Když lidé dělají něco smysluplného, tak se cítí dobře. Jak nežít jen pro sebe, ale nevyhořet

Dívka - mileniál
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dívka - mileniál

„Nyní je oblíbený boj s prokrastinací. Myslím, že to není jen osobní problém, ale i kolektivní otázka. Řada lidí dělá něco, kde není ani špetka duše a ducha. Práce je ubíjí a je přirozené, že k ní mají odpor,“ říká v magazínu Balanc psycholog a psychoterapeut Aleš Borecký. Místo toho, abychom se ptali, zda má naše práce skutečný užitek, léčíme se z prokrastinace a nechuti. Zaměření se na sebe vytváří osobní i společenské problémy, které můžeme řešit jen společně.

„Když lidé dělají něco smysluplného, tak se sami cítí dobře. Není to oběť nebo vynucená charita.“ Pokud propadneme nějaké činnosti, ztratíme povědomí o světě kolem a jsme plně ponořeni. Takovému stavu se říká flow a podle všeho lidem prospívá. Když můžeme věci kolem sebe ovlivnit, darovat druhým a zanechat stopu, chceme v tom pokračovat. Prospívat okolí se stane přirozenou věcí.

Aleš Borecký

„Člověk musí dělat, na co stačí. Klíč je slovo společně, můžeme se propojovat s lidmi k větším akcím a nemusí to mít hrdinskou podobu.“ Nenechme se vahou světových problémů rozdrtit. Většina z nás má malou moc a schopnost ovlivňovat globální politiku, ale i životy nejbližších. To nevadí. Ne každý musí být král nebo hrdina. Jsme-li pozorní a vidíme, kam nás touha po smysluplné činnosti táhne, často se dostaví jakási imunita. Naplňující činnost člověka tolik nevyčerpává. Když vidí, že opravdu něčemu dobrému přispívá, cítí se lépe.

„Mám rád výrok indického mudrce Ramana Maharšiho. Ptali se ho, jak se chovat k druhým. Řekl, že žádní druzí nejsou, existuje jenom my.“ Zaměření se na sebe, individualismus, který je v západní společnosti, můžeme vidět jako symptom. Příznak, který poukazuje na problematickou část. Podle archetypální psychologie symptom ukazuje správným směrem, ale špatným způsobem. Individualismus a nadměrný konzum si můžeme vykládat jako příznak, který nás upozorňuje, že bychom měli opět po světě víc toužit a nezaměřovat se primárně na sebe.

Člověk musí dělat, na co stačí. Klíč je slovo společně, můžeme se propojovat s lidmi k větším akcím a nemusí to mít hrdinskou podobu.

„Mocným se změny často nehodí do krámu. Změnám brání také krátkodobé cíle a strach.“ Obavy ze změn vedou ke konzervatismu. Ke snaze uzamknout stav, který známe, protože nás jiný ohrožuje. To platí zejména pro bílé heterosexuální muže, kterým patriarchální společnost dává výhody. Proto se brání a chtějí zachovat svět, který jim zaručuje privilegia. Přicházet o ně a o moc není příjemné. Je důležité, aby byl odpor mírumilovně překonávaný. Pro všechny je to náročný úkol – objevovat a připustit si složitost světa, dovolit starým názorům a přesvědčením se rozpadnout a zaniknout. Změnit chování a návyky. Když roste počet lidí, kteří vnímají a prosazují důležitá témata, tak lze změn dosahovat.

Poslechněte si magazín Balanc s Alešem Boreckým z minulého týdne, který se tématu vztahu ke světu, individualismu a skutečného seberozvoje také věnoval.

Jak se nenechat sežrat globálními i osobními problémy a proč škodí konzum a zaměření se na sebe? Vše uslyšíte v záznamu pořadu.

Spustit audio

Související