Ivan Vojnár o nepravděpodobných životních příbězích
Ivan Vojnár si ve svém novém filmu sám hraje a často se mu vytýká, že v něm vypadá strašně utahaně. Týden po premiéře se prý cítí ještě hůř. „Člověk je z toho na nervy, ty reakce jsou protichůdné. Ten první týden je nebezpečný, pak se s tím člověk postupně smiřuje a připravuje se na další projekt.“ Nepravděpodobná romance je natočená podle reálného příběhu, se kterým se Vojnár setkal při natáčení předchozího filmu. Je nepravděpodobná podobným způsobem jako bizarní osobní historie, kterou vám někdo vypráví nad ránem v baru. Může to být pravda, ale i dramaticky nafouknutá lež.
Retrospektivní vyprávění postupně rozkrývá dramatické vztahové propletence dvou hlavních dívčích postav, Luisy a Eriky, které prochází řadou silných negativních zkušeností s muži a ztrácí i své rodinné zázemí. Luisa si v závěru projde psychiatrickou léčebnou a Erika vězením. Vojnár se chtěl v Nepravděpodobné romanci dostat k hlavní problematické postavě Luisy co nejblíž: „Já v tom filmu jako lékař kladu podobné otázky, na které se obvykle ptám, když točím dokument.“
Ivan Vojnár se ze začátku věnoval hlavně portrétům, brzy ho silně upoutaly životy lidí na okraji společnosti. Dokument Cesta (1992) je o bezdomovectví, cenami ověnčený film V zahradě (1995) se odehrává v psychiatrické léčebně. Řadu českých i zahraničních ocenění získal i Vojnárův první celovečerní hraný film Cesta pustým lesem (1997). Na film o romantických tulácích Lesní chodci a snímek o celebritách Ženy mého muže (2009) navázal letos Nepravděpodobnou romancí.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
