Jaké je být cizincem v Česku? Vyzkoušet si to můžete při zážitkové hře

Redaktorka Alžběta Medková si vyzkoušela hru Migra
Redaktorka Alžběta Medková si vyzkoušela hru Migra

„Jsi Hiroto Sasai, narodil ses 23. 6. 1985 v Ósace, absolvoval jsi vysokou ekonomickou školu a do Evropy míříš kvůli novým pracovním příležitostem a kontaktům,“ čtu si z vylosovaného papírku, koho budu následujících několik desítek minut hrát. V Kampusu Hybernská totiž právě začíná zážitková hra Migra, kterou zorganizoval Kolektiv 115. Můžete si při ní na vlastní kůži zažít, jaké to je být cizincem v Česku.

Na začátku si každý hráč vylosuje charakter a finanční obnos. První zastávkou je cizinecká policie, tím ale naše nekonečná, úmorná pouť po úřadech teprve začíná – z cizinecké policie na zdravotní pojišťovnu, z pojišťovny na úřad bydlení a úřad práce a zase zpátky, a to všechno několikrát. Získat všechna potřebná razítka je sáhodlouhé samo o sobě. Úředníci, hraní členy kolektivu, navíc hráčům-cizincům příliš nepomáhají, spíš naopak. Hru jsem nakonec úspěšně dokončila po téměř dvou hodinách, moje postava zámožného Japonce to ale měla jednoduché. Někteří spoluhráči, kteří si vylosovali například identitu devatenáctiletého Somálce bez peněz, hrají Migru možná ještě teď.

Redaktorka Alžběta Medková si vyzkoušela hru Migra

Hrou chtěl Kolektiv 115 upozornit na náročný byrokratický proces, kterým si žadatelé a žadatelky o pobyt v Česku musí projít. „Spousta Čechů si vůbec nedokáže představit ten byrokratický moloch, kterým si člověk musí projít, když se tady chce usadit,“ vysvětluje Emil, proč kolektiv hru vymyslel. „Začíná to už u takových základních věcí, jako že se na úřadech nemluví anglicky, to mi na imigračním úřadě přijde dost neuvěřitelné,“ říká Emil, který má jako cizinec s žádostí o pobyt vlastní zkušenosti. Jeho slova potvrzuje i jeden z mých spoluhráčů, původem Francouz, který přijel do Česka pracovat. „Hra je zatím opravdu zhruba stejná jako moje zkušenosti, strašně moc papírování a chození po různých úřadech, které spolu navzájem nekomunikují,“ vypráví mi, když spolu čekáme ve frontě před úřadem práce. „Pořád vám chybí nějaké papíry, nikdo vám neporadí, je to opravdu hodně složité.“

„Nejde nám ani tak tolik o to, říkat tohle a tohle se musí změnit, jako spíš ukázat, co zažívá člověk, který tady chce získat legální pobyt,“ říká Emil. Hru zatím kolektiv zorganizoval dvakrát a v budoucnu by ji rád nabídl i školám.

„Odkud jste?“ – „Z Japonska.“ – „Jo, rejžovník? No tak super.“ Jací jsou úředníci při zážitkové hře Migra? A odkud vědí členové Kolektivu 115, jak to na úřadech chodí? Poslechněte si reportáž.