První den na trailu mám pocity jak nevěsta na svatbě. Zuzka Polanecká vypráví o Appalačské stezce
Fyzioterapeutka a hikerka Zuzana Polanecká miluje dálkové trasy. Tentokrát se vydala na Appalačskou stezku, kterou jí „předurčil sen“ na konci předcházejícího amerického trailu. O síle svých emocí uprostřed přírody mluví v cestovatelském a outdoorovém podcastu Casablanca.
Medvědi, chřestýši a pocity štěstí
„První den na trailu mám velkolepý, úžasný pocit splněného snu. Chci líbat zem, což neudělám jen proto, že kolem jsou lidi,“ líčí Zuzka s úsměvem svoje pocity na začátku trailu. „Je to, jako by se mi narodilo dítě. Nebo být nevěsta na svatbě,“ popisuje. „A většinou mi ten pocit vydrží celou cestu,“ dodává.
„Každý den jsi vděčný, že tam jsi. Když jsou na trailu medvědi, chřestýši a bouřky, tak možná o trochu míň, ale pořád jsi šťastný. To tě pohání dál,“ popisuje svoje pocity. „Chceš to pořád. Ale člověk taky někdy musí chodit do práce,“ komentuje svoji vášeň pro traily.
Jak dlouho bych musela jít, než by se mi to omrzelo?
Svoje pocity Zuzana zachycovala v – často lakonických – zápiscích přímo z cesty. „Nic významného se nestalo. Celej den cedilo,“ poznamenala si například. Ale zachytila taky intenzivní emoce na konci své trasy: „Poslední celej den na trailu. Je mi smutno. Zase to uteklo. By mě zajímalo, jak dlouho bych musela jít, než by se mi to omrzelo. Nebo za jak dlouho by se mi začalo stýskat. Nevím, něco je se mnou divně.“
O nenahraditelném prožitku z dlouhých trailů, o brodění amerických řek, o chřestýších a losech si poslechněte víc v nové epizodě Casablanky!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
