Kam za nezávislou kulturou v Brně? Do Kabinetu MÚZ, Prahy nebo Skleněné louky

11. březen 2015
03335154.jpeg

Brno už od 80. let funguje jako synonymum pro nesourodou hudební alternativu. Interpreti jako Dunaj, E, Bittová a Fajt spolu s promotérskými aktivitami Lenky Zogatové a později LP Fishe vytvořili tradovanou identitu kulturně bohatého sídla. Tento étos byl na přelomu tisíciletí umocněn přerodem bývalého centra výstavnictví ve studentské město. Jisté akce dokonce dokázaly překročit regionální hranice, o Flédě bylo ve své době slyšet i mimo jihomoravskou metropoli. Zánik nevšedního klubu Boro v létě 2014 však ukázal, že to s nezávislou kulturou v Brně nebude až tak jednoduché. Zavedené kluby ne vždy nabízejí promotérům ideální prostředí pro pořádání akcí a nové prostory mnohdy chtějí vlastní dramaturgii, nebo pro jistotu skladbě programu nevěnují pozornost.

Boro byl klub, který v nultých letech 21. století navazoval na slavnou undergroundovou minulost „Křenky“. Nelákal každý večer stovky návštěvníků, ale stavěl na okrajové dramaturgii a ochotě vycházet kapelám vstříc. Spřízněnost s kolektivem Silver Rocket nebo ideová návaznost na label MMM definovaly tvář většiny tamějších koncertů, DIY přístup pak umožňoval okrajovým kapelám uspořádat akci pro pár fanoušků. V Boru se zároveň, i díky aktivitám promotérů AVA a Keftes Party, podařilo uspořádat nespočet koncertů zahraničních alternativních a experimentálních umělců. Ti se pak často do Brna vraceli, a to ať už do Bora, nebo do větších a nákladnějších klubů, okolo Bora se tak pomalu začínala točit důležitá část brněnské scény. Zánik této líhně nezávislé kultury obnažil problémy, které do té doby zůstávaly tak trochu skryty.

03334907.png

Za posledních pět let prožilo Brno, kromě renesance a zániku Bora, proměnu klubového prostoru na více frontách. V roce 2012 byl obnoven legendární prostor nejedné generace, Kabinet MÚZ. Ten svým zaměřením nahradil dnes již spíše irelevantní Flédu, která po velké rekonstrukci v roce 2010 nabízí čím dál tím méně koncepční program a stále fádnější produkci, založenou na českých a zahraničních koncertních jistotách. Kabinet MÚZ oproti tomu staví na ucelené dramaturgii Tomáše Kelara. Přesun části taneční scény točící se kolem jiného brněnského prostoru Sklenick položil základní kámen vstřícnosti klubu k elektronické hudbě, zároveň se zde můžete setkat s divadlem, soudobou operou a mnoha dalšími menšinovými žánry.

Nově vzniklý prostor Fóra 4AM s hravým jménem Praha klade důraz na alternativní kulturu, přednášky se zde střídají s koncerty experimentální hudby a filmovými projekcemi. Díru vzniklou zánikem Bora do jisté míry vyplňuje sklepní část Skleněné louky, která po letech navazuje na svou věhlasnou minulost. Rok jejího nového provozu ale ukazuje, že benevolence a živá hudba dlouho do noci jsou pro existenci obdobného prostoru nezbytné. Zvukové a dramaturgické limity brněnských sklepních barů spolu s diktátem nočního klidu bohužel způsobují, že jednotící potenciál Bora zatím žádný z nich nemůže nabídnout.

03334908.jpeg

Právě schopnost spojit žánrově i personálně odlišné světy v jednom klubu byla asi největší devíza zaniklého Bora. Jakkoliv v Brně vznikají stále nové kulturní prostory, málokterý z nich vědomě pracuje s kontextem, ve kterém funguje. Příklad takřka rok fungujícího Sono Centra ukázal, že audiofilská ideologie neumožňuje jakoukoliv hudební dramaturgii, i kdyby měla být založená na výdělečném středním proudu. Kvalita zvuku je jediná hodnota, kterou prostor nabízí – jako by bylo jedno, jaká hudba v klubu hraje, důležitá je pouze čistota zvuku zaručená drahým aparátem. Podcenění programu ambiciózním soukromým projektem ale v brněnském kontextu nepůsobí jako výstřelek, spíše jako výsledek dlouhodobého nastavení nezávislé kultury. Nezbývá než doufat, že Kabinet MÚZ, Praha a Skleněná louka nebudou v budoucnosti vyčnívat, ale že budou jedni z mnoha, kteří vědí, co kulturní scéně města chybí.

03066546.jpeg
Spustit audio
autor: Jonáš Kucharský