Igor Ševcov: V Rusku mi může hrozit šikana a vězení

Igor se rozhodně hodlá proti rozsudku odvolat a uvažuje o žádosti o politický azyl.

Igore, jaká je tvoje situace teď? Už dříve jsi zmiňoval, že se hodláš proti rozsudku vyhoštění odvolat. Už k tomu došlo?
Ještě jsem se neodvolal. Ještě jsme nedostali rozsudek a protokol o hlavním líčení. Ale samozřejmě se odvolám.

Kvůli obvinění z útoku na dům ministra Stropnického jsi strávil tři měsíce ve vazbě, ztratil studentské vízum a dostal vízum za účelem strpění. Budeš teď po vynesení rozsudku žádat o politický azyl? Zajímá mě, co ti hrozí, pokud by ses měl vrátit do Ruska…
Mám to v plánu, uvažuji nad tím. Nevím přesně, co mi může hrozit. Můžu jen naznačit. Vězení nebo šikana ze strany policie, moci v Rusku. To se teď děje mým kamarádům. Nevidím důvod, proč by se to nemělo dít i mně. Navíc už jsem tam něco takového zažil. Počítám s tím, jestli se vrátím do Ruska, že mi tam něco takového hrozí.

V Rusku jsi organizoval demonstrace, jejichž účelem bylo vyjádřit nesouhlas s režimem Vladimira Putina a s anexí Krymu. Máš zkušenost s ruským vězením?
Chtěl bych se nějak vymezit vůči organizaci demonstrací, nedělal jsem to sám, dělali jsme to spolu. Policie se mě snažila vykreslit jako lídra nebo člověka, který tu dělá bordel. Tak to není. Ano, protestovali jsme vůči anexi Krymu a proti válce obecně. A upozorňovali jsme na neonacistické vraždy v Rusku. Ve vězení jsem nebyl, jen v cele předběžného zadržení, to je něco jiného. Byl jsem tam s kamarádem dva dny za to, že jsme dali banner se jmény zavražděných antifašistů a antifašistek na zeď jednoho domu. To se v Rusku počítá jako neohlášená demonstrace a ta se trestá. Můžu porovnat ruské a české podmínky. Rozdíl je docela velký. V Rusku jsou cely předběžného zadržení třeba pro osm lidí, v Česku pro dva. V Rusku jsou horší hygienické podmínky, nemáte tam umyvadlo. Zrovna když jsme se dostali do cely, něco se tam stalo s kanalizací a všechno vyteklo přímo na podlahu a nikdo to neutřel. Všechno tam je špinavé…

Pro tebe jako pro vegana to muselo být zvlášť těžké…
Nebylo to jednoduché. V ruských celách a ve věznicích obecně se dost šetří, takže kaše jsme měli bez mléka, to jsem celkem jedl. Jinak v Rusku i v ČR jsem s tím měl problém. Ale co nebylo veganské, tak to jsem prostě nejedl.

Ze soudního sporu vyplývá, že česká strana získávala informace od ruské strany, konkrétně od Federální bezpečnostní služby Ruské federace. Jak se díváš na to, jak byly tyto informace vyhodnocovány?
Kdybych citoval protokol, tak to znělo jako: cestou mezinárodní odborné spolupráce Policie ČR – styčnou kanceláří v Moskvě – byla získána informace od Federální bezpečnostní služby Ruské federace o tom, že jsem byl opakovaně trestán za organizování neohlášených shromáždění. To není pravda z toho pohledu, že jsem nebyl trestán, ale pokutován, je to administrativní přestupkové řízení, ne trestní. Navíc to nikde nezaznělo, soud to nebral v potaz, i když jsem to říkal. Nebralo se v potaz to, že v Rusku je neohlášené shromáždění, když jste dva, jeden drží plakát a druhý to fotí. Záleží na tom, co máte na plakátě.

V soudním spisu bylo uvedeno, že jsi nejel do Česka, abys tu mohl studovat, ale že ses chtěl ryze účelově naučit jazyk, abys mohl mluvit se zdejšími anarchisty a zakládat anarchistické buňky. Co tě do Česka přivedlo? Proč sis tuhle zemi vybral?
Na tohle jsem policii také odpovídal. Přijel jsem proto, že jsem chtěl vystudovat českou univerzitu. V Rusku jsem ukončil střední odbornou školu – obor turismus se zaměřením na sportovní turismus. Pak jsem si uvědomil, že chci pokračovat ve studiu. Jenže poslední dobou v Rusku proběhla bizarní komercializace vzdělávání a zdravotnictví, tak jsem si řekl, že se nechci učit v Rusku. Zároveň jsem měl několik kamarádek, které v Česku žily a studovaly několik univerzit. Do Česka mě zvaly a říkaly, že je to tu dobré, že tu je vysoká škola zdarma, pokud ji studujete v češtině, a že čeština je krásný jazyk a není tak těžký. Tak jsem si sbalil nějaké dokumenty, odjel do ČR studovat češtinu a nastoupil na vysokou školu.

Proč sis vybral zrovna obor etnologie?
Měl jsem dvě možnosti. Chtěl jsem jednak nastoupit na nějakou uměleckou školu, ale měl jsem problém s nostrifikací a nestíhal jsem to zařídit. Tak jsem si říkal, že by mě zajímala nějaká antropologie, etnologie, nějaká věda s velkými možnostmi terénního výzkumu, a etnologie se k tomu perfektně hodila. Složil jsem přijímačky na Univerzitu Pardubice, obor sociální antropologie, ale jinak jsem nejvíc počítal s etnologií v Praze.

Ještě se vrátím k rozsudku soudu. Byla v něm zmíněná absence sociálních a rodinných vazeb v ČR. Už jsi mluvil o tom, že tě sem přivedly kamarádky… Jakými lidmi se obklopuješ, máš tu přátele, kamarády?
Jasně, tohle vyjádření, že tu nemám žádné vazby, které by soud uznal, považuji za něco podstatného k pochopení dění kolem nás. Pokud tu člověk nemá oficiální sňatek nebo majetek nebo není nějak známý, tak v podstatě tu nemá nic. Což je úplně nelidský pohled na člověka. Mám tu kamarádky, kamarády, blízké vztahy s lidmi, se kterými se navzájem podporujeme, studuji tu, mám tu pevné zázemí. Třeba demonstrace, která proběhla třetího května, tam přišlo hodně lidí. I mně to ukázalo, že tu mám zázemí a komu všemu na mně záleží.

Jak vlastně celou kauzu kolem obvinění a vyhoštění nesou rodiče a přátelé v Irkutsku v Rusku?
Rodiče to nesou těžce. Pomáhají mi částečně finančně, na druhou stranu jsem od nich odtržený. V podstatě od mého vzetí do vazby v loňském roce nemůžu opustit ČR a můžeme se vidět jen, pokud oni přijedou sem. Svoji sestru a otce jsem neviděl rok a půl. Hodně to prožíváme, i když jsme od sebe daleko.

Jak vnímáš to, jak o celé záležitosti informují česká média?
Dělají to zvláštně, ale nejsem tím překvapen. Tak média obecně fungují. Jak jsem se dostal do vazby, tak mě ihned odsoudili, nepsali, že jsem vinen, ale naznačovali to. Málokdo pochyboval o tom, že by mohl být ve vězení nevinný člověk. Tenhle člověk pochází z Ruska, ministr dostává výhružné dopisy, to je přece jasné, že to musel udělat… I před soudem to tak vyznívalo. Změnu jsem ucítil až s rozsudkem. Mnoho novinářů změnilo pohled a ptalo se, co budu dělat dál. Je to divné, nikdy jsem s tím nepřišel do styku a musel jsem si na to zvykat.

V rozhovoru pro Lidové noviny jsi řekl, že tvoje studium běží řádně a že se teď chystáš na malý výzkum. Čeho se bude týkat? A na co by ses chtěl v rámci etnologie do budoucna zaměřit?
Začnu od konce. V rámci etnologie jsem se od začátku nejvíc zajímal o nacionalismus a národní státy. Ve studiu těchto institucí, respektive jevů, vidím dobrou příležitost pro kritiku těchto jevů, pro hlubší bádání a příležitost ovlivnit věci kolem sebe. Zajímá mě i folklor. Teď se chystám na výzkum, který se bude týkat antropologie práce. Budu zkoumat vztah lidí k pracovišti, k okolí, k činnosti, kterou vykonávají. Budu bádat ve velmi zajímavém prostředí, nebudu říkat kde, tím bych ovlivnil to prostředí, pak by už někdo věděl, že jdu za výzkumem. A to by všechno zkazilo. Ale bude to zajímavé…