Konopí není nebezpečná droga, má prokazatelné léčebné účinky, říká Světová zdravotnická organizace

Konopí

Poprvé v historii navrhuje Světová zdravotnická organizace (WHO) snížit u konopí jeho stupeň nebezpečnosti, látka má podle ní nezpochybnitelný přínos při léčbě některých nemocí. Doporučení WHO projedná Organizace spojených národů v březnu.

Konopí je v současné době v tabulkách WHO klasifikováno jako omamná látka stupně IV. V této kategorii se mimo jiné nachází třeba i heroin a jde o nejpřísněji sledovanou a kontrolovanou kategorii drog. Odborná komise WHO pro závislost na drogách teď navrhuje tuto škálu přehodnotit a konopí označit stupněm I, kam patří látky s terapeutickým nebo jinak léčebným potenciálem. Odborníci navíc chtějí, aby konopné produkty, které neobsahují psychoaktivní THC, jako je třeba olej, byly z kontrol vyjmuty úplně.
V listopadu se komise WHO sešla nad přezkoumáním konopných látek, a to vůbec poprvé od roku 1961, kdy bylo konopí jako droga s rizikem vzniku těžké závislosti zařazeno na seznam čtvrtého stupně. Výsledkem nynějšího jednání bylo doporučení pro Organizaci spojených národů, aby konopí přesunula z kategorie IV do kategorie I s tím, že „Světová zdravotnická organizace si je vědoma rizik a zdravotních hrozeb, které užívání konopí má, ale zároveň nepochybuje o jeho potenciálu při využití v medicíně nebo terapii“, jak uvedla WHO ve zdůvodnění. V něm taky doporučila, aby byla mezinárodní kontrola nad užíváním a pěstováním konopí „racionálnější“ a zbytečně nekomplikovala jeho využití v medicíně a farmaceutickém průmyslu.
Vzhledem k novým poznatkům, které přinesly studie a výzkum, se změna postoje WHO ke konopí očekává už dlouho. Užívání konopí pro lékařské účely je v současné době legální například v Kanadě, některých částech USA, Německu, Dánsku, Finsku, Izraeli nebo od dubna 2013 i v Česku. Studie prokázaly jeho přínos při léčbě chronické bolesti, epilepsie, depresí a psychózy nebo léčbě nevolnosti spojené s chemoterapií. Doporučení WHO projedná Organizace spojených národů v březnu. Zprávu přinesl web IFLScience!

Přečtěte si taky Většina zdravotních přínosů marihuany je neprůkazná, zjistila rozsáhlá studie nebo Obsah THC v marihuaně a hašiši se za posledních jedenáct let zdvojnásobil, tvrdí studie.

Spustit audio
  • Nicolas Cage si možná zahraje sám sebe. Zaplete se s drogovým bossem

    18. listopad 2019
    Nicolas Cage

    Americký herec Nicolas Cage strávil poslední roky natáčením nízkonákladových bijáků. Objevoval se v plytkých thrillerech i zajímavých netradičních snímcích, občas i během jednoho roku. Naposledy si zahrál ve velkém filmu roku 2011, kdy spatřil světlo světa Ghost Rider: Spirit of Vengeance. Teď by se ale mohl Cage vrátit ve velkém stylu – coby hvězda filmu, v němž by hrál sám sebe.

    Jak exkluzivně píše web amerického časopisu The Hollywood Reporter, práva na film nazvaný The Unbearable Weight of Massive Talent pravděpodobně získá firma Lionsgate. Pokud se všem stranám podaří dohodnout, Cage by si tak skutečně zahrál sám sebe. Hlavní postava se ve scénáři snaží získat roli v novém filmu Quentina Tarantina, zároveň však také musí řešit vztah ke své dospívající dceři. Chybět nebudou ani promluvy k egoistické verzi sebe sama z devadesátých let, která mu vyčítá, že už není hvězdou a točí příliš mnoho braků. Cage je rovněž ve scénáři donucen kvůli dluhům přijmout nabídku mexického miliardáře, aby se zúčastnil jeho narozeninové oslavy, během níž se roztočí kolotoč pořádných problémů s narkomafií. Snímek by měl obsahovat i narážky na hercovy předešlé filmy. Podle informací webu britského deníku The Independent zatím pro roli Nicolase Cage není zvažován žádný jiný herec než právě sám Nicolas Cage.

    Přečtěte si také Nicolas Cage a metalová mystika. Psychedelický horor Mandy je filmový trip osmdesátkovou popkulturou.

  • Uniklé dokumenty popisují, jak Čína postupuje vůči Ujgurům. Jsou na školení, tvrdí dětem uvězněných

    18. listopad 2019
    Ujgur na nedělním trhu v Kašgaru, největším městě západní části čínské autonomní oblasti Sin-ťiang

    Na veřejnost uniklo více než čtyři sta stran interních dokumentů, které nabízejí bezprecedentní vhled do politiky čínské totalitní vlády. Konkrétně se jedná o dokumenty věnující se etnické ujgurské minoritě. Právě proti ní čínské úřady v posledních letech velmi tvrdě postupují.

    Jak píše web amerického deníku The New York Times ve svém interaktivně zpracovaném článku s kopiemi jednotlivých dokumentů, texty se věnují tomu, jak mají úřady reagovat na dotazy studentů, kteří se vrací na prázdniny do svých domovů. Zmateným školákům totiž mezitím, co nebyli doma, zmizeli příbuzní, známí, či přímo rodiče a sourozenci. Zveřejněné dokumenty měly pomoct tamním úředníkům, kteří musí čelit otázkám ohledně toho, kde tito lidé jsou. „Jsou na školení organizovaném vládou,“ zněla oficiální odpověď. Pokud se studenti ptali i nadále, mělo jim být řečeno, že jejich blízcí sice nejsou kriminálníci, ale stejně nesmí tato školicí střediska opustit. Navíc byli upozorňováni, že jejich chování pozitivně, či negativně ovlivní délku „školení“ blízkých. „Jsme si jisti, že je podpoříte. Děláte to pro jejich i své osobní dobro,“ měli jim úředníci podle manuálu klást na srdce.

    Tato direktiva je součástí 403stránkového úniku informací z nitra Komunistické strany Číny, kde jsou popsána opatření proti Ujgurům, Kazachům a dalším menšinám z ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Čínská vláda se k převýchovným táborům či omezování práv Ujgurů odhodlala poté, co v roce 2014 zemřelo 31 lidí při útoku ujgurských teroristů. Opatření se ale nevztahuje pouze na radikály, nýbrž na celou minoritní populaci. The New York Times se k dokumentům dostaly skrze čínského politika, jenž chtěl zůstat v anonymitě. Zároveň prohlásil, že si přeje, aby dokumenty napomohly tomu, že se vedení strany včetně prezidenta Si nebude moct vyvinit z odpovědnosti za detenční tábory.

  • Japonská města i vesnice bojují s úbytkem obyvatel. Některé sázejí na turismus, další na expaty

    18. listopad 2019
    Seniorky v Japonsku

    Město Kanna-mači v japonské centrální prefektuře Gunma vypadá na první pohled idylicky. Blíží se však jeho zkáza. Je totiž mezi obcemi, které výrazně ohrožuje japonská klesající demografická křivka. Fenoménu se říká shoushikoureika – kombinuje efekty stárnoucí populace, slabou porodnost a rostoucí poptávku po sociálních službách.

    Jak píše americký server CityLab, Japonsko má do roku 2065 ztratit třetinu svého obyvatelstva a dostat se na hranici 88 milionů lidí. Před dvěma lety se narodilo méně než jeden milion dětí a tento rekord byl vloni překonán. V roce 2016 se japonská populace snížila o 330 786 lidí, k úbytku došlo už posedmé v řadě za sebou. Vloni ubylo dokonce už 449 000 obyvatel. Pokud tedy tento trend bude pokračovat, okolo roku 2040 by 869 obcí mohlo úplně vymřít. Znamenalo by to, že by z Japonska zmizela téměř polovina všech měst a vesnic.

    Už teď je však na stovkách měst a vesniček známých jako genkai šúraku (malé vesnice) možné pozorovat, co přinese budoucnost. Podle webu amerického magazínu Forbes jsou tamějšími usedlíky především senioři. Takovou obcí je například vesnice Šionohara v prefektuře Fukušima s 95 obyvateli, problém se však týká i některých tokijských předměstí. Samosprávy se ale nechtějí vzdát. Město Kanna bojuje s úbytkem obyvatel třeba turismem a také zcela japonskou záležitostí – silnicí, která při jízdě skrze pneumatiky vyhrává lidovou píseň Koinobori. Další město nabízí jiný recept. V Izumu lákají Brazilce s japonskými kořeny zpátky do země svých předků. Radnice je v tom natolik úspěšná, že začala nabízet své služby i v portugalštině.

  • Rušný městský život nachází svůj protijed v přírodních bazénech a koupalištích

    15. listopad 2019
    bazén

    Obyvatelé velkých měst po celém světě opouštějí kryté, zářivě osvětlené, vyhřívané a chemicky precizně vyčištěné bazény a svoje ranní tempa raději absolvují v přírodních bazénech a koupalištích, kde chladnou vodu čistí štěrk, písek nebo rostliny.

    Například v září byl v kanadském Edmontonu v prostoru bývalých lázní otevřen bazén, kde vodu čistí rozsáhlým filtračním štěrkovým systémem, metropole Minneapolis i Göteborg mají svoje městské přírodní bazény už od roku 2015, v britském Bathu se roce 2021 znovuotevřou dvě stě let staré gruzínské lázně Cleveland Pools, jejichž bazény napájí řeka Avon. Lázně by zároveň měly mít vůbec první vyhřívané nechemicky ošetřované bazény. „Je to věc kultury, lidé víc vyhledávají produkty a řešení, která jsou přirozená a blízká přírodě,“ řekl deníku Guardian Tim Evans, který bazény s přírodním čištěním vyvíjí. Jeho firma teď hledá nejlepší technické řešení pro vyhřívaný veřejný bazén uprostřed řeky Temže, který by měl být v Londýně, a podobný projekt chystá i New York na řece East River. Z hlediska zdraví lidí nicméně chlor, kterým se veřejné bazény i pitná voda celá století čistí, stále vítězí. Studie vědců z Barcelony z roku 2013 uvádí, že ve třech ze čtyř přírodních bazénů v Katalánsku byly překročeny povolené limity pro bakterie E. coli a fekálie. Další nevýhodou je kapacita přírodních bazénů ve městech, není je totiž možné využívat tak intenzivně jako ty chemicky ošetřované.

  • Českou cenu za architekturu dostala školka jako ze sna

    15. listopad 2019
    Mateřská škola Nová Ruda (Petr Stolín Architekt s.r.o.)

    Hlavními vítězi soutěže Česká cena za architekturu 2019 se stali Petr Stolín a Alena Mičeková. Podle jejich návrhu vznikla v Nové Rudě na okraji Liberce školka, která díky vrstvení průsvitných fasád vypadá jako ze sna.

    Neobvyklou stavbu zakrytou závojem ze sklolaminátu porota ocenila kvůli „jednoduchosti a komplexnímu prostorovému zážitku“, budova je podle ní „překvapivá, záhadná a zároveň současná“. Ve finále čtvrtého ročníku přehlídky České komory architektů kromě vítězné školky soutěžilo dalších pět návrhů z celkem 186 děl dokončených v posledních pěti letech. Ocenění za výjimečný počin dostalo Centrum současného umění DOX v Praze za přínos pro architekturu a výtvarné umění. Porota taky ocenila rekonstrukci hospody v Máslovicích. Všechna oceněná díla Česká komora architektů vystaví od 12. do 22. prosince v Centru architektury a městského plánování v Praze.

  • Nizozemská loď zachytává plastový odpad v řekách, nasbírá až sto tun plastu denně

    15. listopad 2019
    Interceptor na řece Klang v Kuala Lumpuru

    Nizozemský startup The Ocean Cleanup přišel s technickou vychytávkou zvanou Interceptor. Jde o kontejnerovou loď, která se nesoustředí na hladiny moří, ale zachytává plastový odpad na řekách ústících do moří.

    Jak píše web Dezeen, který se zaměřuje na architekturu a design, právě řeky ve velkém množství odpad do moře přivádějí. „Abychom skutečně zbavili oceány plastů, musíme se nejen zbavit znečištění na jejich hladině, ale musíme zabránit tomu, aby do oceánů přibývaly další plasty,“ řekl serveru zakladatel iniciativy Boyan Slat. Jeho kolegové z Ocean Cleanup prý potvrdili teorii, že za přímým znečištěním oceánů stojí jen několik málo řek, které z pevniny odnáší odpad do moře. Podle jejich výpočtů je pouhé jedno procento řek odpovědné za 80 % znečištění moří. Jedna tisícovka řek přináší do oceánů ročně až 2,7 milionu tun plastových odpadů, zbylých 30 000 řek dodává jen něco kolem 300 000 tun. Odborníci z Ocean Cleanup vytvořili interaktivní mapu, ze které mimo jiné vyplývá, že největší řeky-znečišťovatele najdeme v Asii, na severu a západě Afriky a v zemích střední Ameriky. Interceptor je zajímavý tím, že na rozdíl od norných stěn v oceánech nespoléhá na nevypočitatelné mořské proudy, ale těží z jednosměrného proudění řek. Funguje na solární pohon a na průměrně líně tekoucí řece dokáže zachytit 50 až 100 tun odpadu za den. Jen pro porovnání, nejlepší výsledek oceánské bariéry zatím je dva tisíce kilogramů odpadů sesbíraných za 2 měsíce.

  • Částice ze znečištěného ovzduší mohou napadat a ovlivnit mozek, zjistila vůbec poprvé studie

    15. listopad 2019
    Podle nové studie je souvztažnost mezi ultrajemnými nanočásticemi v ovzduší a rakovinou mozku překvapivě stabilní

    Ultrajemné částice rozptýlené v ovzduší, které vznikají třeba při spalování paliv v dopravě, vytápění nebo průmyslové výrobě, mohou mít vliv na fungování lidského mozku. Už dřívější studie ukázaly, že se do něj tyto malé částice mohou dostat a že mohou přenášet karcinogenní chemikálie. Nejnovější výzkum z kanadského prostředí teď našel souvislost mezi znečištěním v místě, kde se člověk pohybuje, a vyšším rizikem, že člověk rakovinou mozku onemocní.

    Studie zveřejněná v časopise Epidemiology analyzovala zdravotnickou dokumentaci a hodnoty znečištění, kterým bylo vystaveno 1,9 milionu Kanaďanů v Montrealu a Torontu mezi lety 1991 a 2016. Zároveň brali autoři studie v potaz faktory jako příjem, kouření, obezitu nebo to, zda se lidé stěhovali. Výzkumníci zjistili, že u člověka, který žije v prostředí, kde je roční nárůst znečištění v hodnotě 10 000 nanočástic na centimetr krychlový (což je rozdíl mezi klidnější a rušnější městskou ulicí), se riziko rakoviny mozku zvyšuje o 10 %. V Kanadě se v letech, která výzkum zkoumal, pohybovala v hodnotách mezi 6 000 a 97 000 nanočásticemi na centimetr krychlový.

    „Myslím, že to (Montreal a Toronto, pozn. redakce) jsou typická větší města. Nepředpokládám, že by nanočástice byly někde jinde méně škodlivé. Takže když znásobíte malá rizika mnoha lidmi, najednou to může být mnoho případů. Tím spíš, když víme, že tento typ nádoru je často smrtelný,“ říká Scott Weichenthal z kanadské McGillovy University, který studii vedl. Dodal, že souvztažnost mezi nanočásticemi a rakovinou mozku byla podle něj překvapivě stabilní. Zároveň ale podotýká, že jde o první studii tohoto typu a je potřeba, aby ji zopakovali i další vědci. Dřívější výzkumy věnující se podobnému tématu však již něco podobného naznačovaly.

    Profesorka Barbara Maher z anglické Lancaster University serveru Guardian řekla, že u nanočástic bohatých na železo, které vznikají právě v dopravě, existuje větší pravděpodobnost, že jsou karcinogenní, a mohly by tím pádem způsobovat rakovinu mozku. Dodala, že tyto nanočástice nejsou regulované a jejich přítomnost ve vzduchu je sledována jen zřídka.

  • Nové pokračování Mad Maxe potvrzeno! Mluví se rovnou o dalších dvou dílech

    14. listopad 2019
    Režisér George Miller na premiéře filmu Fury Road

    V rozhovoru pro IndieWire mluví autor celé série, čtyřiasedmdesátiletý George Miller převážně o tom, jak náročné pro něj bylo sehnat finance a natočit nejen prvního Mad Maxe, ale taky poslední díl Fury Road (Zuřivá cesta). Ke konci rozhovoru se pak rozpovídal o svých aktuálních pracovních závazcích a posléze potvrdil, že v tuhle chvíli pracuje na dalších dvou dílech série Mad Max.

    „Pracuji na dvou příbězích, v obou je Mad Max. Chci taky pořádně odvyprávět příběh Furiosy. Teď pořád řešíme, jak se domluvit s Warnery, ale připadá mi víc než jasné, že se oba filmy natočí,“ řekl Miller. V tuhle chvíli tedy ještě konkrétní datum natáčení potvrzené není. Miller ale v rozhovoru působí odhodlaně na obou filmech dál pracovat, i kdyby to mělo znamenat dalších deset let čekání, jako tomu bylo u posledního dílu Fury Road. Zmínil se taky o tom, jaké postavy by se do budoucna mohly dočkat vlastních sólo filmů.



    „Dokázal bych odvyprávět příběh úplně všech našich filmových postav. Mohl bych dokonce zfilmovat příběh kytaristy z posledního dílu. Popsat divákům, odkud se jeho kytara vzala. Kdo ji vyrobil. A kde. A jak on, slepý hudebník, který dokáže mluvit jen skrz svůj nástroj, přežil celou apokalypsu. A co zapříčinilo, že se přidal k Immortanově armádě. V hlavě mám ještě spoustu dalších zatím neodvyprávěných dějů. Všechno musí mít svou backstory,“ popisuje plány Miller.

    Otázkou je, jestli se mu peníze na financování filmu opravdu podaří sehnat. Poslední díl Mad Maxe sice v kinech nepropadl, ale celé jeho natáčení bylo náročné a problematické a nedá se říct, že by to byl zrovna megahit. U Warner Brothers se teď snaží soustředit jen na projekty, u kterých je jejich výdělečnost zaručená. Pokud Miller nepřijde s nějakým nápadem, který by Warnery přesvědčil o tom, že na film dorazí celé davy, může se příprava dalšího dílu ještě o dost protáhnout.

  • Míra sebevražd se u leseb i gayů v Dánsku a Švédsku po legalizaci manželství výrazně snížila

    14. listopad 2019
    Homosexuálové, gay, lgbt, muži, svatba

    Počet sebevražd u homosexuálů, kteří se rozhodli uzavřít stejnopohlavní manželství, klesl v Dánsku a Švédsku o 46 % oproti období, kdy sňatky ještě nebyly legální. Uvádí to nová studie, která porovnávala data za období 1989 až 2002 s těmi z let 2003 až 2016. V případě heterosexuálních párů se jednalo o 28% snížení.

    Ve Švédsku je stejnopohlavní manželství legální od května 2009, v Dánsku pak od poloviny června 2012. Na studii zveřejněné v odborném časopise Journal of Epidemiology and Community Health se podíleli badatelé z dánského Institutu prevence sebevražd a Stockholmské univerzity. Zjistili, že míra sebevražd je stále vyšší u lidí z LGBT+ komunity, tedy i u těch, kteří vstoupili do stejnopohlavního manželství, než u heterosexuálů. Čísla ale zároveň podle vědců ukazují, že se počet sebevražd u homosexuálů v posledních letech snižuje. „Být vdaná nebo ženatý je ochrana proti myšlenkám na sebevraždu. Legalizace stejnopohlavního manželství a další podpůrná legislativní opatření mohou skutečně pomoct odstraňovat stigma týkající se sexuálních menšin,“ cituje server The Local Annette Erlangsen, která studii vedla.

    „Je samozřejmě pozitivní, že je míra sebevražd v porovnání s koncem minulého století téměř poloviční. Stále ale zůstává na znepokojivé úrovni. Tím spíš, pokud si uvědomíme, že může být ještě vyšší u lidí, kteří nejsou sezdaní,“ říká Erlangsen. V závěru studie autoři dodávají, že pro to, aby se popsalo obecné ohrožení sexuálních menšin sebevraždami a případná ochrana, je potřeba provést další výzkumy.