Jan Hřebejk: Pelíšky jsou můj nejpovedenější film

12. září 2016

S Janem Hřebejkem jsme mluvili o Učitelce, antikomunismu, ambivalentních postavách, nových českých filmech i o tom, že kvalitní seriály si vzaly z kinematografie právě to, co se z ní nenápadně vytrácí.

„Učitelka měla být původně daleko výpravnější, nakonec jsme ale dospěli k úplnému minimalismu a udrželi jsme to jen ve škole a v domovech těch několika hrdinů,“ říká Hřebejk. „Natočili jsme scény, kdy malý Kája emigruje za svojí maminkou, které byly daleko filmovější, velkolepější,“ dodává. Podle původního plánu měly mít dětské postavy ve filmu svoje dospělé verze, nakonec však všechny velké exteriérové scény s Petrem Jarchovským zahodili.

Text Kamila Fily nazvaný Učitelka nese pochodeň antikomunismu Hřebejk nečetl, za nálepku antikomunisty se prý ale nijak nestydí. „Před 15 lety se kvůli Pelíškům a Pupendu psalo, jak hrozně relativizujeme, jak ty komouše omlouváme a věci zjemňujeme. Třeba že postava Kodeta v Pelíškách, která je antikomunista, se zároveň doma projevuje jako hysterik. Takže jednou jsou ty naše věci interpretované tak, že vyznívají pro komunisty, protože je to sranda, a podruhé, že je to antikomunismus.“ Hřebejk však uznává, že se někomu jeho film může zdát tezovitý. „To se nedá nic dělat, já si to ale nemyslím. Každopádně, stejně jako není nadávka, že je někdo antifašista, tak pro mě není nadávka ani to, že je někdo antikomunista.“

Čtěte také

Námitku, že Učitelka je až příliš jednoduchým dramatem, které diváka upokojí symbolickým vítězstvím nad hlavní figurou symbolizující veškeré zlo, Hřebejk přechází s tím, že záleží na konkrétní divákově zkušenosti. „Bylo by to jako vyčítat Svěrákovi laskavost, vyčítat určitému typu publika, že nechodí na depresivní filmy.“ Nesouhlasí ani s tím, že by jeho postavy byly tentokrát jednorozměrné. „Mně nikdo nebude nic vykládat o ambivalentnosti. Navíc pro naši generaci Učitelka je depresivní film.“

03662907.png

Debuty mladých českých filmařů jako Já, Olga Hepnarová, Polednice nebo Cesta do Říma se Hřebejkovi líbí, z loňských filmů má však nejraději Nikdy nejsme sami Petra Václava. Druhá část rozhovoru se věnuje také fenoménu quality TV. Ta si podle Hřebejka vzala z kinematografie přesně to, co na ní bývalo nejlepší. „Ten lehce experimentující sound, který ale zároveň oslovuje diváky. Dnes totiž na jednu stranu vznikají autorské filmové výpovědi i experimenty a na druhou stranu blockbustery, ale takovej lehce novátorskej film o lidech, který myslí na diváky, to se přesunulo do televize. A v tomhle ranku vždycky vznikaly nejlepší věci.“ Těší se na minisérii The Young Pope Paola Sorrentina nebo nový seriál Woodyho Allena. Quality TV ho zajímá, ale nijak pečlivě seriály nesleduje, nejraději má prý pořád Simpsonovy.

V závěru je řeč o českých seriálech poslední doby, z nichž Hřebejk sám několik natočil. Vysvětluje humor v Případu pro exorcistu, proč se mu líbily Modré stíny i proč by potenciální česká cesta k něčemu, jako je Most, byla „opravdu dlouhej most“.

autor: Táňa Zabloudilová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.