Jan Styblík: Tam, kde žijí bývalí lovci lebek Nágové, vedou cesty vyžadující nižší pud sebezáchovy
„Některé malé děti se rozbrečely, když mě jako bílého člověka uviděly. A příště si daly pozor, aby na mě nenarazily. Cizinců bylo v nágských vesnicích zatím jen pár. Setkal jsem se také s mužem, který ještě v roce 1977 ukořistil lebku jako trofej,“ říká Jan Styblík.
„Hlavně si nic nepředstavovat,“ konstatuje s nadsázkou Jan Styblík. „Představy o zapadlých etnických oblastech Jihovýchodní Asie jsou obvykle matoucí.“
Nejzapomenutější ze zapomenutých
Nágové, někdejší lovci lebek, žijí v horském pralese na hranici Indie a Barmy. Jde o desítky etnických skupin se značnými jazykovými odlišnostmi i tradicemi. Po rozdělení britské Indie jejich domovskou oblast protnula hranice mezi Barmou a Indií, Nágové vedli ozbrojený konflikt proti vládám obou států. Jejich horský region je dnes nejzaostalejší, nejhůře dostupný region Barmy, která je sama o sobě jeden z nejzaostalejších států asijského kontinentu. Lékařská péče je špatně dostupná, Nágy dokázala vloni těžce zasáhnout epidemie spalniček, mrtvých je podle dostupných údajů několik desítek. „Váhal jsem, jestli tam vyrazit,“ říká Jan Styblík. Ale vyplatilo se to. „Nicméně, co se týče stavu cest v regionu, zřejmě v místní dopravě hraje roli nižší pud sebezáchovy.“
Ulovit lebku a přinést do vesnice štěstí a bohatství
Nágská oblast Barmy je pro cizince oficiálně otevřená dva roky, ale místní úřady stejně dosud odmítaly cestovatele do řady částí regionu pustit. Většina návštěvníků se tak dostala jen do okresních měst, kde se konal vyhlášený nágský festival, potvrzuje Jan Styblík. Ten je vyhlášený přehlídkou bojovníků s koženými štíty, tradičními tkaninami a tygřími drápy jako tradičním zdobením. „Nágové byli obávaní válečníci a lovci lebek. Ulovit lebku v jejich kultuře znamenalo přinést do vesnice štěstí a bohatství. A slávu samotnému lovci.“ Tyto tradice ve 20. století vymýtili křesťanští misionáři, Nágové jsou dnes většinou baptisti. Ale posvátné (animistické) totemy jsou v jejich vesnicích dodnes. „Přesto jsem se osobně setkal s mužem, který ještě v roce 1977 ukořistil lebku jako trofej,“ říká Jan Styblík. „Některé malé děti se rozbrečely, když mě jako bílého člověka uviděly. Utekly se schovat k rodičům a příště si daly pozor, aby mě ve vsi potkaly,“ usmívá se.
Jan Styblík je průvodce, překladatel a fotograf specializovaný na Jihovýchodní Asii. Z Thajska, kde žije, opakovaně navštěvuje celý region, k jeho oblíbeným destinacím patří Myanma (Barma), Vietnam, Kambodža, Laos a Indonésie. Na svých cestách se snaží především poznávat a dokumentovat tradiční způsob života obyvatel, zejména v odlehlých etnických oblastech. Více si o tom můžete poslechnout už v několika dílech Casablanky věnovaných jeho zkušenostem z Jihovýchodní Asie, anebo navštivte web www.janstyblikphotography.com.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
