„Kdo cvičí tajči, má být jako silný kuřák,“ tvrdí čínský velmistr

27. červen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Velmistr Ču Tchien-cchaj

V Praze byl na návštěvě jeden z nejuznávanějších velmistrů tajči na světě Ču Tchien-cchaj. V Číně i po celém světě tajči mnoho lidí cvičí pro jeho léčebné účinky, Ču Tchien-cchaj ale pochází z rodiny Čchen, která tajči odjakživa cvičila jako bojové umění. Do Prahy přijel navštívit pražskou školu, ve které se vyučuje styl tajči rodiny Čchen, a při té příležitosti poskytl Radiu Wave exkluzivní rozhovor.

Mistr Ču působí ve svých 74 letech dosti energicky, při řeči živě gestikuluje a často vtipkuje. Cvičí ale kvůli věku spíše už jen méně výbušné sestavy ve vyšších postojích. Při exhibici, kterou na jeho počest uspořádala Taiji akademie, se ale točilo a mávalo různými zbraněmi, od mečů po oštěpy, a v sestavách se objevovaly různé kopy, skoky i údery.

Celý svět cvičí wushu z jedné malé vesnice

Tajči, nebo přesněji přepisem z čínštiny „tchaj-ťi čchüan“, vzniklo ze starších technik boje ve vesnici Čchen-ťia-kou. Jeho vznik se často připisuje postavě Čchen Wangtinga, který byl generálem v armádě dynastie Ming, po jejím pádu se ale věnoval hlavně studiu taoismu a rozvíjení bojových umění – „wushu“. Po staletí se tento styl cvičení udržoval v rámci rodiny Čchen, jejíž členové se nechávali zaměstnávat jako ochranka či vojáci.

Mistr Ču Tchien-cchaj je představitelem 19. generace tajči rodiny Čchen a je jedním ze čtyř takzvaných Buddhových bojovníků, učitelů, kteří šíří nejstarší formu tajči po celém světě. Zároveň byl jmenován jedním ze 13 světových velmistrů tajči.

Z vesnice Čchen-ťia-kou pochází také Ču Tchien-cchaj. Jako mladý cvičil tajči výhradně jako bojové umění, nikoliv jako zdravotní cvičení. Sám říká: „Vůbec by mě nenapadlo, že někdy opustím Čchen-ťia-kou, a už vůbec by mě nenapadlo, že to bude díky tajči  a že kvůli němu budu jezdit i do zahraničí.“

Tajči je jako silný návyk na kouření

Tajči je takzvané vnitřní bojové umění, zaměřuje se hodně na práci s rovnováhou, na preciznost souhry pohybu a na práci s energií zvanou „čchi“. Tu mistr Tchien-cchaj definuje jako „dech“. A práce s dechem je také pro tajči stěžejní. Po cvičení by se člověk neměl cítit unavený, ale naopak nabitý energií.

Vedoucí Taiji akademie Radek Kolář, který je dlouholetým žákem mistra Tchien-cchaj, říká, že teprve po letech pochopil, co se myslel Ču Tchien-cchaj tím, když mu v Číně říkával, že ten, kdo cvičí tajči, má být jako silný kuřák. „Stejně jako když silnému kuřákovi dohoří cigareta a on má hned chuť na novou, tak vy, když docvičíte, tak musíte mít hned chuť zacvičit si tu sestavu znovu. To je správné cvičení, musíte z něj mít radost,“ říká dnes svým žákům Kolář.

Ču Tchien-cchaj přijel na pozvání Radka Koláře do Česka už po několikáté. Právě v Praze Ču Tchien-cchaj před mnoha lety sestavil zkrácenou sestavu třinácti forem, kterou se dnes v Taiji akademii učí začátečníci.

Tajči má vliv na zdraví, otázka je, jak velký

Mistr Ču během rozhovoru pohybuje celým tělem, jako kdyby tajči bylo jeho nedílnou součástí, gestikuluje kruhovými pohyby a vypadá, jako by chtěl každou chvíli vyskočit a plynule přejít do tajči sestavy.

mistr_zhu_taichi-taiji-akademie05.jpg

Sám sice začal cvičit tajči jako bojové umění, rozhodně však nezpochybňuje jeho zdravotní účinky. „Takových případů, kdy tajči někomu zlepšilo zdraví, bych mohl dát hrozně moc. Například lidé s cukrovkou. Někteří lidé v Čchen-ťia-kou onemocněli cukrovkou a museli si píchat inzulín. Když začali cvičit tchaj-ťi čchüan, tak se to samo zlepšilo. Anebo nervové potíže. Skrze toto cvičení lidé, kteří měli zablokovaný nějaký nerv, dosáhli toho, že ho rozhýbali. Bývá to často životním stylem. Lidé mají sedavá zaměstnání a nehýbají se, něco se jim v zádech zablokuje. V čínské medicíně se říká, že aby člověk byl zdravý, tak tělesné dráhy musí být průchozí. A pomocí tajči je možné je otevřít,“ tvrdí Ču Tchien-cchaj. Zdravotní účinky potvrdily i různé lékařské výzkumy, v tom, jak výrazné mohou být, se ale jejich závěry liší.

autor: Dalibor Zíta
Spustit audio