Jungle mají blíže k velkoměstskému chromu než k džungli
Britský nezávislý label XL Recordings měl kdysi patinu elitářské party, do které šéf Richard Russell zval jen osvědčená jména. Po megaúspěchu Adele teď ale může více riskovat, a tak se pod logem XL objevují i interpreti, kteří nutně nemíří k platinovým prodejům. Za poslední rok zde vydali desky rappeři Le1f, Giggs a Kaytranada nebo písničkář King Krule, všechno talenty, které ještě mají kam růst.
To stejné by se dalo říct i o nejnovější akvizici – londýnské dvojce Jungle, která existuje jen dva roky a hraje opojnou verzi disco, funku a soulu pojatou ovšem optikou bělošských nerdů. Jejich eponymní debut je tak víc Bee Gees než Prince a také víc chromované město než džungle.
Jungle o sobě dali vědět vloni dvojicí skvělých singlů The Heat a Platoon, pod něž se podepsali jen písmeny J a T. Následné pátrání po skutečné identitě ale neprozradilo nic skandálního – Tom McFarland a Joshua Lloyd-Watson ještě v roce 2011 hráli v třetiligové britpopové kapele Born Blonde, odkud se ale následně vydali radikálně odlišným směrem. Když album odstartuje skladbou The Heat, není třeba příliš spekulovat o důvodech, proč XL Recordings vsadili zrovna na tenhle stylově i hudebně vybroušený spacefunk značky Jungle. I následující track Accelerate nebo pozdější singly Busy Earnin a Time zní jako zapomenuté letní hity z osmdesátek, které mají potenciál dostat do varu celý klub.
Po prvních čtyřech skladbách by jeden propadl euforii, že poslouchá nejlepší popové album roku, jenže nadšení brzy skončí a zbytek desky už jen opakuje ty stejné triky. Po čase vás začne štvát, jak moc chladný je zvuk desky, jehož drtivá většina instrumentů existuje jen v počítači. I to zpěvákovo falsetto je po půl hodině poněkud nesnesitelné. To hlavní ale je, že všechny skladby zní jako stvořené z jednoho těsta. Brzy tak začnete litovat, že Jungle nepočkali třeba ještě rok a neshromáždili víc kvalitního materiálu.
Dnešní stav hudebního průmyslu svádí k tomu, aby kapely trávily více času pilováním své mediální prezentace než nad debutovou deskou. Často se pak ale stane, že hudebně předstupují před fanoušky v jaksi nedopečeném stavu. Z eponymní desky britských Jungle by se dalo sestavit skvělé EPčko, jako dlouhohrající album je to ale zklamání.
Hodnocení: 65 %
Jungle – Jungle (XL Recordings, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
