Kahlo, s tímto tvrzením souhlasí. Odhalený obraz je i podle ní pravděpodobně falešný. Zřejmě se jedná o další případ tzv. Fridamanie.

    Umělkyně a její tvorba začaly být v průběhu minulého i tohoto století postupně masivně populární a prodeje padělků v poslední době přibývá. „Její obrazy se prodávají za tak neuvěřitelné částky, že zkrátka každou chvíli někdo zkusí prodat i repliku a doufá, že někoho nachytá,“ říká Pliego.

    Cristian López, který není v uměleckém světě příliš známý, i přesto nadále tvrdí, že čas ukáže pravdu. „Každý, kdo projeví opravdový zájem a bude schopný zaplatit částku 40 milionů eur, může s týmem odborníků analyzovat pravost díla, jak dlouho bude chtít,“ dodává López.