Kniha Slunce zapadá už ráno ukazuje, že mají Romové stejné problémy jako ostatní

Pokud si někdo myslí, že romské literatuře bude dominovat snaha takříkajíc kopat za svoji věc, dost se mýlí. Samozřejmě je nemožné vyhnout se hodnocení vztahu my, Romové – oni Neromové. Všechny autorky však přistupují k této výzvě osobitě, vkusně a bez zbytečného afektu.

Když už se do popisu soužití s Neromy dají, tak je to častěji chladná analýza situace: „Nastavení společnosti proti Romům je hodně negativní a hospodářská krize to jenom zhoršuje. Myslím, že Romové si tuhle cestu nevybrali sami. Byli vedeni k tomu, že stačí, aby manuálně pracovali. Teď, když postupně o práci skoro všichni přišli, tak se společnost diví, že nepracují,“ přemýšlí hlavní hrdinka jedné novely.

V samotném podtitulu antologie je vše vlastně objasněno – sborník současné ženské romské literatury. Významnější slovo je v tomto případě ženské než romské. Romské společenství je v novelách vykresleno velmi konzervativně. Pozice ženy je v rodinách značně podřízená a závislá na vůli muže. To je dáno především tím, že Romové jsou stále velmi patriarchálně založení. I v případě, že žena v manželství očividně strádá, existuje jen málo legitimních způsobů, jak manželství ukončit tak, aby si žena s sebou po zbytek života nenesla stigma.

Irena Eliášová, Jana Hejkrlíková, Iveta Kokyová, Eva Danišová – Slunce zapadá už ráno |foto: Knihovna Václava Havla

Příběh s podobným osudem vypráví první eponymní povídka o ženě, která musí žít se svým násilnickým žárlivým manželem, třebaže má nápadníka, kterého miluje. Jenže nesmlouvavá rodinná pravidla jí neumožní jakkoli svůj osud ovlivnit. Jakmile se objeví náznak možnosti, že by mohla jít svému štěstí vstříc, udeří na ni velká životní katastrofa. Stačí, aby žena zhřešila jen v myšlenkách, a trest ji nemine.

Poslední nejzdařilejší povídka Mít něco svého hovoří o sociální pracovnici Jitce, která se rozhodne pomoci odloženému dítěti, kterého se zřekli rodiče (kriminálník a alkoholička). Jenže jak dítěti vysvětlit, že setkání s rodiči nemusí být tím nejlepším nápadem? Jitka, sama nešťastná a nespokojená ve svém osobním životě, v děvčeti vidí podvědomě dceru, kterou nikdy neměla. A místo aby se snažila řešit své problémy, upíná svou pozornost k případu, kde její intervence může mít jen velice limitovaný – a jestli vůbec – pozitivní výsledek.

Podíváme-li se na celkový obraz Romů, který kniha podává, zjistíme, že také oni mají mezi sebou alkoholiky, násilníky a slabochy, ale stejně tak mezi nimi najdeme celou řadu nekonfliktních, silných a morálních lidí. Kniha navíc odhaluje řadu jejich zvyklostí a tradic, které by naši společnost mohly významně obohatit. Vážnost, jakou Romové přikládají péči o starší příbuzné, by mohla být zdravou inspirací pro mnohé neromské rodiny.

Irena Eliášová, Jana Hejkrlíková, Iveta Kokyová, Eva Danišová – Slunce zapadá už ráno (Knihovna Václava Havla, 2014)