„Je to závislost na strachu.“ O lidech, kteří hledají riziko na hranici života a smrti
Americký lezec Alex Honnold vylezl na 900 metrů vysokou stěnu El Capitan v Yosemitském národním parku. Výkon je to úctyhodný, ovšem nijak neobvyklý. Jedinečným se stává v okamžiku, kdy se dozvíme, že stěnu zdolal během pár hodin a zcela bez jakéhokoliv jištění. Sebemenší chyba by ho nepochybně stála život.
Je takto ultimátní výkon ještě „normální“, nebo jsou na místě spekulace o duševní poruše, tak jak o tom hovoří Alexovy bývalé přítelkyně? A proč někteří lidé lpí na svém životě o tolik méně než jiní? Na tyto a další otázky odpovídali v Diagnóze F psycholog Tomáš Vašák a lezec Ondřej Tůma.
„Vystavovat se příliš velkému riziku tak úplně normální není, ovšem Alex Honnold je profesionál, který nenechává prostor pro chybu z nedbalosti, tam bych to asi hodnotil jinak,“ naznačuje hranici normality psycholog Tomáš Vašák a nabízí analogii s hasičem, který z hořícího domu zachraňuje lidi a u nějž by nás třeba souvislost s případnou duševní poruchou nenapadla tak automaticky jako v případě Honnolda. Jednoznačná není ani souvislost se změnami ve fungování mozku, které u něj byly v průběhu života objeveny.
Honnoldův výkon je neuvěřitelný. Na stěně nemyslíte na nebezpečí, jinak spadnete, říká lezec Janák
Alex Honnold trénoval několik měsíců, aby dokázal neskutečnou věc – přelézt stylem free solo, tedy bez jištění, cestu Freerider ve stěně El Capitan v Yosemitech. O Honnoldovi, který 900 metrů dlouhý úsek zdolal za méně než 4 hodiny, vznikl snímek Free Solo, jenž právě teď vstupuje do českých kin. „Honnoldův čas je velmi rychlej, ale daleko víc mi bere dech, že to vylezl bez lana,“ říká k výkonu Američana Dušan Stoupa Janák, lezec, který Freerider vylezl v roce 2006.
Podobně jako Honnold i Ondřej Tůma u sebe vnímá to, že jej neustále něco žene k tomu, aby se překonával a hledal stále obtížnější lezecké cesty. „Je to závislost na strachu,“ říká Tůma, podle kterého je však velmi individuální, zda se bojíme už na lezecké stěně v 10 metrech nebo k tomu potřebujeme být kilometr nad zemí bez lana. „Už samotné vzrušení a riziko nás motivuje. Proto se díváme na detektivky, chodíme na různé kolotočové atrakce a děláme podobné věci,“ vysvětluje psycholog. Po překonání strachu a dosažení výkonu se pak dočkáme vyplavení dopaminu, který je nám jakousi odměnou. „Závislí se můžeme stát jak na té vzrušující adrenalinové fázi, tak i na té následné dopaminové fázi,“ říká Tomáš Vašák.
Alex Honnold ve filmu Free Solo vylezl bez jištění El Capitan. Je takto ultimátní výkon ještě „normální“, nebo lze spekulovat o duševní poruše? Jakou roli hrají změny ve fungování mozku nebo výchova? A proč někteří lidé lpí na svém životě o tolik méně než jiní? Poslechněte si Diagnózu F.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka