Kino jako kultura, ne konzum: po Dlabačovu se v Praze otevřeli i „Piloti“

„Naplnili nám tu sál desetiletými dětmi, které reagovaly jako na Justina Biebera na každého člověka, který se objevil na pódiu. Moc jsem to nechápal, ale nakonec jsem si řekl, že to je podobné jako s amatérskými cestovateli, kteří nám kino také vždycky vyprodají. Prostě je to kulturně-sociální fenomén, který se týká určité generace,“ přemítá Marek Škarpa, dramaturg obnoveného kina Dlabačov na Břevnově nad otázkou, která akce měla za pět a půl měsíce existence největší úspěch. „Přemýšlíme, že bychom začali dělat nějakou pravidelnou youtuberskou akci, zvali zajímavé tvůrce. Můžeme jim nabídnout skvělé technické zázemí, tak proč ne,“ dodává. Před pár dny tu všech 377 míst zase vykoupili milovníci trabantů.

Praha 6 si podle jeho slov zvyká na to, že má po čtrnácti letech vlastní kino. Návštěvnost se Dlabačovu zvyšuje každý měsíc. Prostory v rámci hotelu Pyramida slouží i pro doprovodné akce. „Snažíme se tuhle multifunkčnost využívat. V kavárně v předsálí jsme otevřeli malou scénu, kde děláme jazzové koncerty, chystáme tam přednášky. Zároveň máme velké jeviště se zázemím, a začínáme proto rozjíždět i divadelní představení, a lidi chodí,“ pochvaluje si Škarpa. „Přes 90 procent programu jsou filmy. Díky novému zvuku a obrazu máme lepší kvalitu než v multikinech.“

Kino Dlabačov |foto: tiskový servis Kina Dlabačov

V civilu scenárista a režisér Marek Škarpa není žádný biografový začátečník. „Jsem z kinařské rodiny, táta byl promítač, máma vedla vesnické kino na Křivoklátě, pak jsem měl dvě vesnická kina. Pak jsem byl prvním dramaturgem kina Oko. Naposledy jsem dělal Ořechovku tady na ‚šestce‘ před třemi lety,“ vzpomíná. Spousta lokálních kin podle něj po revoluci zanikla kvůli odlivu diváků a také proto, že kina nepodporovala města ani fond kinematografie. Druhá vlna „zavírání“ proběhla po digitalizaci. „Třeba na Ořechovce byl problém právě se starou technologií, promítat se daly jen 35mm filmy. Nakonec se družstvo rozhodlo, že kino nechce. Naštěstí pak přišla nabídka od firmy, které patří Pyramida, že by chtěli znovu oživit prostor Dlabačova.“

Kino na Dlabačově fungovalo nepřetržitě od otevření hotelu Pyramida v roce 1986 až do roku 2002. „Byl to hlavně filmový klub, viděl jsem tu poprvé Modrý samet Davida Lynche, Woodyho Allena nebo Monty Pythony, kteří to tu i zavírali,“ vzpomíná Škarpa a dodává, že právě díky specifické skladbě programu i profilu typického návštěvníka jako konkurenci vůbec nevnímá multiplexy. „Nejbližší konkurence, kterou máme, je Bio Oko. Dělají to skvěle a jednou bychom chtěli mít takovou návštěvnost. Zatím tady máme poměrně silnou skupinu rodičů s dětmi, také seniorské projekce jsme zařadili dvakrát až třikrát týdně. Vyloupla se nám i zajímavá skupina cestovatelů – dříve se tomu říkalo ‚promítání diáků‘. Zjistili jsme, že hodně fungují komunity, sdílení zážitků a to, že se lidé schází nad společným zájmem.“ Městský filmový divák se prostě mění, už nechce být anonymně schovaný za obří krabicí popcornu v sále plném cizích lidí. „Důkazem toho je snaha o znovuotevírání zaniklých kin. Nejsme v Praze jediní, nedávno otevírali naši kamarádi kino Pilotů, kterým hrozně fandíme, protože oni na rozdíl od nás tu startovací čáru měli v prázdném betonovém bunkru,“ říká Škarpa.

Kino Pilotů během rekonstrukce |foto: tiskový servis Kina Pilotů

S Janem Macolou sedíme v Donské ulici přímo nad Krymskou, tedy vršovickou společenskou tepnou. „Před rokem a půl jsme si řekli, že Vinohradům a Vršovicím chybí kino, a narazili jsme na kino Pilotů. Majitel hledal nájemníka na spodní prostor a nechtěl tam ani klub, ani posilovnu, takže byl docela rád za náš nápad s kinem. Zažádali jsme na fondu kinematografie, začali rekonstruovat a zhruba za rok a půl jsme otevřeli,“ říká muž, který si ke svému povolání filmový producent připisuje i provozovatel kina. Původní sál, který byl postaven ve 30. letech, měl kapacitu téměř tři sta míst a provozoval ho někdejší Svaz československých pilotů. Kino fungovalo do poloviny 90. let. „V rámci rekonstrukce jsme se snažili zachovat původní architektonické prvky architekta Štrunce. Je pro nás i zajímavé, že se za námi zastavují naši sousedi hlavně z Vršovic, kteří si pamatují, jaké to bylo dřív.“

Teď mají „Piloti“ dva sály, jeden bude mít ve finále 80 míst a druhý 70. „Konceptem jsme se inspirovali v Paříži. Rozšiřuje nám to možnosti v dramaturgii a můžeme se zaměřit na to, co je vykryté docela málo, jako dokumentární tvorba a některé festivalové filmy.“ Druhý sál provozovatelé otevřou 6. dubna premiérou filmu Petra Václava Nikdy nejsme sami, na kterém spolupracovali. Na plný provoz plánují najet v září. A proč si tolik filmařů vlastně otevírá svoje kina? „Je to vynikající doplněk, jak mít přímý kontakt s publikem,“ směje se Macola. Stejně jako Dlabačov i kino Pilotů chce oslovit speciálními akcemi studenty nebo seniory z okolí. Velkou výzvou jsou i dětská představení pro rodiny expatů, o kterých se nyní přemýšlí.

Kino Pilotů |foto: tiskový servis Kina Pilotů

V roce 2016 by Praha mohla zažít ještě jeden návrat – a to legendárního kina U Hradeb. „Jsem jeho velký fanoušek. Viděl jsem tam spoustu filmů, pro mě nejzásadnější byl asi Kouř, na kterém jsem se tam byl podívat osmnáctkrát,“ nadšeně vzpomíná Marek Škarpa z Dlabačova.