Jak by vypadalo širší centrum Prahy, kdyby se proměnilo několik slepých bodů na mapě?
Jak by se Praha změnila, kdyby se na parkovišti u magistrály nebo na betonem potrhaném Rohanském ostrově objevilo něco jiného než současný vágní terén? Ukázky redesignu vybraných trhlin v ploše města připravili pro výstavu Blind Spots v pražské galerii Kvalitář studenti architektury z prestižní ETH v Curychu. Lidé, kteří v Praze nežijí, se její slepá místa pokusili proměnit na ta nejzajímavější v městském plánu.
Město Praha stále disponuje mnoha pozemky, které jen zdánlivě k ničemu nejsou. Jedním z míst vybraných pro studenty z Curychu byl i největší stadion na světě – Strahovský. „Zapomíná se na něho, ale je to takový náš unikát,“ říká Yvette Vašourková z Centra pro středoevropskou architekturu, které se na konceptu výstavy podílelo. Studenti jeho plochu proměnili na rezidenční čtvrť s malými domky. „Vycházeli z historického účelu stadionu, což byly původně sokolské slety, později tuto tradici převzali komunisté. Navrhli umístit do něj rastr rodinných domů s dvory. Celý prostor stadionu by se transformoval na různé funkce, které by fungovaly pro tuto novou čtvrť i pro přilehlé rezidenční oblasti. Už teď je tam třeba bazén, tak by ještě přibyly například obchody. Studenti se při tomto návrhu inspirovali myšlenkou cvičenců, kteří cvičili individuálně, ale dohromady tvořili kolektiv.“
Beton na Rohanu
Výběr míst, se kterými pracoval mezinárodní studentský kolektiv z vysoké polytechnické školy ETH v Curychu, vzešel z debaty mezi CCEA Yvette Vašourkové a lidmi z Institutu pro plánování a rozvoj hl. města Prahy. „Jsou to místa, která nejsou jasně definovaná, neumíme si momentálně představit, že by se tam dalo něco postavit,“ vysvětluje Vašourková. Pro některé z nich vznikly dokonce návrhy, které u nás nemají obdobu. Pro parkoviště naproti Státní opery navrhla jedna ze studentek multikoncertní sál. „Nenavrhla standardní jeden prostor pro prezentaci hudby, ale zkoumá různé velikosti a charaktery prostorů. Je to výrazný koncept, zatím jsme se s něčím takovým nesetkali. Pro ni bylo inspirativní i to, že ten pozemek leží na trase metra C, snažila se propojovat prostor nové budovy s halou metra.“
Dalším místem je Rohanský ostrov, kde se podle ředitele developmentu Sekyra Group, který tu vlastní rozsáhlý pozemek, začne stavět už v půlce příštího roku. Zárodky Rohan City tu stojí už dnes, zbytek ostrova pokrývá typická městská divočina – mezi betonovými panely prorůstající tráva a křoví –, plocha, ze které se za posledních pár let stal oblíbený divoký městský park. „Hodně se diskutuje o tom, jak transformovat krajinu s betonárkou, která byla potřeba pro výstavbu nové čtvrti v Karlíně. Studenti přišli s nápadem ji moc neměnit a nechat tam paměť místa. Nechtějí demolovat betonárku a odstraňovat artefakty průmyslového charakteru. Novou krajinu chtějí těmito prvky oživit, pro někoho to jsou zbytečné momenty, ale díky nim si uvědomujeme historii toho místa. Může to být zajímavé a je to ve své podstatě velmi málo nákladné,“ popisuje Yvette Vašourková, podle které vzešla iniciační debata s lidmi z IPRu v reakci na dřívější městskou privatizační politiku.
Dědictví 90. let
„Celá 90. léta jsme se zbavovali pozemků, teď se snažíme spíš upozornit na to, že by bylo dobré, kdyby si město zbytek svých pozemků nechalo. Mohl by se vytvořit napůl veřejný, napůl soukromý sektor, skrze který by se vytvářely různé projekty. Město by shánělo investory, kteří by naplňovali jeho vize, co s pozemky provést. Tak to funguje třeba právě ve Švýcarsku.“ Myšlenka zapojit švýcarské studenty vznikla i díky tomu, že se na tamních školách pracuje jinak než na českých. Pro mladé architekty je tedy výstava v Kvalitáři, který se soustředí na propojování výtvarného umění, designu i architektury, možností podívat se na jiný způsob práce. „Švýcarští studenti přesunuli celý svůj mobiliář z ateliéru k nám do galerie, takových výstav je málo,“ říká Jan Dotřel z Kvalitáře. „Většinou máte galerii, kde jsou vystavené projekty, u nás je vystavený velký kvádr, který je samotným ateliérem. Neprezentuje práce jednotlivě, je tu zkrátka přenesená celá dílna.“
„Toto jsou betonové artefakty, které si studenti vytvořili přímo na Rohanském ostrově, hned za nimi je zmenšenina konstrukce Nákladového nádraží Žižkov,“ prochází kvádrem-ateliérem Yvette Vašourková. „Studenti zkoumali sloupy nádraží, které jsou tady na žebříku rozloženy, snažili se navázat na jejich výtvarný výraz. Byť je to technická stavba, tak byly opravdu dokonale navrženy. Jsou to takové mnohoúhelníky. Studenti si představovali nákladové nádraží nastavené ještě o nové patro nebo prodloužené do suterénu. Snažili se tedy navrhnout podobu sloupů v těch nových patrech, navázat na tu původní. Je to dost zajímavý způsob myšlení, pracují spíš senzibilně, než aby promýšleli proměnu toho prostředí.“
Smůla na Vinohradech
Vašourková doplňuje, že studenti také analyzovali mnoho jednotlivých pražských staveb a urbanistických prostředí, aby se s pražskými architekturami seznámili. „Za námi to dokumentuje třeba model Vinohrad. Došli k tomu, že jednotlivé bloky nejsou všem přístupné. Vytvářeli proto různé řezy do samotných domů, aby jimi šlo procházet,“ ukazuje na závěr Yvette Vašourková. Na moji poznámku o tom, že místní obyvatelé by podobnou úpravu nejspíš ocenili, odpovídá slovem utopie. „Jednotlivé stavby mají vždy jen nějakou část dvora, je to jiný charakter než v Berlíně, kde dvůr patří nájemníkům všech domů. V Berlíně v minulosti nedocházelo k takovému zastavování, a tudíž neprůchodnosti jednotlivých dvorů. Obyvatelé Vinohrad mají v tuto chvíli smůlu.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
