Komplex v lesích i továrnách: Deerhunter míří mimo zajeté koleje předvídatelné retro kytarovky

Deerhunter
Deerhunter

Toxická nostalgie a tklivé pianové linky, to jsou leitmotivy aktuálního Komplexu. Jako host přišel hudební publicista Vojtěch Tkáč z časopisu Headliner, aby se s námi pozastavil nad aktuálními nahrávkami kapely Deerhunter a amerického producenta Jamese Blakea.

Atlantská kytarovka Deerhunter se svezla na kytarovém revivalu v nultých letech, ale vždycky trochu vyčnívala. Miláčci serveru Pitchfork si prošli několika fázemi a přestupní stanicí bylo album Fading Frontier z roku 2015, kde se od syrovějšího indie rocku posunuli blíž k něžnějším melodiím a popu. „Musím se přiznat, že ale vůbec nejraději jsem měl Coxovy sólové desky jako Atlas Sound,“ uprímně říká Vojta Tkáč z Headlineru. Dřívější nostalgie působila unaveně, ale na aktuálním albu Why Hasn’t Everything Already Disappeared? si s ní rafinovaně hrají a skládají z nostalgie bezmála situacionistické koláže. Mluví za to skladba Détournement, která svým názvem přímo odkazuje k technice francouzského uměleckého hnutí a zároveň zvukově připomíná výtahový vaporwave – a celkově je „vychýlená“ ze zajetých retro kolejí i celá deska. Jde o skvělou zprávu pro posluchače.

Deerhunter na nové desce mizí v další slepé uličce

Deerhunter

Jsou kapely pozvolného vývoje, který se táhne napříč celou jejich kariérou. Tak tomu bylo i u Bradforda Coxe až do páté řadovky Halcyon Digest, která shrnula veškeré snahy vyzáblého autora do psychedelicky podmanivé kolekce. Následující dvě desky pak byly přešlapováním v předsíni plné dveří. Které kroky povedou Američany do další fáze kariéry? Tuto otázku nezodpověděla ani novinka nazvaná Why Hasn’t Everything Already Disappeared?, která zkoumá další únikovou cestu.

Aktuální deska Deerhunter není přímočará kytarovka a jistě tomu pomáhá i produkce od zpěvačky Cate Le Bon nebo inspirace v post-punkových Pere Ubu. Zpěvák Bradford Cox říká v rozhovorech, že nejdobrodružnější hudbou dneška jsou pro něj reedice – s čímž se dá i nedá souhlasit. Každopádně Cox už nezpívá o svém těle, queer tématech a osobních věcech, ale v textech se vztahuje k širšímu společenskému měřítku. Zpívá o toxické nostalgii, která živí reakcionářskou politiku a podpůrce Trumpa, nebo se zastává dělnické třídy. „Byli v lesích a továrnách a dnes jsou v hrobech,“ zpívá v úvodním songu o údělu modrých límečků, kteří se nepropracovali ke svobodě, ale podle jeho slov tak akorát ke smrti. „Může v indie rocku vzniknout nadčasový song a deska?“ pokládá rétorickou otázku Vojta. Odpověď leží někde na desce Why Hasn’t Everything Already Disappeared? a narazíte na ni i v aktuálním Komplexu.

Na Assume Form je James Blake podle Vojty v nejlepší kondici i životní fázi. Jde o nejpřístupnější a možná nejlepší desku, jakou Blake během své mainstreamové kariéry natočil. Co si myslí Jirka s Milošem? Pusťte si celý pořad.

Playlist:
Malibu Ken - Tuesday (Rhymesayers Entertainment, 2019)
Deerhunter - What happens to people (4AD, 2019)
Deerhunter - Element (4AD, 2019)
Deerhunter - ‘Détournement’ (4AD, 2019)
James Blake - Mile High feat. Metroboomin´ & Travis Scott (Polydor, 2019)
James Blake - Into the red (Polydor, 2019)
James Blake - I´ll come too (Polydor, 2019)