Je třeba zabít (Ty) Segalla

22. srpen 2013

The Perverts, Party Fowl, Epsilons, The Traditional Fools a nejnověji Fuzz. To jsou kapely, kterými prošel teprve šestadvacetiletý Ty Segall. Kromě toho čile spolupracoval třeba se Sic Alps, White Fence nebo Mikalem Croninem a vydal taky pěknou řádku sólovek. Poslední z nich, nazvaná Sleeper, je nečekaným výletem do akustických krajin.

Čert a Ty Segall nikdy nespí. První to má tak nějak v popisu práce a druhý na to nemá čas. Hyperaktivní muzikant, který zakládá i opouští kapely jako na běžícím pásu a který jen loni vydal tři alba, ovšem tentokrát prohlašuje, že Sleeper bude jeho jediný letošní release. Tahle ironicky pojmenovaná sólovka se ale ze Segallovy dosavadní tvorby vymyká i v dalších ohledech. Deska, kterou během několika posledních měsíců nahrál (s výjimkou pár smyčcových partů) zcela sám, je totiž téměř výhradně postavená na akustické kytaře a nečekaně osobním písničkářství.

Zní to skoro jako klišé, ale poté, co mu zemřel adoptivní otec a co se rozkmotřil s matkou, se Segall rozhodl s čerstvými osobními traumaty vypořádat bez svých obvyklých hlukových berliček. V rozhovorech říká, že nechtěl svoje emoce za nic schovávat, a dokonce přiznává, že v době, kdy na Sleeper pracoval, prý nemohl napsat hlasitou a syrovou písničku ani s pistolí u hlavy. Prostě mu to nešlo.

Výsledkem je tedy hodně netypická kolekce deseti lo-fi songů s minimálním doprovodem, nečekaně křehkých a posmutnělých. Na první poslech docela jednoduché skladby mají ovšem k triviálnosti daleko a jejich mix psych-folkového songwritingu, porouchaného akustického alt-rocku a dokonce špetky divno-country je ve finále naprosto odzbrojující. Pro úplnost budiž řečeno, že Segall nakonec tak úplně elektrifikovanému svrbění neodolal – na necelou minutu v závěru The Man Man se vám do uší přece jen zakrojí poctivě naboostrované kytary.

Ty Segall – Sleeper |foto: Drag City

I label Drag City zachází se Sleeper jako s výjimečnou deskou. Před jejím vydáním tentokrát nevypustil žádné singly ani klipy jako promo, aby posluchače přiměl soustředit se na album jako na celek, který funguje jako svého druhu cesta od zjitřeného začátku k úlevnému, optimističtějšímu konci.

I kdyby extrémně plodný Segall dodržel slib a letos už nic dalšího pod svým jménem nevydal, na podzim vyjde debut jeho nejnovější kapely Fuzz. Ty navíc tvrdí, že čerstvý materiál, na kterém právě pracuje, je už zase pěkně hlasitý a agresivní. Zdá se, že Segalla bude opravdu třeba zabít, aby si dal pauzu. Akustické odlehčení na Sleeper mu ale v každém případě prospělo.

Ty Segall – Sleeper (Drag City, 2013)