Jak být správnou ženou? Trio Maso Krůtí v kabaretu Soul(ó)ženy odpovídá depresivní sondou ze života

„Představení Soul(ó)ženy vzniklo na základě našich životů. Jsme velmi blízké kamarádky a všechny jsme se pohybovaly v divadle. Rozhodly jsme se, že kdybychom udělaly představení spolu, o tom, jak se teď a tady cítíme jako ženy, naše duše v dnešní společnosti, tak by to mohlo být dobré,“ vysvětluje vznik inscenace tanečnice a herečka Eliška Soukupová. Při tvorbě autorky a herečky v jednom vycházely z vlastních zkušeností a z hledání odpovědi na otázku, co to v současnosti znamená být ženou. Přemýšlely nad tím, co od nich očekávají muži a co ony samy od sebe očekávají ve vztazích. Tak vznikl prototyp ženy, kterou podle nich muž chce. „Je to dokonalá žena v posteli, skvělá kuchařka, je to kámoška, je to máma. A my se v tom plácáme a snažíme se úplně hloupě naplnit všechny tyto role. A z toho vznikly Soul(ó)ženy,“ říká Marta Sobotková, jedna z autorek a absolventka ateliéru Fyzického divadla na JAMU.

Živé hodinové představení tvoří pásmo scének na téma mladá žena dnes. Čerpá z tradičních motivů a z důrazu na vzhled a mateřství. Na jevišti se objeví milenka, manželka, matka, hospodyně i děvka. Členky souboru o sobě sice prohlašují, že nejsou feministky, pravdou ale je, že jejich pohled je dědictvím výdobytků feministického hnutí. A díky nim se vysmívají paternalistickým představám o tom, jaké by ženy měly být.

Mohlo by se zdát, že jde o parodii nebo satiru, ale podle autorek se to, o čem hrají, reálně děje a není to pohádka. Na jevišti sledujeme mladé ženy, které se s publikem dělí přímo nebo stylizovaně o to, jak vnímají sebe i svět kolem. Ukotveny v současnosti posměšně nahlíží na svá dřívější já i na kulturní ideály minulosti. Představení se navíc rodilo v době, kdy se autorky cítily bezvýchodně, byly zhrzené a naštvané na všechny muže na světě. „Za sebe můžu říct, že se blížím tomu být smířená s tím, kdo jsem, že vypadám, jak vypadám, a proto mě ten chlap miluje. Všechny jsme se za ty tři roky neskutečně posunuly, co se vztahů týče,“ říká Marta Sobotková.

Autorky se domnívají, že tlak, který společnost na člověka v dnešní době vytváří, je abnormálně intenzivní. A to nehledě na pohlaví nebo sociální příslušnost. „I když se objevují plnoštíhlé modelky nebo teď jsem viděla fantastický klip na reklamu na vložky, kdy tam jsou nádherné ženské a mají strie a trošku větší zadeček v porovnání s modelkou. Trošku se to rozmělňuje, ale ten tlak je pořád veliký a není to jen o ženských,“ vysvětluje Marta Sobotková.

Inscenace sice na publikum valí jednu vtipnou scénu za druhou a diváci se nepřestávají smát, přesto však představení vyznívá poměrně depresivně. Když jsem se o svůj názor podělila s autorkami, Eliška Soukupová zareagovala s tím, že jsem jedna z mála lidí, která Soul(ó)ženy takto citlivě vnímá. I přesto, že se z inscenace na základě reakcí publika postupně stala spíš komedie, původním záměrem bylo představit obrázek skutečnosti, která vůbec nemusí být veselá. „Ano, my jsme toto představení sice tvořily s tím, že se chceme vymluvit z nějakých našich bolestí, nejasností. Ale hned po prvním představení jsme se setkaly s tím, že lidi se smáli. Neustále. A nazývali to komedií. Ale nebyl to původní záměr,“ dodává Soukupová.