Ille tahá ze skříně pocity třicátníků

První, co mne z debutu Ille zaujalo, je podobnost hlasu Olgy Königové s vokálem Lenky Dusilové. Není zřejmě náhodou, že právě Lenčin hlas zahostoval na první desce Obří broskve ještě předtím, než se do jejích řad Olga infiltrovala. Pokud máte diskografii této kapely alespoň částečně naposlouchanou, pak zvuk debutové desky Ille pro vás nebude zas tak velkým překvapením. Na rozdíl od přeci jen rockovější Broskve se Olga a spol. plně hlásí k popu. A producent Dušan Neuwerth tomu šel vstříc. Jeho vzdušná aranžmá všech jedenácti položek desky souzní jak s hlasem frontwomanky, tak i s celkovou, mírně melancholickou atmosférou kolekce.

Ille aktuálně prorazili trochu nečekaně i v čistě mainstreamových domácích médiích. Překvapivě proto, že jejich hudba není prvoplánová, neutočí na posluchače – třeba jako současný Xindl X – „skandálními“ tématy nebo přeslazenou produkcí. I z toho důvodu může být neinformovaný fanoušek po poslechu chytlavé klipovky Holka ve tvý skříni z celého debutu mírně rozčarován. Další podobně skočnou záležitost totiž na nahrávce nenajde. To je možná hlavní problém desky, která se v niternějších tématech ráchá tiše, ale zato úplně přirozeně. Důkazem je verze skladby Ledňáčci, původně od Vypsané fixy, kterou poznáte jen podle přeci jen specifického Márdiho lyrického výraziva.

Ille – Ve tvý skříni |foto: Supraphon

Novinka Ve tvý skříni reflektuje nálady vybouřených třicátníků, kteří se snaží po svém uchopit život mezi pracovními a rodinnými povinnostmi. Ille předkládá úhledně zabalené pocity o dekádu starších „Samotářů“, které se sice začnou po nějaké době trochu opakovat, ve výsledku ale působí mnohem uvěřitelněji (a pro mnohé i sympatičtěji) než umělé protahování nevybouřeného mládí. Přesto bych prozatím výkřiky kolegů o „doposud nejlepší domácí desce roku“ ještě mírnil. V popovém ranku ji ale můžeme směle označit za silný nadprůměr.

Ille – Ve tvý skříni (Supraphon, 2013)