Konec světa je jen začátek. Motorkáři o výpravě do dálněvýchodního Magadanu

Vojtěch chtěl jet původně sám, aby přemýšlel sám nad sebou. „Ale potřeboval jsem někoho, kdo bude umět uvařit, protože já bych jinak umřel hlady,“ směje se. „Nevím teda, jestli jsem vařil dobře, ale vařil jsem každopádně hodně,“ doplňuje Jan Zajíček. Během čtyřměsíční výpravy na Magadan se několikrát z provozních důvodů rozdělili, ale jinak v naprosté shodě absolvovali cestu, o které Jan Zajíček zpětně říká: „Zcvoknul bych se, kdybych do Magadanu s Vojtou nejel a dozvěděl se potom, o co všechno jsem přišel…“

27 fotografií

Zlatí, nápomocní lidé Východu

Vojtěch Tůma pro změnu tvrdí, že v Česku a zvlášť v Praze jsou k sobě lidé neteční. „Začínalo to už na Balkáně, ale zvlášť Asie a Rusko nám ukázalo, že se lidi spolu ještě baví a zajímají se o sebe. Čím míň toho měli, tím víc se s námi byli ochotní rozdělit. Mám teď lidem co vracet. A inspiruje mě to k dalšímu cestování.“ O některých konkrétních místech a lidských setkáních vypráví oba motorkáři v rozhovoru pro cestovatelskou a outdoorovou Casablanku.

Jan Zajíček a Vojtěch Tůma jeli na motorkách do ruského Magadanu|foto: archiv Jana Zajíčka a Vojtěcha Tůmy

Nic tady není, tak proč sem jezdíte???

Dvojice jela přes Balkán, Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán a Rusko do Střední Asie (s odbočkou do Mongolska) a Ruska a pak zpět. „Bylo to strašně daleko,“ usmívá se Vojtěch Tůma. „Magadan samotný je obyčejné město, něco jako Hradec Králové,“ vtipkují oba motorkáři. Všichni se divili, proč tam jedeme, vždyť tam nic není. I na místě se nás všichni ptali, proč sem my Evropané jezdíme. „Řekněte tam u vás, že tady nic není! Ať sem nikdo nejezdí.“ Jan Zajíček a Vojtěch Tůma odpovídali, že Magadan je konec světa, proto se sem vypravili, ale místní lidé na to namítali, že Magadan není žádný konec světa, to přece začátek…