Když příběh dětem nedává smysl, přepíšu klidně scénář, říká oceňovaná animátorka Kateřina Karhánková

„Svými filmy se snažím klást dětem otázky nebo jim dávat podněty k přemýšlení,“ říká animátorka, režisérka a výtvarnice Kateřina Karhánková. A jinak tomu není ani u jejího snímku Plody mraků, který byl na filmové přehlídce Berlinale vybrán jako nejlepší evropský krátký film pro děti a nyní bude po desítkách festivalových projekcí uveden i v českých kinech.

Plody mraků vypráví o Chlupáčovi, který se svým druhy žije na malé mýtině obklopené temným lesem. Živí se lahodným ovocem padajícím z nebe, které se snaží přilákat podivuhodným tanečkem. Ovšem jednoho dne zásoby dojdou a nebe odmítá vydat další plody. Chlupáč se tak dostane před rozhodnutí, zda zvládne překonat obavy z okolních hvozdů a vejde do neznáma, aby pomohl ostatním.

„Vždycky jsem přemýšlela o tom, jak by bylo skvělé, kdybych se v určitých chvílích, kdy nevím, jak z nějakého problému pryč, na tu situaci zvládla podívat z jiné perspektivy a najednou viděla, že to má hrozně jednoduché řešení. Tak jsem přišla na téma Plodů mraků,“ říká Karhánková, která film vytvořila ve spolupráci s výtvarnicí Alžbětou Skálovou. Důležitou součástí příběhu pro ni ale bylo, aby Chlupáč nebyl jediným, kdo se do okolních lesů vydá – nakonec prošlape cestu za jídlem i ostatním.

Karhánková se snaží vyprávět pouze obrazem, zvukem a hudbou. Postavy hovoří nesrozumitelnou směsicí zvuků a citoslovcí, čímž se její filmy stávají mezinárodně srozumitelné. „Nemám ráda dialogy. Když nad filmem přemýšlím takto obecně, lépe se mi pak dostává k podstatě celého tématu. Je to omezení, které mi pomáhá. Líbí se mi pak, že není potřeba dabing a snímku může rovnou rozumět dítě u nás i v Mexiku,“ odkrývá svůj tvůrčí proces animátorka.

Aby její příběhy byly co možná nejsrozumitelnější, chodí se s dětmi radit do školek a škol. „Ptám se dětí na různé otázky nebo jim převyprávím ten příběh. A nechám je pak třeba malovat obrázky nebo vytvářet nějakými výtvarnými prostředky, čím je ten příběh nadchnul. Vidím pak, co je pro ně v příběhu důležité a jak na to reagují. To mi pak pomáhá se v jejich vnímání lépe zorientovat.“ Přiznává, že od dětí dostává vždy úplně jiné podněty než od dospělých. Stalo se jí třeba, že původní motiv jejího pět let starého filmu Tonda a bacil děti nepovažovaly za logický, a celý scénář pak proto přepsala.

Ačkoliv Kateřina ze své pozice vidí stav české tvorby pro děti pozitivně, nemůže se ubránit tomu, že se dětské publikum podceňuje. „Tvorba pro ně se hodně cenzuruje a zdětinšťuje. Děti si zaslouží víc,“ říká Karhánková, jejímž cílem je teď Plody mraků dostat k co nejvíce divákům, hlavně dětem. Kromě toho aktuálně pracuje na animovaném seriálu Mlsné medvědí příběhy a hraném filmu s animovanými prvky Bábovka.