První den na trailu mám pocity jak nevěsta na svatbě. Zuzka Polanecká vypráví o Appalačské stezce
Fyzioterapeutka a hikerka Zuzana Polanecká miluje dálkové trasy. Tentokrát se vydala na Appalačskou stezku, kterou jí „předurčil sen“ na konci předcházejícího amerického trailu. O síle svých emocí uprostřed přírody mluví v cestovatelském a outdoorovém podcastu Casablanca.
Medvědi, chřestýši a pocity štěstí
„První den na trailu mám velkolepý, úžasný pocit splněného snu. Chci líbat zem, což neudělám jen proto, že kolem jsou lidi,“ líčí Zuzka s úsměvem svoje pocity na začátku trailu. „Je to, jako by se mi narodilo dítě. Nebo být nevěsta na svatbě,“ popisuje. „A většinou mi ten pocit vydrží celou cestu,“ dodává.
„Každý den jsi vděčný, že tam jsi. Když jsou na trailu medvědi, chřestýši a bouřky, tak možná o trochu míň, ale pořád jsi šťastný. To tě pohání dál,“ popisuje svoje pocity. „Chceš to pořád. Ale člověk taky někdy musí chodit do práce,“ komentuje svoji vášeň pro traily.
Jak dlouho bych musela jít, než by se mi to omrzelo?
Svoje pocity Zuzana zachycovala v – často lakonických – zápiscích přímo z cesty. „Nic významného se nestalo. Celej den cedilo,“ poznamenala si například. Ale zachytila taky intenzivní emoce na konci své trasy: „Poslední celej den na trailu. Je mi smutno. Zase to uteklo. By mě zajímalo, jak dlouho bych musela jít, než by se mi to omrzelo. Nebo za jak dlouho by se mi začalo stýskat. Nevím, něco je se mnou divně.“
O nenahraditelném prožitku z dlouhých trailů, o brodění amerických řek, o chřestýších a losech si poslechněte víc v nové epizodě Casablanky!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
