Japonsko na mě působilo jako starý sci-fi film, říká motorkářka Dominika Gawliczková o své 7měsíční cestě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dominika Gawliczková na cestě Japonskem

Česká motorkářka vypráví svoje zážitky z návštěvy japonského hodinového hotelu, Lesu princezny Mononoke, kosmodromu, Tokia a dalších míst.

„Původně jsem se jen tak pro zpestření začala učit japonsky. Chytlo mě to a pak jsem si už říkala, že už to musím nějak zužitkovat,“ říká Dominika Gawliczková o tom, proč se vypravila právě do Japonska. Dodává ale, že nejela do Japonska jako připravený fanoušek tamní kultury. Když dorazila do Tokia, napsala na svém facebooku, že Japonsko je pro ni mnohem větším kulturním šokem než například Kyrgyzstán nebo Indonésie. „Nikdy jsem nic takového nezažila. Japonsko mě pořád vykolejovalo. Nechávala jsem věci plynout, i když jsem si je nedokázala vysvětlit, a hrozně se mi to líbilo,“ líčí česká motocestovatelka v Casablance.

Supermodernita, která zestárla

Přiletěla do Tokia, strávila v něm 3 týdny a dalších 14 dní městu věnovala, když tam svoji cestu uzavírala. Projela všechny čtyři největší japonské ostrovy a navštívila i řadu menších. Začala cestou na jih a pak se do Tokia vracela ze severu. Bydlela jak u Čechů pracujících v Japonsku, u místních lidí, stanovala a také skončila v hodinovém hotelu.

Dominika Gawliczková na cestě Japonskem

„Najít místo na stanování, kde nejsou žádní lidé, je trochu problém,“ říká. Naopak pozvání do japonských domácností pro ni přicházela překvapivě snadno, pověst uzavřenosti Japonsko tak úplně nepotvrdilo. Japonci byli velmi přátelští. „Japonsko na mě působilo jako starý sci-fi film, ne jako supermoderní země. Hodně technologií zestárlo. Všechny automaty berou jen mince, běžně fungují faxy,“ tvrdí.

Pravidla v Japonsku číhají na každém rohu

„Jedla jsem syrové chobotnice i syrové kuře a některé další věci, po kterých se mi úplně stýskat nebude,“ přiznává s úsměvem. Srovnávala se i s dalšími aspekty života. „Pravidla v Japonsku číhají na každém rohu. Často mi byla zdůrazňována pravidla, co nedělat u věcí, které by mě ani nenapadly dělat. Je to opravdu zvláštní pocit,“ říká. „Kdybych tam měla dlouhodobě žít, asi by mi to hodně vadilo.“

Poslechněte si japonské zážitky Dominiky Gawliczkové v kompletním záznamu pořadu Casablanca.

Spustit audio
autor: PaS

Odebírat podcast

Související