Jan Žďánský: Propadl jsem bikepackingu a projel Himálaj nalehko
Indický Ladak a sedla přes 5000 metrů nad mořem, to byly hlavní cíle cestovatele Honzy Žďánského. Jako dost možná první cyklista na světě projel přímou cestu z údolí Nubra k jezeru Pangong. „Sjezdy v Himálaji jsou něco tak nádherného, že se to nedá ani popsat,“ říká v cestovatelské a outdoorové Casablance.
Bikepacking je odlehčené cyklocestování bez kovových nosičů na brašny. Náklad je v těžišti kola, což umožňuje se pouštět s kolem i do terénu. „Člověk balí tak, že mu bude trochu zima a všechno bude trochu malé, rozhoduje jenom váha a rozměr,“ říká Žďána. Měl jednu sadu oblečení, miniaturní stan a spacák. Všechno bylo v kapsách o objemu zhruba 35 litrů.
„Hodně lidí jezdí do Ladaku, ale jen po hlavní silnici do Lehu a do sedla Khardung La. Já jsem chtěl projet hlavně místa, kam se běžně na kole nejezdí.“ Aby se dostal do údolí Markha, musel Honza absolvovat s kolem transport v dřevěném koši ruční lanovkou přes řeku Zanskar a kolo přitom držet nad vodou řeky. „Kdyby mi spadlo, tak jsem skončil,“ usmívá se. V sedle Konmaru ve výšce 5250 metrů na závěr treku ochutnal strasti výškové nemoci. „Sněží, nohy neposlouchají, plíce nestíhají. Snažím se držet rytmus 20 kroků, 10 nádechů a zase 20 kroků, abych viděl nějaký postup. Poslední výšvih do sedla, už víc stojím, než jdu, navíc na rozmáčeném bahně začínám klouzat. Co bylo tohle za nápad?“ napsal o svých pocitech v článku na serveru Bikepacking.cz.
Za známým sedlem Khardung La, jedním z nejvyšších silničních sedel na světě, se pekl v pouštním údolí Nubra. „Mazal jsem se krémem s UV 30, ale jako kdybych to ani nedělal, slunce mě spálilo. A nemít filtr na vodu, už bych dávno někde leknul,“ konstatuje na téma svého vybavení. Z údolí Nubra nakonec našel přímou cestu k největšímu himálajskému jezeru Pangong. Podle dostupných zdrojů je tato trasa nesjízdná a jediná jiná vede přes dvě pětitisícová sedla. Cestu tak projel jako pravděpodobně první cyklista na světě. „Risknul jsem to, napálil jsem to tam a vyšlo to,“ shrnuje svoji cestu Honza a dodává, že křišťálové vody jezera byly dostatečná odměna za předcházející námahu. „V Pangongu jsem se ale nekoupal, protože jezero je trochu slané a já jsem nechtěl pokračovat dál zasolený. To, že je ledové, by mi bývalo nevadilo.“
