Knihy se perou o pozornost. Povídkomaty, KnihoBudkami a čtením do vlaku
„Ležel jsem tady v nemocnici, viděl jsem nějakou budku, myslel jsem, že je to telefon. Tak jsem se přišel podívat a zjistil, že jsou tady knížky, různě to tu lidi obměňují. Něco jsem si tu půjčil a zkrátil si dlouhou chvíli,“ říká vyléčený pacient nemocnice na Karlově náměstí, kterého jsem potkal v knihoBudce, městském depozitáři pro vášnivé čtenáře nebo lidi trpící akutní nudou. Literatura hledá alternativy pro ty, které unavují chytré telefony.
Knihovna podle vašeho gusta? Volejte knihoBudku
„Půjčil jsem si knihu Hrabě Monte Christo, čtyři kriminálky a knihu o Doors,“ říká spokojený uživatel jedné z deseti fungujících KnihoBudek, zatímco spolutvůrce projektu Pavel Železný obhlíží zásobu knih. V názvu jednoho z nejroztomilejších městských mobiliářů je rovnou obsažen jeho původ. Pavel a jeho kolegyně Monika Serbusová před lety našli na internetu obrázek staré anglické telefonní budky, ze které někdo udělal knihovnu.
Nápad přenesli do Česka, pomalu ubývající telefonní automaty přemístili do veřejně přístupných míst a instalovali do nich police a knihy. „Myslím, že je dobré dělat cokoli, co dá možnost lidem jednoduše číst, jednoduše sáhnout po něčem, co třeba ani nečekali. Dneska si odsud odnesu knihu, kterou bych normálně nikdy nevyhledával a která mě zaujme jenom proto, že jdu kolem a chci si něco přečíst nebo ji chci někomu darovat,“ myslí si Pavel Železný.
Uvědomuje si zároveň, že dnes je praktičtější a asi i ekologičtější mít čtečky, KnihoBudky představují ale i jistou sentimentální hodnotu. „My se asi spíš snažíme, aby se ty knížky nevyhazovaly. Spousta lidí knihy zdědí nebo je najdou ve sklepě, mají jich přebytek a nechtějí je dát do antikvariátu. A tohle je taková cesta, jak snadno knihy přinést a třeba si vzít nějakou jinou,“ říká Železný, který prý chce udržet knižní koloběh a spoléhá při tom na vzájemné sdílení. „Sdílí se auta, byty, my sdílíme knihy,“ dodává.
Začíst se, vyměnit a jít. V Česku rostou KnihoBudky http://t.co/h2YNY6eAZn #knihobudka pic.twitter.com/evwEF4TPym
— ČT24 (@CT24zive) August 20, 2014KnihoBudky úspěšně fungují přes dva roky a jejich tvůrci mají další plány, jak rozšířit jejich působnost: „Líbilo by se nám KnihoBudky modernizovat, třeba domluvit se s nějakým nakladatelem knih nebo novinami, které by zásobovaly KnihoBudku aktuálním výtiskem, novinami zdarma nebo remitendami. Případně by na KnihoBudku šla nalepit elektronická knihovna, načtete si v zařízení QR kód a stáhnete si třeba jen pár stránek nějakého bestselleru.“
Povídkou proti dlouhé chvíli
Autoři KnihoBudek by se mohli inspirovat nejnovější literární atrakcí ve francouzském Grenoblu. Před několika týdny se ve městě objevily automaty, které vám vytisknou povídku proti dlouhé chvíli, ať už čekáte na autobus, nebo ve frontě na poště. Jednoduchý mobiliář dá svému uživateli na výběr pouze ze tří možností: chcete se ponořit do příběhu na jednu, tři, nebo pět minut? Za nápadem stojí nakladatelství Short Édition, jehož autorům vnuknul nápad na literární tiskárničku pohled na automat se sladkostmi. Úspěch projektu bezpochyby spočívá i v tom, co vlastně Short Édition nabízí k přečtení. Nakladatelství se snaží přizpůsobit době, která nepřeje dlouhodobému soustředění a počítá s roztěkaností. Věnují se pouze krátkým formátům, přičemž konzumace publikovaných děl nesmí přesáhnout 20 minut (nikoli stránek).
Povídkomaty v Grenoblu působí jako skvělý nápad z dílny pragmatika, který tuší, že čtenářství je pořád věc soukromá. Tam, kde například pražský Poeziomat chce, aby se člověk veřejně usebral a poslouchal recitaci veršů před dalšími kolemjdoucími, nabízí tiskárnička povídek soukromé vyprávění vytištěné na papírku připomínajícím účtenku. A kromě dobrodružství příběhu je tu navíc bonus: nikdy nevíte, kdo vám cestou domů bude vyprávět tentokrát.
České knihovny nabízí čtení do vlaku a do bazénu
České povídkomaty se zatím neobjevily, přesto na našem území přibývá projektů, které se snaží pomoct lidem v akutní čtenářské nouzi. Kromě KnihoBudek se víc zapojují i městské knihovny, jejichž pracovníci pochopili, jak moc je potřeba vyjít ze svých kamenných budov směrem do centra dění. „Když přijdete na nádraží, zapomněl jste si knížku, nemáte čtečku a jedete někam dál a je tam nějaká knížka, kterou jste nečetl, tak je to asi fajn,“ myslí si Vít Richter z Národní knihovny o nedávno zahájeném projektu Kniha do vlaku. Paralelně ke knihovničkám v nádražních budovách se letos objevily i knihovny na koupalištích, výhoda obou projektů je, že se od čtenářů neočekává předložení průkazu nebo vrácení knihy.
Zmíněné projekty mají zřejmě větší potenciál než donedávna vychvalované čtečky, které možná zanedlouho odložíme k walkmanům a discmanům. Český server H7O (Host sedm dní on-line) upozorňuje na pokles prodeje elektronických čteček a vysvětluje ho s pomocí webu The Digital Shift: jednoúčelové elektronické přístroje v roce 2015 v podstatě ztratily smysl. Craig Mod v eseji o tom, zda čtečky vyhrají nad knihami, publikovaném na serveru aeon.com, zase vyčítá Amazonu a Applu (tedy největším dodavatelům elektronických knih a čteček), že s ohledem na neexistující konkurenci těžce zanedbávají vývoj e-knih. Zatímco dva magnáti trhu přestali využívat potenciál sofistikovaného digitálního prostředí čteček, knihovny si vzpomněly, co chtějí nejvíc. Pomáhat lidem sdílet příběhy – nejjednodušším, ale ozkoušeným způsobem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
