Klasické hřbitovy ztrácí význam. V USA nejspíš vzniknou městské kompostárny
V Ghaně se lidé pohřbívají do rakví, jejichž tvar připomíná, čím se v životě zabývali. Rybář může skončit pod zemí ve schránce ve tvaru tuňáka. Jednoduchý výběr mezi kremací a tradičním pohřbem, na který jsme zvyklí u nás, narušují poslední dobou zastánci alternativních pohřbů, i v České republice se můžete dát pohřbít ke kořenům stromů.
Ve státech USA, kde lidé volí převážně demokraty, prochází většina mrtvých kremací, naopak v konzervativních státech, Mississippi, Alabamě, Kentucky, Louisianě nebo Západní Virginii, jsou nejvyšší počty tradičních pohřbů. Malá, ale rostoucí skupina lidí tu podporuje „zelené pohřebnictví“ a jiné alternativní způsoby. Apeluje na to, aby se lidé snažili vyhýbat balzamování těl svých zemřelých, aby kupovali dřevěné rakve a nepohřbívali mrtvé na hřbitovy, kde ukládají do betonových hrobek. To všechno jsou docela mírné požadavky v porovnání s tím, co navrhuje projekt Urban Death antropoložky a architektky Katriny Spade ze Seattlu. Zemřelí by se podle ní mohli rozkládat v městských kompostárnách.
Její projekt je zatím v úvodní fázi, během dubna plánuje požádat o podporu na crowdfundingových serverech, podle mnoha insiderů je ale revoluční. Navrhuje stavět třípatrové budovy v městských centrech, kam by lidé přinášeli svoje mrtvé. Po kruhové rampě by rodina a přátelé se zemřelým vystoupali na vrcholek do komory, ve které by během rituálu loučení tělo položili do směsi dřeva, slámy a jiných přírodních materiálů. Po zhruba šesti týdnech by se pozůstalí mohli vrátit pro ostatky ve formě kompostu použitelného na zahradě, v parku nebo v lese.
„Líbí se mi myšlenka, že z někoho, koho jsem měla ráda, může vyrůst strom,“ říká Katrina Spade. „Dnešní hřbitovy pro nás nemají žádný význam.“ Důležité je i to, že žádné tělo by v kompostárně nepodstupovalo proces osamoceně, rozkládala by se ve společnosti ostatních mrtvol. To je pravděpodobně nejradikálnější změna v porovnání s tradičním individualizovaným pohřbem. Kompostování zdůrazňuje kolektivnost, na rozdíl od uren i hrobů, které reprezentují vždy jednoho člověka.
Urban Death Project upozorňuje taky na množství kovu, dřeva, cementu a balzamovacích tekutin, které se při tradičním pohřbívání spotřebovávají, i proto chce nabídnout lidem ekologičtější způsob pohřbívání. Jeho zakladatelku prý inspirovala instalace Marka Diona v olympijském parku v Seattlu. V jeho velkém skleníku si návštěvníci mohou na kmeni masivního mrtvého stromu pod lupou prohlížet houby, hmyz a další formy života. Kromě této umělecké oslavy rozkladu a regenerace se Spade inspirovala i daty výzkumu o kompostování lidských těl, která ji dovedla k přesvědčení, že založení městských kompostáren je možné.
Podobně jako Katrina Spade mluví i trojice českých ekofunebraček Blanka Dobešová, Monika Suchánská a Alžběta Šimčíková Živá, které založily organizaci Ke kořenům. Oblíbenou větou Blanky je „Až umřu, zasaďte na mně jabloň“. Jejich iniciativa buduje ve spolupráci se Správou pražských hřbitovů na ďáblickém hřbitově Les vzpomínek.
„Budete si tam moct zarezervovat místo, výseč parku nebo třeba celý jeden strom, bude to pak strom vaší rodiny. Nese to s sebou spoustu specifik, nebudou tam žádné náhrobky, nebudou se tam nosit kytky v celofánu. Idea je taková, aby to bylo co nejbližší přírodě, aby to byl optimističtější hřbitov než ty současné, které působí na mnohé skličujícím dojmem, jsou plné smutných nápisů, zdrcených andělů, mrtvých holubiček,“ říká ředitel Správy pražských hřbitovů Martin Červený.
Blanka, Monika a Alžběta mají procestované evropské přírodní hřbitovy, jejich Les vzpomínek má ale fungovat jinak. „V zahraničních přírodních hřbitovech má prostor přírodní, divoký vývoj, my ale zakládáme pohřebiště na klasickém hřbitově, tak jsme se snažily, aby náš Les vzpomínek měl i uměleckou vrstvu, přírodní i kulturní vrstva se odráží i v jeho názvu. V lese budeme mít prvky, které pomáhají návštěvníkům setkávat se smrtelností a které budou mít důležitou úlohu při rituálech posledního rozloučení,“ popisuje Blanka.
Podle trojice zakladatelek neziskovky Ke kořenům dnes nejsme zvyklí se loučit, a to nejenom s mrtvými. Holky se pomocí rituálů loučí například i se vztahy, které jim v životě skončily. Pomáhají jim zbavit se věcí, které „jsou navíc“ a člověka trápí.
„Za socialismu, kdy podstatou obřadu už nebyla mše, se celá pozornost obrátila k životu člověka, tematizoval se život, ne smrt,“ říká Blanka. „Pak se to ještě zaobalilo do různých ideologických frází. Po revoluci to zaměření už zůstalo, až na to, že teď to pohřební řečníci zaobalují do jiných frází. Naše obřady respektují trend, který velí, že pohřeb se týká především osobnosti člověka.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
