Kate Tempest na Everybody Down spojuje rap a poezii
Mezi poezií a rapem leží tenká hranice, kterou je ale mnohdy dost těžké překročit. Londýnská básnířka Kate Tempest se o to pokouší na svém debutovém albu Everybody Down, kde do hiphopových beatů vypráví příběh tria dvacátníků, kteří se potácí mezi životními sny a krutou realitou současného velkoměsta. Každá skladba je jedna kapitola v skládačce osudů, která fanouškům britského rapu oživí vzpomínky třeba na album A Grand Don't Come For Free od The Streets.
Letos sedmadvacetiletá Kate Tempest už získala jméno na literární scéně – obdržela například výroční Cenu Teda Hughese udělovanou britským básníkům. Má ale za sebou také několik let na umělecké škole The BRIT v Croydonu a následné pokusy o rapovou kariéru, které ale nedopadly příliš dobře. Fanynka Wu-Tang Clan se ale nakonec své hiphopové slávy dočkala a Everybody Down vychází u kultovního vydavatelství Big Dada, což je jasná známka toho, že deska dává větší smysl v linii intelektuálního britského rapu se jmény, jako jsou Roots Manuva či Ghostpoet, než s jeho svalnatějším americkým sourozencem.
Kate Tempest to skvěle umí se slovy a poslouchat její vyprávění je pastva pro uši každého, kdo má z angličtiny víc než čtyři roky na střední. I proto se vyplatí přistupovat k Everybody Down víc jako k poezii nebo desce mluveného slova než k tradičnímu rapu. Tempest sice chrlí slova s vervou sobě vlastní, ale jednolitý proud slov občas sklouzne k monotónnosti, hlavně pokud třeba nemáte zrovna náladu luštit její metafory a slovní obraty. A produkce, pod níž je podepsaný ostřílený harcovník Dan Carey (spolupracoval s Franz Ferdinand, Hot Chip nebo Bat for Lashes), posluchačům moc nepomáhá. Možná je to tak schválně a nechce zastínit její vyprávění, na druhou stranu skladby jako Marshall Law, The Beigeness či Lonely Daze dokazují, že Carey umí vykouzlit i podklad, který nespadá do škatulky „generický“.
Vaše reakce na Everybody Down bude záviset na tom, co čekáte od hip hopu, rapu či od populární hudby vůbec a jak moc ke skvělým textům potřebujete i odpovídající, chytlavý hudební podklad. Jisté je, že The Streets už na jednom zmíněném opusu či Kendrick Lamar na svém předloňském debutu Good Kid, M.A.A.D. City se s obtížemi desky s příběhem vyrovnali přece jen o něco lépe než Kate Tempest. Přesto jako kronika ztracenců dnešního Londýna i důkaz vitality britského rapu funguje její debut skvěle. Mimochodem, Everybody Down vyjde ještě letos i v románové podobě a bude zajímavé srovnávat obě média.
Hodnocení: 80 %
Kate Tempest – Everybody Down (Big Dada, 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
