Kočka ztracená v Yellowstonském národním parku ušla přes tisíc kilometrů a vrátila se domů

Byla to lahvička, kterou nosily galské ženy na krku a která původně obsahovala čichací sůl. Uvnitř lahvičky byl vzkaz na papíře, srolovaný a převázaný provázkem. O objevu informují servery BBC News a The New York Post. 

Autorem zprávy v láhvi je archeolog Pierre-Jacques Féret. Napsal, že v lednu roku 1825 na místě organizoval vykopávky. Féret byl místním slavným rodákem a obecní záznamy potvrzují, že první vykopávky na tomto místě provedl právě před 200 lety. Záchranný archeologický průzkum byl nařízený kvůli erozi útesů severně od Dieppe. Podstatná část oppida – neboli opevněné vesnice – od té doby již zmizela.

„Byl to naprosto kouzelný okamžik,“ řekl Guillaume Blondel, který vede archeologickou službu města Eu a také zmíněný archeologický průzkum. „Věděli jsme, že se tu v minulosti prováděly vykopávky, ale najít tento vzkaz z doby před 200 lety bylo pro nás naprosté překvapení“.

Podle něj archeologové takové vzkazy nezanechávají. Bývají totiž přesvědčeni, že už všechnu práci odvedli. A další průzkum místa tak není třeba.

V Turecku se pokrm původně vyráběl z jehněčího masa a prodával se pouze na talíři. V 70. letech 20. století se ale turečtí přistěhovalci v Berlíně rozhodli podávat ho v pita chlebu. Recept upravili tak, aby byl pro Berlíňany chuťově bližší. Němci jsou teď proti zavedení jediného správného způsobu přípravy oblíbeného kebabu. Zabývají se tím přední německá, turecká i mezinárodní média, jako například server Euronews nebo britský Guardian. 

Podle berlínské Asociace tureckých výrobců döneru v Evropě se jedná o odvětví, jehož roční tržby jen v Německu dosahují zhruba 2,3 miliardy eur a v celé Evropě 3,5 miliardy eur. „Od vlády až po ulici, všichni jedí döner kebab,“ řekl Deniz Buchholz, majitel podniku Kebap With Attitude v berlínské módní čtvrti Mitte. Ani tady ale nepřipravují pokrm přesně podle tradiční receptury.

„Žádost Turecka jsme vzali na vědomí s jistým údivem“, uvedlo německé spolkové ministerstvo potravinářství a zemědělství. Podle něj je kebab součástí Německa a rozmanitost způsobů jeho přípravy odráží rozmanitost země. „To je třeba zachovat,“ uvedlo ministerstvo.

„Kebab patří Německu. Každý by měl mít možnost sám rozhodnout, jak se zde připravuje a jí. Není třeba žádných pokynů z Ankary,“ napsal na sociální platformě X Cem Özdemir, německý spolkový ministr zemědělství a potravinářství, který má rovněž turecké kořeny.

Döner kebab přitom ovlivňuje i německou politickou scénu. Hněv nad tím, že jeho ceny zemi vzrostly na dvouciferné číslo, vedl levicovou stranu Die Linke k tomu, že požádala německého kancléře Olafa Scholze o zavedení dotace na pouliční jídlo a stanovení maximální ceny pro zákazníky.

Budoucnost německého kebabu je tak teď na Evropské komisi. Ta musí rozhodnout, jestli jsou námitky proti turecké žádosti na návrat k tradiční receptuře kebabu oprávněné.

Kostky vyrobené z lehkého betonu během asi tří hodin postavily tři stovky dobrovolníků. V neděli o půl páté pak pořadatelé na rohu ulic Niagara a Wellington převrhli první kostku, která dala do pohybu další kilometry padajících kostek. Poslední cihla spadla asi půl hodiny poté u jezera Ontaria nedaleko letiště Billyho Bishopa. Všímá si toho kanadský web Toronto Star.

Kanadská veřejnoprávní stanice CBC připomíná, že za akcí stojí britská performativní skupina Station House Opera, která domino přivezla do více než dvaceti měst po celém světě. Mezi nimi i do Londýna, Poznańě nebo Melbourne.

Podle uměleckého ředitele skupiny Juliana Maynarda Smitha je cílem akce spojit lidi.„Chceme dominem spojit různé části měst. Města jsou přirozeně místem různých obyvatel a prostorů. A jak domino padá, prochází bohatými i chudými čtvrtěmi, cestuje veřejnými prostranstvími i soukromými pozemky, vysokými budovami i parky. Původní myšlenka byla najít mezi těmito místy vazby,“ říká Julian Maynard Smith.

Doposud nejpodrobnější buněčnou mapu endometria, vrstvy vnitřní tkáně, která lemuje dělohu, vědci zveřejnili v časopise Nature Genetics. Posloužily jim k tomu pokročilé techniky molekulární biologie a strojového učení. Píše o tom španělský server El País.

Roser Vento-Tormo, výzkumnice z britského Wellcome Sanger Institute a spoluautorka výzkumu, řekla, že je několik důvodů, proč toho o endometrióze moc nevíme. Hlavním důvodem je podle vědkyně to, že do léčby nemocí ženského těla proudí málo peněz. Dalším důvodem je to, že endometrium je jedním z nejdynamičtějších a nejkomplexnějších částí lidského těla, takže jeho studium je velmi náročné. „Je to tkáň, která se každých pět dní mění a to dokonale a bez jizev,“ vysvětluje Vento-Tormo.

Nová mapa podle vědkyně funguje jako kompas: „Bylo to, jako kdybychom vytvořili Google Mapy pro endometrium, které nám říkají, kde je jaká buňka, z čeho se skládá a jak interaguje s dalšími buňkami, které ji obklopují,“ vysvětluje výzkumnice.

Nástroj vědcům umožňuje sledovat, jak se buňky mění a jak to ovlivňuje vývoj abnormalit, jakým je například endometrióza. Onemocnění se projevuje tak, že buňky opouštějí dělohu a vytvářejí tkáň mimo ni, například na vaječnících nebo vejcovodech. Ve většině případů to způsobuje cysty nebo chronický zánět, který se projevuje bolestmi břicha a dalšími komplikacemi včetně neplodnosti.

Podle Národního zdravotnického informačního portálu se onemocnění projevuje bolestmi při pohlavním styku, bolestmi při vyprazdňování a močení nebo silnou a nepravidelnou menstruací, a také potížemi s otěhotněním.

Vědci objevili dílo v městské hudební knihovně při sestavování nejnovějšího vydání Köchelova katalogu, který je definitivním archivem Mozartových hudebních děl. Podle knihovny skladba pochází z poloviny až konce 60. let 18. století a skládá se ze sedmi miniaturních částí pro smyčcové trio v délce asi 12 minut. Píšou o tom německá média i britský Guardian.

Mozart se přitom narodil v roce 1756, ale jako zázračné dítě pod vedením svého otce začal komponovat již ve velmi raném věku. Nově objevený rukopis nenapsal sám, pravděpodobně se jedná o kopii pořízenou kolem roku 1780, uvedli badatelé.

Podle lipských knihoven je dílo v katalogu označeno jako Ganz kleine Nachtmusik. Rukopis je tvořen tmavě hnědým inkoustem na středně bílém ručním papíře a jednotlivé části jsou jednotlivě svázány. V Köchelově katalogu je skladba popsána jako „dochovaná v jediném prameni a dílo nejspíš vzniklo před Mozartovou první cestou do Itálie“.

Skladba zazněla v podání smyčcového tria při čtvrtečním odhalení nového Köchelova katalogu v rakouském Salcburku a už má například i svoji stránku na Wikipedii.

Objekty, které se na krátkou dobu dostanou do zajetí gravitační síly Země, se označují za miniměsíce. Tento asteroid, pojmenovaný 2024 PT5, pochází z pásu asteroidů Arjuna poblíž našeho Slunce, vzdáleného asi 150 milionů kilometrů. Bez profesionálního dalekohledu ho ale spaříte jen těžko. S délkou asi 10 metrů je miniměsíc příliš malý na to, aby ho lidské oko mohlo spatřit na obloze. Bude také poměrně daleko. V momentě, kdy se přiblíží nejvíc, bude podle amerického listu Washington Post od naší planety stále pětkrát dál než náš stálý Měsíc.

„K takovým případům musí docházet často. Jen je těžké je odhalit,“ řekl pro Washington Post Derek Richardson, profesor astronomie na Marylandské univerzitě. Ve vědeckých studiích byly zdokumentovány nejméně dvě další krátké události v letech 1991 a 2022.

Aby se objekt stal dočasně „zachyceným měsícem“, musí se k Zemi přiblížit velmi pomalu asi 3500 km/h. To není příliš časté, řekl Richardson, takže je třeba, aby těsně proletělo mnoho objektů, než se nějaký zachytí. Malé objekty gravitace zachytí snáz, ale jsou zase hůře pozorovatelné očima nebo dalekohledem.

Podle vědců, které cituje britský Guardian, se asteroidový mini měsíc v roce 2055 na oběžnou dráhu Země opět vrátí. Další těleso, o kterém víme, že se přiblíží Zemi, bude 13. dubna 2029 asteroid Apophis. Proletí necelých 20 000 km od našeho povrchu – blíže než některé naše družice na oběžné dráze Země. Lidé na východní polokouli ho budou moci spatřit i bez dalekohledu nebo teleskopu. Nepředpokládá se, že by asteroid Zemi zasáhl, ale vědci i tak vyšlou několik sond, které ho budou studovat.

Anglický písničkář se ženy zeptal, jestli by nechtěla něco zahrát, a ona ho požádala o píseň Tenerife Sea. Sheeran začal okamžitě hrát svou romantickou baladu z roku 2014, a běžkyně si tento výjimečný okamžik nahrála. Píše o tom server Today.

„Dnes jsem natáčel videoklip a pak jsem zahrál písničku na přání. Pokud někdo znáte tu běžkyni, dejte mi vědět, abychom mohli mít video z jejího úhlu pohledu – pro legraci,“ napsal Sheeran, který sdílel kratší verzi klipu na TikToku. Když Sheeran dohrál, zvedl palec a popřál své osamělé posluchačce hezký zbytek běhu. Žena mu zamávala a pokračovala dál.

Sheeranovi fanoušci v reakci na jeho video uvedli, že by pravděpodobně nebyli tak klidní jako běžkyně, kdyby byli na jejím místě. „Tohle miluju! Byla tak nenucená,“ podivovala se jedna z fanynek. Další fanoušek přiznal, že ho Sheeranovo video inspirovalo k tomu, aby se sám pustil do sportu. „Myslím, že musím začít běhat,“ napsal.

Filip Sobol s Davidem Stinglem se ve snaze zefektivnit zásobování zabývali možnostmi zlepšení současné infrastruktury center velkých měst, jejímž důsledkem je ekologická zátěž nebo snížená kvalita života obyvatel. Jako řešení se jim jeví metro, jehož rozsáhlou síť by šlo obohatit o zásobování.

Předávání ceny za projekt S-PLY|foto:UMPRUM

Zatímco hlavním účelem metra by i nadále byla osobní doprava, systém by volné kapacity využil na speciální přepravní boxy. Jako místo nákladu zboží dvojice studentů určila depo metra, kde by se naložilo do vyhrazeného prostoru v soupravách. Na vykládkovém místě v centru města by pak boxy vyzdvihla autonomní platforma. Aby proces nepřekážel cestujícím, plošina by putovala z povrchu výtahem umístěným na protilehlé straně nástupiště.

Platforma by zboží doručila přímo na místo určení. Tím by se snížila zátěž dopravní infrastruktury. Díky nezávislé nápravě by navíc byla snadno ovladatelná a mohla by jezdit oboustranně. Navržený systém by i vzhledem k potenciální rychlosti mohl nahradit kurýrní služby a výdejny zboží. Využíval by totiž dostupné technologie, a navíc by tím zlepšil jejich současný účel.

Projekt S-PLY zabývající se nezávislým zásobováním v dopravou přetížených metropolích|foto:UMPRUM

Projekt S-PLY Filipa Sobola a Davida Stingla vznikl jako klauzura v Ateliéru průmyslového designu UMPRUM v zimním semestru 2022/23 pod vedením prof. Ivana Dlabače a Vlastimila Bartase. „Rád bych zdůraznil, že řešení projektu S-PLY se jeví jako velice logické a získává podporu napříč odbornými soutěžemi po celém světě. Podpora podobných projektů je zcela zásadní, aby vzniklo nové nekonvenční řešení, které materiálně zaměřená společnost přehlíží,“ chválil projekt S-PLY Vlastimil Bartas. Dalším úspěchem projektu je také postup do 2. kola prestižní asijské soutěže Design Intelligence Award (DIA), které se účastní společnosti jako třeba automobilky NIO nebo MG.

Kosmické těleso objevil v listopadu roku 2000 japonský Národním institut polárního výzkumu. Následně bylo zjištěno, že úlomek byl vyvržen do vesmíru při dopadu asteroidu na povrch Marsu asi před 10 miliony let a na Zemi přistál před desítkami tisíc let. Podle popisu webu Japan News je meteorit velký asi jako ragbyový míč, široký 29 centimetrů, dlouhý 22 centimetrů a vysoký 16 centimetrů. Váží 13 kilogramů a v současnosti je uložen v Národním institutu polárního výzkumu, lidé ho tedy příští rok spatří úplně poprvé. Meteorit obsahuje minerály vzniklé za přítomnosti vody, což je důkazem, že na Marsu kdysi voda existovala.

Podle japonského ministra školství, kultury, sportu, vědy a technologie Masahita Moriyamy bude vystavení meteoritu skvělou příležitostí seznámit veřejnost s výzkumnou expedicí a aktivitami Národního institutu polárního výzkumu, napsal server Kyodo News. Vláda také zvažuje expozici vzorku písku z asteroidu Ryugu, který v roce 2020 nashromáždil japonský průzkumník asteroidů Hayabusa2.