Kid Loco přináší disko sušenky pro zvířátka

3. říjen 2008

Poslední klasické řadové album vydal Kid Loco v roce 2001. Kill Your Darlings čekalo na svého následovníka Party Animals and Disco Biscuits až do letošního podzimu. V sedmiletém mezidobí se fanoušci tohoto Francouze mohli utěšovat alespoň jeho přispěním do mixované kompilační série Another Late Night labelu Azuli Records. A také autorským soundtrackem ke snímku The Graffiti Artist.

Filmová hudba je ale přeci jenom něco trochu jiného, než klasická studiová nahrávka, se kterou se dá vyjet na turné. Kid Loco tu novou pojmenoval Party Animals and Disco Biscuits a po dlouhých sedmi letech je to jeho v pořadí třetí regulérní řadovka.

00437366.jpeg

Novou studiovou deskou nazvanou Party Animals and Disco Biscuits jako by se chtěl Kid Loco, vlastním jménem Jean Yves Prieur, všem těm trpělivě čekajícím a snad už ani nedoufajícím příznivcům jeho tvorby odvděčit, a v limitované edici ji tak vydává rovnou coby dvojalbum. Druhý disk je sice pouze remixovou verzí skladeb z prvního, ale rozhodně není jen do počtu. O remixy se koneckonců postarala taková jména jako Parov Stelar, Jon Kennedy nebo Erik Sumo, což dává předpoklad tomu, že nepůjde o nějaké nepovedené odvary originálů. Vraťme se ale právě k nim, protože první disk si celkem logicky zaslouží daleko větší pozornost. POSLECHNĚTE SI: Recenzi novinky Kid Loca

Hned na začátek je asi záhodno říct, že Kid Loco se za těch sedm let nikam žánrově neposunul. Kdo půjde do poslechu nového alba s představou nějaké progrese, bude patrně zklamán. Party Animals and Disco Biscuits by se znovu dalo zařadit kamsi do easy-listeningového jazzy downtempa s hip hopovými beaty a křehkými, čas od času lehkou erotikou prodchnutými popovými melodiemi s náznaky ironie. Snad kromě oproti minulým letům daleko častějšího využívání scratchingu tedy nic, co bychom od pana Prieura již v minulosti neslyšeli. Když se ale přenesete přes fakt, že je sakra rok 2008 a na desce by to mělo být nějak poznat, budou se jakékoliv další výraznější nedostatky hledat už jen těžko.

00792404.jpeg

Je příjemné zjistit, že Kid Loco za tu hezkou řádku let, které od Kill Your Darlings, případně od ještě o další čtyři roky staršího alba A Grand Love Story uplynuly, nezapomněl skládat silné písně. V úvodní baladické dvou a půlminutovce Oh Lord je i přes její krátkou stopáž řečeno vše a jen stěží si lze představit lepší intro desky. Jemný ženský vokál se proplétá s Kid Loco deklamováním a závěrečný scratching v kombinaci s bezeslovným zpěvem vše během čtyřiceti vteřin skvěle vygraduje. Nápěv výtečné Pretty Boy Floyd ze začátku nemůže nepřipomenout Thousand Kisses Deep od Leonarda Cohena a Kid Loco v ní znovu a zdaleka ne naposled dokazuje, že umí složit prosté, silné skladby, které by bezpečně obstály i osekané na pouhé vokály a základní doprovodné nástroje. Těmi jsou mimochodem nejčastěji kytara a piano.

00792396.jpeg

10:15, filmová instrumentálka Theme from the Graffiti Artist a Confessions. Další tři vydařené skladby, z nichž tu poslední už můžete od září slýchat i v našem denním vysílání. Mezi nejslabší momenty pak patří především nevýrazná a zbytečně dlouhá šestiminutovka Ann, což platí i o ještě o dvě minuty delším opusu The Specialist. A také až příliš přeslazená Love is All Around dělající si srandu z amerického country. Závěr desky ale naštěstí opět kvalitativně stoupá a končí tak, jak začal: Skvělým outrem v podobě The Time of Our Lives, které je opět postaveno především na kombinaci Kid Loco deklamování, zpěvu a šeptání, ženských backvokálech a také doprovodném pianu. A abych nezapomněl. Remixový disk nezůstává tomu prvnímu co do kvality nic dlužen.

Patřičná média si nové desky Kid Loco příliš nevšímají, ale vy stejnou chybu rozhodně neudělejte. Party Animals and Disco Biscuits je totiž hodně solidní návrat na scénu a byla by věčná škoda, kdyby tahle deska měla zapadnout.

Spustit audio