Japonsko na mě působilo jako starý sci-fi film, říká motorkářka Dominika Gawliczková o své 7měsíční cestě

12. duben 2020

Česká motorkářka vypráví svoje zážitky z návštěvy japonského hodinového hotelu, Lesu princezny Mononoke, kosmodromu, Tokia a dalších míst.

„Původně jsem se jen tak pro zpestření začala učit japonsky. Chytlo mě to a pak jsem si už říkala, že už to musím nějak zužitkovat,“ říká Dominika Gawliczková o tom, proč se vypravila právě do Japonska. Dodává ale, že nejela do Japonska jako připravený fanoušek tamní kultury. Když dorazila do Tokia, napsala na svém facebooku, že Japonsko je pro ni mnohem větším kulturním šokem než například Kyrgyzstán nebo Indonésie. „Nikdy jsem nic takového nezažila. Japonsko mě pořád vykolejovalo. Nechávala jsem věci plynout, i když jsem si je nedokázala vysvětlit, a hrozně se mi to líbilo,“ líčí česká motocestovatelka v Casablance.

Supermodernita, která zestárla

Přiletěla do Tokia, strávila v něm 3 týdny a dalších 14 dní městu věnovala, když tam svoji cestu uzavírala. Projela všechny čtyři největší japonské ostrovy a navštívila i řadu menších. Začala cestou na jih a pak se do Tokia vracela ze severu. Bydlela jak u Čechů pracujících v Japonsku, u místních lidí, stanovala a také skončila v hodinovém hotelu.

„Najít místo na stanování, kde nejsou žádní lidé, je trochu problém,“ říká. Naopak pozvání do japonských domácností pro ni přicházela překvapivě snadno, pověst uzavřenosti Japonsko tak úplně nepotvrdilo. Japonci byli velmi přátelští. „Japonsko na mě působilo jako starý sci-fi film, ne jako supermoderní země. Hodně technologií zestárlo. Všechny automaty berou jen mince, běžně fungují faxy,“ tvrdí.

Čtěte také

Pravidla v Japonsku číhají na každém rohu

„Jedla jsem syrové chobotnice i syrové kuře a některé další věci, po kterých se mi úplně stýskat nebude,“ přiznává s úsměvem. Srovnávala se i s dalšími aspekty života. „Pravidla v Japonsku číhají na každém rohu. Často mi byla zdůrazňována pravidla, co nedělat u věcí, které by mě ani nenapadly dělat. Je to opravdu zvláštní pocit,“ říká. „Kdybych tam měla dlouhodobě žít, asi by mi to hodně vadilo.“

Poslechněte si japonské zážitky Dominiky Gawliczkové v kompletním záznamu pořadu Casablanca.

autor: Pavel Sladký
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.