Kabinet na vlnách kovového podivna (III/V): Padesát odstínů černé

28. listopad 2013

Málokterý hudební žánr je spojen s takovou spoustou předsudků jako black metal. Dost lidí má jen nejasnou představu o tom, že je to hudba, která se nedá poslouchat a je spojena s uctíváním Satana, násilím, pomalovanými obličeji. Ve třetím metalovém Kabinetu se zkusíme zblízka podívat na black metal, který se těmto představám zásadně vymyká. Hlavní roli zde pro nás hraje takzvaný atmosférický black metal, který je obvykle výrazně pomalejší a lyričtější než tradiční black metal.

Začínáme americkou kapelou Agalloch. V její tvorbě se už od počátků black metal prolínal s vlivy filmové hudby, dlouhými akustickými pasážemi a důrazem na vztah k přírodě, která člověka obklopuje. Omračující kombinaci těchto prvků pochází z jejich alba The Mantle, které jsme si vybrali. Později se kapela od metalu úplně odchýlila a její novější nahrávky spadají spíše do neofolku.

Do několika zemí se vypravíme úplně poprvé. Hned dvakrát míříme do Finska, a to za kapelami, které jsou obě svým způsobem unikátní. První se jmenuje Circle of Ouroboros a spojuje black metal s depresivním post-punkem vzoru Joy Division. Oranssi Pazuzu zase patří k předním představitelům efemérního subžánru, kterému se říká psychedelický black metal.

Kromě Agalloch ovšem nabízíme ještě tři další zajímavé ukázky ze Spojených států. Zazní The Body, kteří metal spojují s velkou silou smíšeného sboru, duo Cobalt, které zní asi jako kdyby si Ernest Hemingway založil black metalovou kapelu, a Castevet, jejichž black metal sice zvukem úplně nevybočuje z toho, na co jsou posluchačky a posluchači tohoto žánru zvyklí, ale zároveň v hodince věnované podivnému black metalu nebudou chybět.

Maďarské duo Thy Catafalque kombinuje vlivy black metalu s elektronikou a libozvučnými (ale vůbec ne kýčovitými) melodiemi čerpajícími i z maďarské lidové hudby. Irští Altar of Plagues zase rozvíjejí dialog mezi black metalem a Björk či Arvo Pärtem.

Vzrušující výlet do (ne až tak) strašidelného světa black metalu zakončíme ve Francii. Na tamější scéně se ujal specifický styl, který jako by z black metalu volně přecházel do shoegazu a post-rocku. Z black metalu se v podání těchto kapel stává hudba skoro až nyvá a éterická. Reprezentovat je v našem Kabinetu budou Amesoeurs.

Playlist:
Agalloch - I Am The Wooden Doors (The Mantle, 2002, The End)
Circle of Ouroboros - The Surface, The Deep (The Final Egg, 2013, Heidens Hart)
Oranssi Pazuzu - Korppi (Muukalainen puhuu, 2009, Violent Journey)
The Body - A Curse (All The Waters Of The Earth Turn To Blood, 2010, At a Loss)
Thy Catafalque - Esőlámpás (Róka Hasa Rádió, 2009, Epidemie Records)
Cobalt - Pregnant Insect (Gin, 2009, Profound Lore)
Altar of Plagues - God Alone (Teethed Glory and Injury, 2013, Profound Lore)
Castevet - Red Star Sans Chastity (Mounds of Ash, 2010, Profound Lore)
Amesoeurs - Bonheur amputé (Ruines humaines, 2006, Northern Silence Productions)

autoři: Petr Wagner , Jan Škrob
Spustit audio