Kozí šílenství: 200 koz prorazilo plot a prohánělo se kalifornskou čtvrtí

Každý rok se vyrobí přibližné 300 milionů tenisových míčků. Téměř všechny skončí na skládkách, kde se rozkládají víc než 400 let. Jen na US Open se jich ročně vyhodí něco přes 70 000, Wimbledon je na tom podobně (s 55 000 míčky). Podle designérky Wittock má jeden míček životní cyklus zhruba devět zápasů. A tak se rozhodla ho o nějakou dobu prodloužit.

Z použitých tenisových míčků vyrábí elegantní modernistická lehátka na míru. Jednu takovou ji trvá vyrobit zhruba tři až čtyři týdny a využije na to zhruba 500 tenisových míčků. Každý míček ručně vyřezává a i barvy vybírá speciálně podle domu klienta. Hotový výrobek pak prodává za bezmála 66 000 korun.

„K výrobě jednoho tenisového míčku je zapotřebí asi 24 různých výrobních kroků, což celé zabere asi pět dní. A pak má tak krátkou životnost,“ řekla Wittock pro CNN ve videohovoru z Bruselu. „Tenisovými míčky jsem se zabývala, protože jsem sám hrála tenis, takže vím, že je tam spousta odpadu.“

Dnes získává všechny své materiály prostřednictvím darů od tenisových klubů. Nejprve to byly malé sbírky – někdy se jednalo jen o 10 odhozených míčků – ale rychle se rozrostly. Teď Wittock spolupracuje s Valonskou federací v Bruselu, která jí nabídla svoje veškeré zásoby – asi 100 000 kusů. To designérce vystačí na několik měsíců.

Žena našla kámen o váze 3 a půl kilogramu v korytě potoka ve vesnici Colti na jihovýchodě Rumunska. Po desetiletí ho používala jako obyčejnou zarážku do dveří, aniž by si kdokoli uvědomil jeho hodnotu. Paradoxní je, že ani zloději, kteří se do domu vloupali, si ničeho nevšimli. Odnesli si tehdy jen několik zlatých šperků, potvrdil novinářům Daniel Costache, ředitel Provinčního muzea v rumunském Buzau, kde je předmět v současné době uložen. O nečekaném nálezu informuje El País a The Times of India.

Rumunské úřady nejprve předaly valoun odborníkům z Historického muzea v polském Krakově, které má oddělení věnované studiu polodrahokamů. Polští odborníci okamžitě potvrdili pravost jantarového kamene. „Jeho objev představuje velký význam jak na vědecké, tak na muzejní úrovni,“ vysvětluje Costache, podle něhož je jeho hodnota nevyčíslitelná. Odborník tvrdí, že jde o jeden z největších kusů na světě a vůbec největší svého druhu.

Rumunsko patří k zemím s nejvýznamnějšími nalezišti jantaru a okres Buzau je jednou z oblastí, kde se tento polodrahokam hojně vyskytuje. V oblasti se nachází přírodní rezervace, kde byly nalezeny různé jantarové valouny, které mají značnou hodnotu jak z hlediska kvality, tak i díky více než 160 odstínům převážně tmavých barev, od červené po černou. Některé z nich obsahují mimo jiné bohaté fosilní pozůstatky prehistorických živočichů.

Fugu se v Japonsku často podává v luxusních restauracích v podobě sašimi, tedy tenkých plátků syrového masa. Zkušení kuchaři tak musí zvládnout bezpečně připravit jídlo z ryb, jejichž vnitřnosti obsahují prudce jedovatý tetrodotoxin. Ten je mnohonásobně silnější než kyanid. Proto je profesionální příprava jídla ze čtverzubců rodu takifugu klíčová. 

K profesionálům teď patří také desetiletá Japonka Karin Tabira, která letos v létě úspěšně složila zkoušku z porcování a kuchání ryby fugu. Nedávno využila své nové dovednosti a guvernérovi jižního regionu Kumamoto, kde žije, naservírovala talíř plátků fugu sashimi tenkých jako papír. „Byla jsem šťastná, když guvernér řekl ‚oishi‘, což v japonštině znamená lahodné,“ svěřila se Karin. Informují o tom South China Morning Post a také CBS News.

Dívka byla mezi 60 lidmi, většinou profesionálními kuchaři, kterým se letos v létě v prefektuře Jamaguči podařilo zkoušku úspěšně složit. O certifikát se původně ucházelo 93 zájemců. S podporou společnosti Fukunari, která se ve městě Kumamoto zabývá chovem a prodejem těchto smrtelně jedovatých ryb, se Karin na zkoušku připravovala asi šest měsíců. K prořezávání tvrdých kostí fugu používala kladivo a „musela stát na plošině, aby dosáhla na kuchyňskou linku“, řekl jednatel společnosti Fukunari Yuki Hirao. „Dokonce i naši dospělí zaměstnanci mohou v testu selhat. Aby test napoprvé zvládlo desetileté dítě, to je úžasné,“ dodal.

Říká se tomu „hanxiety“. Jde o kombinaci kocoviny a nepříjemné úzkosti po požití většího množství alkoholu. Ačkoli každý alkohol umí následující den spáchat méně či více škody, podle odborníků na duševní zdraví je pravděpodobné, že některé alkoholové nápoje pocit úzkosti přivodí více než jiné, píše LADbible.

Lisa Gunn, vedoucí prevence duševního zdraví ve společnosti Nuffield Health, pro server HuffPost UK uvedla, kterým alkoholickým nápojům se vyhnout. „Alkohol je depresivní látka, která může zpočátku působit uklidňujícím dojmem. Když tento účinek odezní, obvykle se dostaví zpětný efekt, kdy se zvýší hladina úzkosti. To je částečně způsobeno tím, že alkohol narušuje rovnováhu neurotransmiterů a chemických poslů v mozku,“ vysvětlil s tím, že obzvláště těžce mohou být zasaženi ti, kteří již sklony k úzkostem mají nebo jimi v současné době trpí.

Obecně platí, že čím vyšší je procento alkoholu, tím prudší jsou účinky. Lihoviny způsobují intenzivní zvýšení hladiny alkoholu v krvi, což může vést k výraznějšímu návalu úzkosti, jakmile jejich prvotní účinky odezní. Koktejly kombinují lihoviny s cukrem, což podle Lisy může rovněž zvýšit úzkost tím, že hladina cukru v krvi v průběhu noci stoupá a klesá.

Na vrcholu seznamu „nejhoršího alkoholu“ je i červené víno, v němž se vyskytují i látky tyramin (spouštěč záchvatů migrény) a histamin (zapojený třeba do centrálního nervového systému a trávení), které mohou vyvolat úzkost. Existují pochopitelně i druhy alkoholu, které nemají tendence tyto stavy vyvolávat. Mezi nimi je například pivo. Po požití piva s nízkým obsahem alkoholu je riziko duševní nepohody nízké. Vždy je ale u požívání alkoholu zásadní, v jaké míře jej člověk konzumuje. Více v tomto případě opravdu způsobuje více.

Mnoho lidí si myslí, že aportování je primárně psí záležitost a zábava, ale i kočky se rády zapojí. Navzdory jejich velmi odlišnému stylu lovu a hry se zdá, že aportování kombinuje prvky dravého a sociálního chování u obou druhů. Ačkoli se aportování zdá být podobné přirozenému loveckému chování psů a koček, podle vědců souvisí spíše s hrou než s dravostí. Právě se hrou souviselo aportování více u koček, u psů zase s celkovým výcvikem.

Studie zveřejněna v časopise PLOS One se dotazovala tisíců majitelů psů a koček na pravidelnost tohoto rysu u jejich domácích mazlíčků. Více než 40 % z 8 000 majitelů koček v průzkumu uvedlo, že jejich kočka někdy, často nebo vždy aportuje odhozené hračky, což je výrazně vyšší číslo než předchozí odhady. Aportování bylo častější u geneticky odlišných plemen koček, jako jsou kočky barmské, siamské a tonkinské, píše server Independent. Aktivnější a hravější kočky nebo ty, které nejsou venkovní, k aportování tíhly více.

Výzkumníci dále zjistili, že se této aktivitě častěji oddávají kocouři a mladší kočky. Většina koček (94,4 %), které aportovaly, se tak navíc chovala spontánně, bez jakéhokoli výcviku. Vědci jsou tímto chováním překvapeni, protože na rozdíl od psů kočky nebyly domestikovány speciálně proto, aby pomáhaly lidem s úkoly, jako je lov nebo pasení.

Co se domácích psů týče, přibližně 80 % z nich se může někdy, často nebo vždy pokoušet aportovat klacky, míčky nebo jiné předměty. Z plemen psů chovaných speciálně k chovu hospodářských zvířat nebo k lovu mají větší tendenci k aportování labrador, zlatý retrívr, border kolie a anglický kokršpaněl.

Jak uvádí nejnovější studie, chování při aportování zahrnuje sled chování, které odráží úroveň synchronizace mezi člověkem a zvířetem. Člověk a zvíře si musí vzájemně věnovat pozornost a střídat se – člověk musí vyjádřit úmysl hodit hračku, když je zvíře připraveno, pes nebo kočka pak musí hozený předmět pronásledovat a vrátit zpět člověku. Podle vědců proces domestikace člověkem vedl k tomu, že se u těchto zvířat zachovalo mnoho chování z mládí až do dospělosti. Přesný původ tohoto chování a způsob, jakým se vlivem domestikace přetvořilo ve hru našich domácích mazlíčků, však zůstává nejasný.

Výzkumníci podle webu The Guardian zprůhlednili kůži a svalovou tkáň živých myší aplikováním žlutého potravinářského barviva známého jako tartrazin, které se běžně používá do chipsů a cukrovinek. Následně vědci ze Stanfordovy univerzity zjistili, že tato metoda je vratná a zruší se rychlým omytím. Ve studii zveřejněné v časopise Science vědci posuzovali fyzikální vlastnosti rozptylu a lomu světla v kůži, což je jev, při kterém světlo mění rychlost a ohyb při přechodu z jednoho materiálu do druhého. Podle serveru Independent zjistili, že vodní části kožní tkáně ohýbají světlo méně než její složky tvořené bílkovinami a tukem. Obvykle by tedy zprůhlednění kůže vyžadovalo odstranění bílkovin a tuků, což by u živého zvířete nefungovalo.

Výzkumníci proto vyvinuli novou metodu, jak sladit ohýbací schopnosti různých složek kožních buněk, aby světlo mohlo nerušeně procházet. Tartrazin rozpustili ve vodě a nechali tkáně tuto směs absorbovat. Molekuly barviva se přizpůsobily schopnostem různých buněčných složek ohýbat světlo a zabránily jeho rozptylu. „Když rozpustíme tartrazin v neprůhledném materiálu, jako je sval nebo kůže, který normálně rozptyluje světlo, čím více tartrazinu přidáme, tím je materiál průhlednější. Ale pouze v červené části světelného spektra. To je v rozporu s tím, co obvykle u barviv očekáváme,“ vysvětlil doktor Guosong Hong, vedoucí výzkumný pracovník projektu.

Tým poté rozetřel žluté barvivo na podbřišek myši, čímž se kůže břicha stala průhlednou a odhalila střeva a orgány hlodavce. V dalším experimentu vědci nanesli barvivo na oholenou hlavu myši a pomocí techniky zvané laserové kontrastní zobrazování viděli krevní cévy v mozku zvířete.

Podle Honga jsou u této techniky i jistá omezení jako tloušťka tkáně. Barvivo také nekompenzuje jak hemoglobin bohatý na železo v krvi, tak některé bílkoviny, které mají jiný index lomu než voda a lipidy. Tyto tkáně tudíž nejsou barvivem zprůhledněny.

Objevená technika by ovšem mohla být revoluční v lékařské diagnostice. Pomohla by totiž lokalizovat zranění, sledovat zažívací poruchy, a dokonce identifikovat rakovinu. „Místo invazivních biopsií by lékaři mohli diagnostikovat hluboce uložené nádory pouhým vyšetřením tkáně člověka bez nutnosti invazivního chirurgického odstranění,“ uvedl doktor Hong. „Do budoucna by tato technologie mohla zviditelnit žíly při odběru krve, zjednodušit odstraňování tetování laserem nebo pomoci při včasném odhalování a léčbě rakoviny,“ dodal Hong. Postup zatím nebyl testován na lidech a vědci budou muset prokázat, že jeho použití je bezpečné, zejména pokud se barvivo vstřikuje pod kůži.

YouTube uvádí, že zmíněný obsah sice neporušuje jeho pravidla, ale jeho opakované sledování může mít vliv na psychickou pohodu uživatelů. Platforma lidem ve věku 13 až 17 let nadále umožní sledovat videa zaměřená na fyzický vzhled, ale její algoritmy už jim následně nebudou nabízet související obsah.

Garth Graham, vedoucí oddělení zdravotní péče a veřejného zdraví společnosti YouTube, řekl, že v době, kdy si dospívající utvářejí představy o tom, kdo jsou, by „opakovaná konzumace obsahu s těžko dosažitelnými standardy mohla u některých vést k vytvoření negativního přesvědčení o sobě samých“. Podle Grahama jedno video zaměřené na propagaci dokonalých fyzických proporcí neškodí. „Problematické je, pokud se podobná videa sledují opakovaně,“ dodal.

Nové směrnice YouTube se zaměřují na obsah, který preferuje určité fyzické rysy nad jinými, například videa o kosmetických zákrocích na zúžení nosu, dosažení ideální postavy nebo cvičební postupy pro „dokonalý vzhled“. Tento typ obsahu již YouTube nebude aktivně doporučovat teenagerům, kteří na platformě uvedli svůj věk při registraci.

„Vyšší frekvence obsahu, který idealizuje nezdravé normy nebo chování, může zdůrazňovat potenciálně problematická sdělení – ta pak mohou ovlivnit, jak někteří dospívající vnímají sami sebe,“ uvedla Allison Briscoe-Smith, lékařka a poradkyně YouTube. Ve Spojeném království nově zavedený zákon o bezpečnosti na internetu vyžaduje, aby technologické společnosti chránily děti před škodlivým obsahem. Současně požaduje, aby zohlednily, jak jejich algoritmy mohou vystavovat děti do 18 let nevhodným materiálům.

Tým vědců zkonstruoval robota, který reaguje na prostředí pomocí elektrických signálů produkovaných houbou. „Biohybridizace je pokusem najít v biologickém světě komponenty, které můžeme využít, pochopit a ovládat, abychom pomohli našim umělým systémům lépe fungovat,“ říká Robert Shepherd, hlavní autor studie, která byla podrobně popsána v časopise Science Robotics. Biohybridní roboti se zatím nedostali mimo laboratoř, ale vědci doufají, že jednoho dne budou moci robotické medúzy zkoumat oceány a kyborgové-švábi úspěšně hledat přeživší po zemětřesení.

Vědci začali pěstováním hlívy v laboratoři z jednoduché sady objednané na internetu. Tento druh houby si vybrali pro jeho snadný a rychlý růst. Houbové mycelium vytváří sítě, které dokážou komunikovat a přenášet živiny – fungují trochu jako neurony v mozku. Mycelium produkuje malé elektrické signály a může tak být připojeno k elektrodám. Vědci navrhli elektrické rozhraní, které snímá jemnou elektrickou aktivitu mycelia a převádí ji na digitální informace, které aktivují pohyblivé části robota.

Technologie řízená houbami by mohla mít uplatnění v zemědělství, uvedl Shepherd. „V pokusu jsme jako vstup použili světlo, ale v budoucnu by to mohly být chemické látky. Roboti by pak mohli snímat chemické složení půdy a rozhodovat, kde přidat více hnojiva,“ dodal autor studie.

Nový Zéland chce zvýšením turistické daně pomoci chránit přírodní prostředí a podpořit veřejné služby. Přestože počet návštěvníků od pandemie stále klesá. Před rokem 2019 byl přitom cestovní ruch největším exportním odvětvím Nového Zélandu. Zaměstnával 8,4 % pracovní síly a podílel se na tvorbě HDP přibližně 6 %. Například v letech 2016-2019 se na ostrovní stát, kde žije pouze 5 milionů stálých obyvatel, sjelo zhruba 11 milionů návštěvníků.

Popularita země, kde se natáčel Pán prstenů, si však vybírá daň na její křehké přírodě. Ta je zároveň jedním z tamních největších lákadel. Zhoršování životního prostředí přitom také způsobuje, že je země méně odolná vůči přírodním katastrofám. Těm je země stále víc vystavena v důsledku klimatických změn.

S neudržitelným přílivem turistů bojují přitom i některé oblíbené evropské destinace, jako například Benátky. Ty letos na jaře zavedly na zkoušku daň za vstup do města pro tzv. jednodenní turisty. Ve španělské Barceloně budou muset návštěvníci od října zaplatit turistickou daň ve výši 7,50 EUR (necelých 200 korun) za noc.

Někteří podnikatelé v novozélandském cestovním ruchu se ale obávají, že by toto zvýšení mohlo odradit návštěvníky. NZ Airports tvrdí, že to bude „špatné pro ekonomiku“, zatímco Tourism Industry Aotearoa (TIA) to označila za „překážku, která neuvěřitelně prodraží návštěvu Nového Zélandu“. Asociace upozorňuje, že zvýšení daně vstoupí v platnost ve stejnou dobu, kdy se o 60 % zvýší poplatky za novozélandská víza pro návštěvníky. Tím se celkové náklady na vstup do země vyšplhají na 500 novozélandských dolarů (7 tisíc korun).