„It was never about the dick.“ Seriál Future Man je nerdí porno o cestování časem v době retrománie

Josh Futturman a.k.a. Future Man je loser. Bydlí u rodičů, pracuje jako uklizeč ve vědecké laboratoři a volný čas tráví hraním videohry, kterou údajně nejde dohrát. Šílené to ale začne být až teď: ve skutečnosti totiž nejde o počítačovou střílečku, ale o simulaci poslanou z postapokalyptické budoucnosti, aby s její pomocí byl nalezen bojovník, který nejen zvládne hru dokončit, ale nakonec i uchrání lidstvo od nevyhnutelné zkázy. Pokud vám to připomíná zápletku osmdesátkového sci-fi béčka The Last Starfighter, nejste zdaleka sami. Podobnosti si všimne i samotný Josh, hned vzápětí potom, co hru dohraje a v jeho pokoji se zhmotní dvojice vojáků a oznámí mu, že je vyvoleným a čeká jej cesta zpět časem do šedesátých let.

Popkulturní stroj času

Příběhy o cestování časem jsou vždycky tak trochu legrační, asi hlavně kvůli kauzálním paradoxům. Čím více se snažíte je s vážnou tváří rozetnout, tím více se zamotáváte do absurdity. Možná nejlepší ilustraci problému, se kterým se tvůrci potýkají, načrtl pan Sovák vousaté paní Janžurové na stehno v Lipského (a Macourkově a Nesvadbově) sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové. Komediální žánr jako by příběhům na bázi paradoxu prostě seděl nejlépe. Nebo jste někdo skutečně při prvním sledování Návratu do budoucnosti přemýšleli nad jinými problémy s časem, než jsou ty, které Marty McFly spolu s Doktorem v neustálém úprku řeší?

Na stejnou kartu vsadili i tvůrci Future Mana, vykutálená čtveřice, která má na svědomí mimo jiné perverzní animák Saussage Party. Není totiž ani tak důležité, jak moc jsou zápletky a fikční svět konzistentní, hlavně že se můžeme bavit nad ztřeštěně nepravděpodobnými situacemi a především odkazy směřujícími do minulých dekád. Ostatně stroj na cestování časem nakopla popkultura sama už před nějakou dobou, tak proč z něj ironicky neudělat přímo mechanismus pohánějící celý seriál? Ve Future Manovi totiž ve výsledku nejde vůbec o cestování časem jako takové, to předpokládá aspoň nějak udržitelnou historickou a dějovou souvislost. Na tu Rogen a spol. z vysoka kašlou.

Ze seriálu Future Man|foto: Hulu

Seriál jako počítačová hra

Plní-li si tvůrci a diváci Stranger Things nostalgickou touhu přeleštit moderní technikou vizuál i emoce spielbergovských masterpieců, Future Manovi jde o mnohem víc. Nejenže se seriál hemží často doslovnými a polopatickými aluzemi, jak upozorňují snad všichni kritici. Neuctivá pocta milovaným dílům určuje poetiku a podobu jednotlivých epizod a často i samotných scén. Bojovník z budoucnosti Wolf se rozhodne zůstat v 80. letech poté, co si vystřihne při plážovém volejbalu buddy romanci s dalšími polonahými muži jako z filmu Top Gun. Jeho drsná velitelka Tiger zase zkysne na pár let v 50. letech, když se najde ve světě přelomového sitcomu I Love Lucy. Její adaptace (v kaufmanovském dvojsmyslu) je tak důsledná, že si přivlastní ironický způsob mluvy, odsekávaný v rychlých větách a plný eufemismů a metaforických označení.

Příběhů, v nichž se zcela konkrétně potkávají čtenáři a diváci s postavami ze svých oblíbených knih a filmů, existuje nespočet. Existují i filmy, kde aktéři vstoupí přímo do počítačové hry. Kombinace obojího jako ve Future Manovi je ale spíše neobvyklá a uplatnění levelového systému jako ekvivalentu seriálových epizod se ukazuje více než funkční. Každý díl je odlišnou misí, která se odehrává v rozdílných filmových kulisách. Jak postupují hráčské figury seriálem, je stále zřejmější, že zpět na počátek už není možno se vrátit. A všechny změny se zdají nezvratné, čímž se Future Man vymyká ze zlatého pravidla příběhů o cestování časem, kde cílem je tradičně návrat obloukem na start.

Nejen diváci, ale i sami představitelé hlavních rolí si seriál užívají. Hvězda Hunger Games Josh Hutcherson podává Futturmana / Future Mana jako obšournější verzi Martyho McFlye. Eliza Coupe a Derek Wilson v rolích Tiger a Wolfa zase dostali jedinečnou příležitost rozehrát široké spektrum forem herectví z různých epoch filmu, a to v notně afektovaném podání. Hlášky přitom jen lítají. Hlavně Wolf se ukázal jako bezedná studnice absolutních pravd beze smyslu. No posuďte sami: „You keep fighting to make a better future. But I've found the best future, and it's in the past. Right now, 1985.“ Nebo: „I know we'll never get a chance to switch dicks back, but I'm cool with that. It was never about the dick.“