Kabinet na vlnách kovového podivna (II/V): (O)zvuky devadesátých let

V dalším metalovém Kabinetu Radia Wave přinášíme ještě jeden pohled do historie, byť poměrně dost nedávné. Zatímco v letech osmdesátých jsme měli ve sféře netradičního a zvláštního metalu co do činění jen s prvními vlaštovkami, v devadesátých letech už je situace dost jiná. Kapel a proudů je víc. Spíše než o vyčerpávající přehled jde tedy o ilustrační výběr.

Devadesátá léta přinesla v metalu několik zajímavých fenoménů. Jedním z nich je experimentální hudba, která se pouští do metalu. Tu v našem Kabinetu zastupuje John Zorn a jeho uskupení Painkiller. Jako je tomu i u dalších projektů Johna Zorna, nejde o hudbu snadno zařaditelnou. Jisté ovšem je, že se mu zde extrémní metal stává jednou z hlavních inspirací. Jiným příkladem experimentální hudby s výraznou metalovou příchutí (nebo metalu ochuceného experimentální hudbou tak silně, že není jisté, jestli lze ještě mluvit o metalu), je kapela Mr. Bungle, za kterou stál legendární zpěvák Mike Patton. I když Patton obviňoval Anthonyho Kiedise z Red Hot Chilli Peppers, že kopírují styl Mr. Bungle včetně Pattonových gest na jevišti, nemusíte se v žádném případě bát příjemné hudby do auta. Tvrdé riffy a lehce disharmonické saxofony, neidentifikovatelné zvuky a zběsilý Patton… i to je jedna z podob metalu tak, jak jej známe.

Kapela Cynic se k experimentálnímu metalu dostala přesně z druhé strany. Po několika docela obyčejných thrash metalových nahrávkách se zvolna posunula k hodně zajímavému a komplexnímu zvuku. Z death metalového základu se Cynic pouštějí až skoro k jazzu. Z death metalového základu v našem výběru čerpají také rakouští Disharmonic Orchestra.Mezi podivné kovové zvuky devadesátých let nelze nezařadit kanadské Strapping Young Lad s jejich kultovním albem City. Je to hudba tvrdá, temná a tak trochu kovová - v původním a industriálním smyslu toho slova.

Samostatnou kapitolu pak tvoří druhá vlna severského black metalu. Někoho možná překvapí, že na jejím počátku vlastně stojí česká kapela - legendární Master’s Hammer. Jejích black metalová opera Jilemnický okultista, která vyšla už v roce 1992, inspirovala pozdější norské experimentátory. Atmosféra větrných a chladných hor, která je z Jilemnického okultisty slyšet, se v norském prostředí uchovala a ještě prohloubila. Vytratil se ovšem jiný důležitý rys této nahrávky a celé tvorby Master’s Hammer, kterým je určitá ironie, nadsázka a humor. Z celé plejády severského black metalu devadesátých let zazní ukázky tří zásadních počinů. Jednak je to album Bergtatt: Et eeventyr i 5 capitler, kterým debutovala kapela Ulver.

Ta pak metal jako takový poměrně brzy opustila, ale příběh ženy “zachycené horami” (tedy “bergtatt”) má pro metal jako takový zásadní význam. V podstatě velmi podobné je album Min Tid Skal Komme od kapely Fleurety, která sice na rozdíl od Ulver neopustila svět metalu, ale od původního vážného a tajemného zvuku se později přesunula ke košatému metalu s názvuky nejrůznějších experimentů, jazzu i popu. Trojici norských kapel završuje kapela Ved Buens Ende, která sice za poměrně krátkých několik let existence stačila vydat jen jediné album, ale to se i díky dynamickému napětí mezi tichými instrumentálními pasážemi a agresivními black metalovými výpady a snové atmosféře také zapsalo do dějin.

Playlist
Mr. Bungle - Love Is A Fist (Mr. Bungle, 1991, Warner Bros.)
Ulver - Capitel I: I Troldskog faren vild (Bergtatt: Et eeventyr i 5 capitler, 1995, Head Not Found)
Painkiller - Devil’s Eye (Guts of a Virgin, 1991, Toy’s Factory)
Cynic - Uroboric Forms (Focus, 1993, Roadrunner)
Master’s Hammer - Sláva, sláva, pane hejtmane… (Jilemnický okultista, 1992, Osmose)
Fleurety - Absence (Min Tid Skal Komme, 2003 re-release, Aesthetic Death)
Disharmonic Orchestra - Groove (Not to Be Undimensional Conscious, 1992, Nuclear Blast)
Ved Buens Ende - I Sang For the Swans (Written in Waters, 1995, Misanthropy)
Strapping Young Lad - Oh My Fucking God (City, 1997, Century Media)