Hudba je víc než národ. Na Creepy Teepee 2016 každý vyvěsil vlastní vlajku

03665443.jpeg

„Jsem hrdý na to, že jsem Brit, jsem hrdý na to, že jsem Brit,“ ozývá se nocí letošního ročníku Creepy Teepee v Kutné Hoře, který organizuje umělecký kolektiv A.M. 180. Na pódiu stojí tajuplný hudebník a performer Dean Blunt v zeleném bombru zahalený do neprostupného dýmu z mlhostroje, za ním je na pultu vyvěšená britská vlajka a ostrovní symbol se vznáší i na baloncích ve vzduchu.

Tato slova – vysmívající se národní identitě – zní v době, kdy se Británie rozhodla v referendu doprovázeném demagogickou kampaní pro odchod z Evropské unie, přičemž jedním z hlavních důvodů nespokojenosti byla migrační krize. Blunt pod rouškou nového projektu Babyfather všem přítomným až bolestivě předvedl, jaké je to být cizincem ve vlastní zemi. Creepy Teepee zase návštěvníkům dodalo naději na svět, kde nevládne hrdost, ale imaginace.

Úryvek, který je taky slyšet na Bluntově nahrávce „BBF“ Hosted by DJ Escrow, je vystřižený z řeči R&B zpěváka Craiga Davida při přebírání britských cen MOBO za černou hudbu. Bluntova ironická poznámka naráží na fakt, že se přistěhovalci z podřízené role nedostali ani přes několik generací a nikdy nemohou být plně britskými občany. To potvrzuje i v jednom z mála rozhovorů, které Blunt dal: „Nejsem Brit ani trochu, Britové mi to řekli.“ Aby se mu tuto zkušenost podařilo ještě víc přiblížit, nechal návštěvníky Creepy Teepee při mnohoznačném vystoupení – se zdviženou pěstí a provoláváním hesel black power – zažít na vlastní kůži děs, když se přibližují policejní sirény a vy se hluku nemůžete zbavit. „Snažím se jen starat o sebe a zase slyším zatracený sirény,“ chvílemi rapoval a chvílemi odříkával Blunt, jehož koncert s projektem Babyfather byl jedním z nezapomenutelných zážitků letošního ročníku.

03665470.jpeg

Když vzala švédská rapperka Nadia Tehran se svou naštvanou flow útokem pódium v tradičním muslimském oděvu, u zvukařského stánku v pozadí vlály vlajky Refugees Welcome. Nadia Tehran je taky cizinkou jako Blunt, ovšem na dvou stranách, což sdílí s tisícovkami dalších snažících se utéct před válkou a autoritářskými režimy. „Stavíte zdi, já po nich vyšplhám jako po stromě,“ rapuje v politickém hitu Refugee, který svou naléhavostí snese srovnání se singlem Borders od známější M.I.A.

Téma vykořenění nebo dislokace, které Creepy Teepee sdílí taky s letošním ročníkem polského festivalu Unsound, otevřel i afrodiasporický label NON WORLDWIDE. Ten vyhlásil při showcasu v newyorské galerii New Museum vlastní stát, který má sdružovat všechny lidi na okraji – NON k němu na přehlídce vydávali i zvláštní pasy, což trochu připomnělo motiv sounáležitosti, který fanoušci Creepy Teepee před vypuknutím festivalu projevovali jednotnou změnou profilových fotek na Facebooku za logo se sloganem WORLD WIDE WEIRD. Nejpozději v tento okamžik bylo jasné, že NON WORLDWIDE i Creepy Teepee sledují alespoň částečně podobné cíle, a nikdo nemohl pochybovat o tom, že jejich první oficiální showcase v Kutné Hoře, při kterém NON reprezentovali Angel-Ho a Nkisi, zarezonuje přesně tím stylem, který fanoušci očekávali.

Ne, že by to NON potřebovali, ale dopad jejich setů výrazně zvýšil Rabit, který se z experimentálního dekonstruktéra grimu změnil na kolotočového DJe a vystřihl set, který neměl ani stopové prvky osobitosti. O to pompéznější byl nástup NON – na venkovní stagi jim sice chyběla projekce s klasickými motivy srpů a mačet, sytě rudé světlo prostupující mlhou z mlhostrojů ale fungovalo skoro úplně stejně. NON se dařilo organicky oscilovat mezi gradujícími válečnými beaty, euforickými dropy a samozřejmě i všudypřítomným rapem. Nebyl asi nikdo, kdo by nepocítil to, co je pro NON nejcharakterističtější, tedy tenzi mezi paranoidním sonickým popisem současného hroutícího se světa a odhodláním bojovat za jeho lepší podoby.

03665431.jpeg

Každý čekal, že Babyfather, Abra a Tommy Genesis z Awful Records nebo třeba Bala Club budou highlighty festivalu, k těm nejlepším ale nakonec patřili i téměř neznámí hudebníci, které Creepy každoročně objevuje. Nejvýrazněji se zapsal mladičký Brit Ausschuss, který předvedl precizní set svého originálního materiálu. Intelektuálně laděný basový zvuk, překypující osobitým sekáním a ohýbáním podivných samplů a zpěvů, vtáhl všechny přítomné do hypnotické kyborgské dystopie. Dalším překvapením byla intenzivní noisová show Jese Aurelia a Nicka Nappy aka Marshstepper, jejichž performativní vystoupení poskytlo zvláštní mix ritualistické a násilné energie, která dokázala vyvolat velmi emotivní katarzi. Tu koneckonců vypustili do publika i během koncertu své další kapely v line-upu, a to kytarové úderky Destruction Unit.

03665425.jpeg

Podobně krajních a fyzických performancí jsme byli svědky u třetího vystupujícího člena NON kolektivu Yvese Tumora nebo u původem řecké umělkyně Abbys X, která přijela s výrazně jiným zvukem, než by od ní soundcloudy protřelý posluchač čekal. Hymnou Creepy Teepee 2k16, které se svým neuvěřitelným line-upem zařadilo do čela festivalů minimálně středoevropského měřítka, je bezesporu track Red Eyez od londýnského hybatele undergroundového klubového života Lexxiho, který uzavíral páteční večer v euforické a propocené vnitřní stagi a který ve svých setech dropnul jak Endgame, tak Nkisi.

Kolektiv Bala Club v zastoupení všech zakládajících členů (Kamixlo, Uli K a Endgame) předcházela pověst nejvýraznější aktuální klubové síly, která svou kombinací latinských rytmů, dekonstruovaného grimu a tresillo rytmů rozbourává nejenom Londýn, ale prostřednictvím soundcloudových chapadel i celou komunitu fanoušků vykloubené a jakýmkoliv způsobem se vymezující taneční hudby. Volné uskupení, které má aktuálně na kontě debutovou kompilaci vydanou prostřednictvím labelu YEAR0001, uspořádalo první party teprve na začátku letošního roku. Creepy Teepee tedy opět patří props za promotérskou rychlost, která v českém kontextu nemá obdoby a která umožnila šíření bala viru i do střední Evropy – za několik let na to budeme vzpomínat jako na přelomovou událost.

Být přítomný tak výjimečné show, kterou naprosto samozřejmě provozuje Bala Club, totiž znamená uvědomit si, že budoucnost klubové hudby leží v organickém propojování mimoevropského soundu s tradicí evropských rave parties. Bratři Kamixlo a Uli K, kteří předkládají roztrhané a agresivní reggaetonové beaty (Kamixlo), střídané bezmála andělským živým vokálem, podpořeným autotunem (Uli K), mají svoje kořeny v Chile a právě jejich schopnost odrazit se od latinských základů a dopadnout do londýnského kontextu dělá z jejich party unikátní událost.

03665472.jpeg

Bala Club nakonec ovládli vnitřní stage Creepy Teepee trochu neplánovaně hned dva dny po sobě, což je samo o sobě důkazem toho, jak dokonale jejich přístup splynul s celkovou atmosférou Vitamíny v Kutné Hoře. Scény, při kterých Kamixlo ležel na djském pultu, obrovitý Endgame ve vojenském úboru promptně střídal grime s trapem a kovově naducanými beaty a červenovlasý Uli K se usmíval do své kapuce, mají bezmála kultovní parametry. Popisovat, co kdo pouštěl a proč, je v tomhle případě úplně zbytečné – nejdůležitější byla atmosféra sounáležitosti, která nemůže nikdy fungovat na žádném jiném festivalu než právě na Creepy Teepee.