Kouzlo House of Cards se ztratilo v mechanických machinacích
Když před čtyřmi lety Netflix vydal první sezónu House of Cards, seriál vyvolal senzaci. Remake britské minisérie z počátku 90. let, ošperkovaný Kevinem Spaceym v padnoucí hlavní roli machiavelistického Franka Underwooda, v mnohém zdánlivě přesně vystihoval cynismus tehdejšího Washingtonu. Od té doby se ale jak tam, tak v seriálu mnohé změnilo. Po minulé sezóně odešel původní showrunner Beau Willimon a Bílý dům mezitím ovládl cirkus Trump. House of Cards teď už spíš vystihuje jen cynismus svých tvůrců.
Seriál se od počátků pohybuje na hranici uvěřitelnosti. V dřívějších sezónách to ale nebyl zas takový problém. To, že kongresman vlastnoručně zabije nepohodlnou novinářku, ještě člověk v paranoidním dramatu z Washingtonu nějak skousne. S plánem America Works ze třetí sezóny, který při bližším přezkoumání vůbec nedává smysl, už je to horší. Ale řekněme, že House of Cards se snaží být seriálem spíše o intrikách než politice jako takové.
Po několika sezonách ale začal být čím dál zjevnější problém přítomný od samého začátku. Frank a Claire Underwoodovi nikdy neměli žádnou ideologii. Dokud stoupali k moci, umocňoval tento nedostatek jejich cynismus. Od momentu, kdy společně stanuli v Bílém domě, ale spíše podtrhuje vyprázdněnost a bezradnost seriálu. Tvůrci se tuto slabinu snažili kompenzovat bezhlavým vršením dalších underwoodovských intrik, až se v páté sezóně dostali definitivně za hranu radosti, kterou dříve v divákovi vyvolávalo naplňování pečlivě narýsovaných ďábelských plánů. Machinace jsou najednou příliš mechanické, čím dál více předvídatelné a přepjaté.
V nové sezóně House of Cards se konají prezidentské volby a politici si s názorem voličstva manipulují takřka, jak se jim zlíbí. Skutečná Amerika ale naopak za poslední rok zažila voličskou revoltu, ztělesněnou Donaldem Trumpem. Seriál nebyl schopný zareagovat na měnící se klima americké politiky a rozchodem s realitou se stal ještě více chladným a cynicky zavádějícím.
Typický underwoodovský element, bourání „čtvrté stěny“ při promluvách Franka k publiku, které oslovuje pohledem přímo do kamery, byl tvůrci převzat z původní britské verze. Jak v ní, tak v předchozích sériích amerického remaku většinou Underwoodovy promluvy fungovaly jako chytrá hra s očekáváním, případně naprosto otevřená manipulace diváka. V nejnovější sezóně však působí skoro všechny spíše vypočítavě, až pornograficky – „dáme vám to, co máte rádi“. Jako kdyby se tvůrci snažili především vytvořit momenty, ze kterých pak diváci udělají nejvíc gifů a budou je tweetovat.
Z páté sezóny House of Cards čiší i tendence tvůrců naťukávat různá témata, jako kdyby si je chtěli jen odškrtnout na pomyslném seznamu, jejich smysl pro budování příběhu je minimálně druhotný. Momenty, ve kterých se seriál snaží přiblížit realitě, působí buďto nepřirozeně detailně (jako například většina dějové linky s válkou v Sýrii), nebo zcela nerealisticky a absurdně (pasáže o „hacknutí voleb“ a Rusku). To vše umocňuje v divákovi podivnou disonanci mezi tím, kolik se toho na obrazovce odehrálo, aniž by se vlastně cokoliv stalo.
Kevin Spacey a Robin Wright se přitom v médiích chválí za to, jak se jim podařilo odhadnout dobu Trumpa. „Trump nám vzal všechny naše nápady,“ říká Wright v rozhovoru pro Variety. Tvůrci ale do páté sezóny nacpali tolik prvků, až je těžké si představit, že by se něco podobného nestalo. Konec sezóny přináší jedno z nepřekvapivých překvapení seriálu a znovu aktivuje pnutí mezi dvěma hlavními postavami, na které už tvůrci několikrát spoléhali. Showrunnerka Melissa James Gibson prozradila, že letošní finále má fungovat jako závěr páté sezóny i případně celého seriálu – Netflix totiž zatím šestou sezónu nepotvrdil. Možná by bylo nejlepší, kdyby to tak zůstalo.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
