Nesdílíš, nebydlíš. „Bytový casting“ na sítích vyhraje málokdo

V inzerátech se pořád dokola objevují formulace typu „jsem tichá, spolehlivá, domů se chodím jen vyspat, většinu času trávím v práci, o víkendech bývám pryč“. Jako by ideálním nájemníkem byl člověk, který v bytě vlastně vůbec nežije. Novinářka a publicistka Táňa Zabloudilová, která se dlouhodobě věnuje politice bydlení, ale připomíná, že rozhodující má být dodržování zákonů, práv a povinností na obou stranách. „Bydlení by nemělo záviset na naší identitě. Každý má právo žít adekvátním a zdravým způsobem, bez ohledu na věk nebo počet dětí,“ dodává.

Táňa Zabloudilová|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Formát tzv. bytových castingů může zároveň otevírat prostor pro skrytou diskriminaci. „V Česku se nejvíc diskriminují Romové. Když zavolají na inzerát a představí se romským jménem, mají minimální šanci, že jim někdo pronajme byt,“ říká Zabloudilová. Vyřazení ještě před první prohlídkou ale zdaleka nehrozí jen kvůli etnicitě – stačí cizí národnost nebo jen nečesky znějící jméno. Neviditelné bariéry pak často dopadají i na ženy a lidi se zdravotním postižením.

V českém prostředí navíc stále přetrvává narativ, že vlastní byt je důkazem osobního úspěchu. „Přece když ten byt nezdědíte, tak to není vaše chyba. Když jste nájemník, tak to není vaše chyba. Když jste vystudovali obor, který automaticky nezajišťuje astronomický plat, tak to prostě není vaše chyba,“ zdůrazňuje Zabloudilová. Provázanost mezi nejistým bydlením a psychickým zdravím je přitom zásadní. „V momentě, kdy nemáte jistotu a netušíte, kde budete za půl roku bydlet, vede to minimálně k úzkostem a stresu,“ vysvětluje.

Jak se krize bydlení propisuje do našich feedů? Poslechněte si novou epizodu Hotspotu.