Íránský underground

V jejich případě to není diktatura proletariátu, ale „diktatura islámu“. V íránské
hudební undergroundové subkultuře najdeme spoustu paralel k české undergroundové vlně v době normalizace v Československu.

Přehrávky, perzekuce muzikantů i účastníků koncertů, vypínání aparátů, samizdatové nahrávky, zatýkání... Nepřipadá vám to povědomé? Projevy diktatury se nemění, mění se pouze místo a čas. Zatímco ikonou československého undergroundu byli The Plastic People of the Universe, v Íránu je to elektronická rocková kapela The Plastic Wave (zajímavá podobnost názvů).

Jediné, co by naši Plastici svým mladým íránským kolegům mohli závidět, jsou moderní technologie. V roce 2009 dostali Plastic Wave pozvání na slavný americký SXSW festival. Rozjeli se na americkou ambasádu do Dubaje pro vízum. Marně. Američtí posluchači nakonec o jejich hudbu nepřišli, díky projektu The Impossible Music Sessions. Americká kapela Cruel Black Dove nacvičila jejich písně, které pak zahrála v jednom brooklynském klubu v roce 2010. The Plastic Wave se samozřejmě osobně zúčastnit nemohli, své vzdálené publikum mohli alespoň pozdravit přes webovou kameru.

Zpěvačka The Plastic Wave Maral Afsharian od kapely nedávno odešla a dala se na sólovou dráhu. Jestli její kolegové riskují každým oficiálně neschváleným koncertem zatčení, ona riskuje hned dvakrát. Hraje zakázanou hudbu a ještě k tomu je žena! A ženám je vystupování před smíšeným publikem přísně zakázáno.

Dnes nám takové věci naštěstí připadají absurdní a nemyslitelné. Není to ale tak dávno, co jsme něco podobného zažívali i my. Nejen o paralelách mezi hudebním undergroundem normalizačního Československa a íránským undergroundem za režimu Mahmúda Ahmadínežáda si budu povídat s žurnalistkou Kateřinou Kombercovou a Bardiou Afshinem, spolupracovníkem BBC a Rádia Svobodná Evropa v dalším vydání pořadu World Music Box 5. srpna 2012.